Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Kdyby se mi to krysa dostala do rukou."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Nebylo to zrovna dávno od nepovedeného famfrpálového zápasu.
A stále se o něm mluvilo.
Lottie samozřejmě musela pogratulovat Cedrikovi za jejich vítězství a za to, že chytil zlatonku, čímž jeho týmu zajistil výhru.
Možná to byl soupeř na hřišti, ale jinak to nebyl jeden z jejích přátel a nebyla na něj naštvaná jen pro to, že chytil létající zlatý míček s křídly.
I když zbožňovala famfrpál a víc se jí líbilo, když vyhrávali.
„Ale vážně, nevedla jsi si tak špatně." Řekl Cedrik, když se spolu procházeli chodbami a Lottie mířila ke vchodu do kuchyně. „Vždyť jsem ani nedokázala uhnout camrálu." Smála se a lehce do něj strčila. „Protože jsi se bála o svého bratra a to je pochopitelné."
Většina by se bála, když by viděla, jak se jeho sourozenec řítí k zemi z několika metrů.
„Jak je na tom vlastně tvá ruka?" Zeptal se ještě. „Bolí to. Ale už to není tak vážné. Díky madam Pomfreyové. Říkala, že ještě tak dva týdny a můžu to sundat." Odpověděla a Cedrik přikývl. „To jsem rád."
Lottie se usmála a nakonec zastavila u obrazu.
„Tak tady je má zastávka. Díky za doprovod, ale momentálně mám jiné plány." Řekla Lottie. „Za málo. Brzy se zase uvidíme."
Cedrik ji objal a odběhl za svými přáteli, kteří zrovna procházeli kolem.
Lottie se nejdříve rozhlédla, než polechtala hrušku a vchod do kuchyně se otevřel. Kolem pobývalo tolik domácích skřítků v prostých oblečcích a připravovali jídlo na večeři.
„Mladá slečna Evansová. Winky je ráda, že vás tady zase vidí."
Lottie se usmála na malého skřítka, který k ní přistoupil s malým úsměvem.
„Winky, říkala jsem ti, ať mi říkáš Lottie nebo Charlie. Není třeba být tak formální." Řekla dívka s úsměvem. „Winky se omlouvá. Nechce k mladé Lottie neslušná."
Domácí skřítci byli vždy vychovaní, a když už řekli něco špatného o svém pánovi, sami se potrestali. A ještě horší bylo, když něco omylem provedli a potrestal je jejich pán. Což bylo podle Lottie špatně. Pomáhali kouzelníkům a čarodějkám v domácnosti, ale i tak je potrestali a to třeba i za malou drobnost.
Winky byla naštěstí jedna z volných skřítků, který se rozhodl pracovat v Bradavicích.
Byli tam dobrovolně, protože přestože se k nim někteří kouzelníci a čarodějky chovali jako k odpadu, stále rádi pomáhali.
Bylo jejich osudem pomáhat jim.
„Tady je váš košík, slečno Lottie. Tak jak jste Winky požádala."
Winky luskla prsty a vedle Lottie se objevil proutěný košík s jídlem. „Moc děkuji, Winky. Zde máte něco na zahřátí. V noci tu bývá zima." Lottie předala Winky několik kusů látky jako přikrývku. „To Winky nemůže přijmout." Odmítl skřítek. „Trvám na tom. Vždy jste mi pomohli a ráda vám to oplatím."
Lottie naposledy skřítka objala a odešla, než jí mohl být dárek vrácen.
S plánkem pobertů se opatrně vyplížila z hradu a vyrazila k vrbě Mlátičce.
Použila kouzlo, aby na ni nezačala útočit, než proklouzla do tajného vchodu pod vrbou. Opatrně kráčela tmou, zatímco si svítila hůlkou, dokud nedorazila do Chroptící chýše.
Nakonec vstoupila do zaprášené místnosti, kde osamocený muž seděl na posteli a četl knihu, kterou mu Lottie naposledy donesla.
„Jak milá návštěva. Už jsem si myslel, že jsi na mě zapomněla."
Lottie se trochu zasmála a posadila se vedle něj a mezi ně položila košík. „Jak můžu zapomenout na svého druhého nejoblíbenějšího strýce?" Oplatila a Sirius si v předstíraném ublížení položil ruku na srdce. „Druhý? Mám pocit, že kdysi jsem byl první." Lottie nad ním protočila očima a předala mu jídlo.
„Není tak lehké vyplížit se z hradu. Obzvlášť teď, když tě každý hledá a kolem jsou mozkomorové." Vysvětlila, než se sama zakousla do sendviče.
„Brumbál je po famfrpálovém zápasu vyhnal z pozemků, protože kvůli nim Harry spadl z koštěte během zápasu." Vyprávěla a Sirius se na ni zděšeně podíval. „Je v pořádku. Brumbál zpomalil jeho pád. Ale já si zlomila ruku, když mě srazil potlouk."
Pokrčila rameny a pokračovala v jídle.
„Že mě to nepřekvapuje." Řekl Sirius a zasmál se, zatímco do něj Lottie strčila loktem.
„Druhý chytač chytil zlatonku a my tak prohráli." Řekla Lottie.
„Každopádně... začneme?"
Lottie samozřejmě s úsměvem přikývla a byla ráda, že ji její strýc naučí, jak se proměnit na svého patrona.
Tohle kouzlo už měla za sebou, takže věděla, že jejím patronem je Hrabák.
Nebylo to zrovna obyčejné zvíře a bylo pouze v magickém světě, ale Lottie přišel Hrabák jako roztomilé magické zvíře, které prostě rádo kradlo vše, co se třpytí.
Samozřejmě věděla, že stát se neregistrovaným zvěromágem bude těžké, ale už se nemohla dočkat.
A také jí bylo jasné, že to nepůjde jen tak napoprvé a bude to chtít trénink.
„Učíš se velmi rychle. Tvý rodiče by na tebe byli velmi hrdí." Promluvil Sirius. „Obzvlášť James, protože pokračuješ v jeho stopách poberty." Dodal tentokrát s úsměvem a rozcuchal jí vlasy. „No tak." Smála se a odstrčila jeho ruku.
„Co na to mám říct? Asi bych nezvládá sedět většinu dne u knih." Řekla Lottie a oba dva se zasmáli, zatímco ji objal kolem ramen.
„Jak jsou na tom? Harry a Remus?"
„Je to... zatím oba dva držím ve stínu? Nemyslím si, že by mi věřili, obzvlášť Harry. Nikdo mu zatím neřekl, že jsi jeho kmotr, ale bojím se, jak zareaguje, až to zjistí." Vysvětlila. „A Remus... vede se mu dobře jako profesorovi. Jen ty úplňky jsou těžké. Ale díky Snapeově lektvaru je to lehčí." Odpovídala dál.
„No, můžeme jen doufat, že to bude lepší."
„Kdyby se mi to krysa dostala do rukou."
Lottie byla naštvaná a klidně by tu krysu už dávno zabila, ale byla to jediná šance jak ze Siriuse udělat nevinného.
