Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Ty jsi to věděla, viď."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Lottie byla vážně znepokojená, když zjistila, že Harryho a Siriuse napadli mozkomoři.
Harry skončil na ošetřovně, a přestože Lottie velmi hlasitě odporovala, Siriuse zavřeli do cely nejvyšší věže, aby nikam neutekl.
Vážně tam chtěla běžet a vysvobodit ho.
Ale nejenže věděla, že by se jí to v tu chvíli jen tak nepovedlo, chtěla zároveň počkat, až se Harry probudí, protože o něj měla strach.
Ron ležel hned vedle něj s nohou v sádře a nahoře.
Naštěstí byla jeho noha v pořádku, ale i tak o něj měla Hermiona nadále strach.
A Lottie to přišlo rozkošné.
Musí se vsadit s dvojčaty, že nakonec skončí spolu, protože neustále namítali, že kluk jako Ron si nemůže získat holku jako Hermiona.
Ne, že by ho chtěli urážet.
Když dvě dívky zjistily, že se Harry probouzí, okamžitě se přesunuly k jeho posteli.
„Harry?"
„Viděl jsem tátu."
Lottie se trochu zamračila, když to uslyšela. „Cože?" „Zahnal ty mozkomory. Viděl jsem ho za jezerem." Vysvětlil.
Samozřejmě mu to nechtěla věřit. Ne, že by to nebylo skvělé. Kdyby její rodiče znovu žili, tak moc by byla nadšená.
„Harry, chytili Siriuse. Mozkomorové mu chtějí dát polibek." Oznámila Hermiona a Harry se posadil a hned na to vstal. „Chystají se ho zabít?" Zeptal se. „Hůř. Chtějí mu vysát duši." Vysvětlila Lottie.
A hned na to se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Brumbál.
„Pane řediteli, musíte je zarazit. Mají nepravého." Řekla Lottie. „Je to tak, pane. Sirius je nevinný." Přidal se Harry.
„Udělala to Prašivka." Ozval se také Ron na lůžku. „Prašivka?" Zeptal se Brumbál zmateně. „Moje krysa, pane. Vlastně to není krysa, tedy byla to krysa. Patřila mému bratrovi, pak ale dostal Sovu." Vysvětlil Ron, přestože trochu mluvil mimo.
„Jen my známe pravdu." Řekla Hermiona. „Prosím, věřte nám." Požádala ještě.
„Věřím vám, slečno. Ale slovo třinácti letých kouzelníků a šestnácti leté kouzelnice, bohužel málokoho přesvědčí." Řekl Brumbál a pomalu přistoupil k Ronovi. „Hlas dítěte, ač upřímný a pravdivý-"
Lottie se trochu přikrčila, když Brumbál párkrát poklepal Ronovi na nohu a Ron zakňučel bolestí.
„- nepůsobí na toho, kdo zapomíná naslouchat." Pokračoval Brumbál. Podíval se na Hermionu a pomalu se vydal k nim.
