Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Je to idiot."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Další den Lottie seděla spolu se svými přáteli u nebelvírského stolu a poklidně snídali. Čas od času prohodili pár slov, ale jinak to byla klidná snídaně.
Překvapivě.
Dokud tedy Ron nevstal ze svého místa a v rukou držel společenský hábit.
„Ale to je holčičí." Namítal, než udělal pár kroků ke své mladší sestře. „Ginny, to je určitě pro tebe." Řekl. „To asi těžko, takovej děs." Odmítla Ginny, zatímco se Lottie a Hermiona zasmály.
„Čemu se smějete?" Zeptal se lehce uraženě Ron. „Tohle není pro Ginny. To je pro tebe." Odpověděla Hermiona a tentokrát se začali smát téměř všichni u Nebelvírského stolu. „Společenský hábit." Vysvětlila Lottie. „Společenský hábit? A na co?"
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Ronova odpověď přišla celkem brzy, když profesorka McGonagallová svolala všechny nebelvírské studenty do učebny. Pouze několik lavic, gramofon a spousta místa uprostřed místnosti.
„Vánoční ples se tradičně koná už od jeho založení ku příležitosti turnaje. Na Štědrý den se sejdeme spolu s hosty ve Velké síni na večer velmi kultivované zábavy." Vykládala profesorka. „Od každého z vás, jako od zástupců hostitelské školy, očekávám, že budete s hosty držet krok. A myslím to doslovně, protože Vánoční ples je především slavností... tance."
Od dívek se ozvalo radostné štěbetání a od chlapců nesouhlasné mrmlání.
„Ticho!" Utišila je profesorka.
„Kolej Godricka Nebelvíra se už téměř deset století těší úctě kouzelnického světa. Nedovolím, aby jste během jediného večera tuto pověst poskvrnili a počínali si jako parta pitomích potácivých paviánů."
Lottie se pobaveně ušklíbla nad slovy své kmotry.
„Pamatujte, že tanec znamená nechat tělo dýchat. V každé dívce potají dřímá labuť, která chce vyrazit kupředu a rozlétnout se." Pokračovala profesorka nadšeně.
A tentokrát se pouze od Rona dostala tichá poznámka, kterou na sebe upozornil.
„V každém chlapci se skrývá hrdý lev, který se chce předvést." Promluvila tentokrát mrzutě profesorka, když na Rona zírala. „Pane Weasley, pojďte, prosím." Natáhla se k němu, vzala ho za svetr a vedla doprostřed místnosti.
Lottie to pobaveně sledovala a věděla, že si to Fred, George a Harry báječně užívají. A nikdy na to nezapomenou.
„Tak, a teď mi dejte pravou ruku kolem pasu." Vedla profesorka McGonagallová. „Kam?!" Zeptal se jí šokovaně. „Kolem pasu."
Ozvalo se zapískání, když Ron váhavě položil ruku na profesorčin pas.
„Natáhněte ruku. Pane Filtchi, prosím." Požádala ještě a školník pustil gramofon.
„1, 2, 3. 1, 2, 3."
Lottie sledovala, jak se dvojčata na druhé straně kroutí do rytmu pomalé hudby a baví se.
Nevěděla proč, ale představovala si, jak asi Snape učí svou kolej tančit. Také to byla taková zábava? Nebo to bylo ponuré a nudné?
„Všichni utvořte dvojice." Rozkázala profesorka a všechny dívky nadšeně vstaly, zatímco se chlapci víc přikrčili na svým místech. „Hoši, vstávat."
Lottie přimhouřila na své přátelé a bratra oči, než se otočila k Hermioně, jednu ruku si dala za záda, druhou natáhla k mladší dívce a lehce se uklonila.
„Můžu mít tu čest, slečno Grangerová, být vaším chlapcem k tanci?" Zeptala se a Hermiona se na ni s úsměvem podívala, než přijala její ruku.
Ale Lottie se usmála, když uviděla Nevilla jak odvážně vstal. Jediný chlapec, který měl odvahu.
„Proč jsi nepřinutila někoho ze svých přátel?" Zeptala se zvědavě Hermiona. „Takto se nemůžeš naučit tančit... tedy myslím to jako z pohledu dívky. Jinak tančíš úžasně." Zmínila ještě a nechtěla Lottie urazit, ale starší dívka se zasmála. „Nebudu plýtvat časem na někoho, kdo se neodváží ani zvednout zadek. Navíc je to zábava a můžu tě učit." Lottie pokrčila rameny.
Bylo jí jedno s kým tancovala. Aspoň si to užila.
„Teď mi prozraďte, slečno Grangerová, kdo je ten šťastlivec, se kterým by jste chtěla jít na ples?" Vyptávala se Lottie. „Já vlastně nevím. Jako první mě napadl Ron, ale... nevím."
Přestože s Lottie nevedla nějaké dlouho rozhovory a nebyly nejlepšími kamarádkami, Hermiona byla ráda, že měla Lottie po svém boku, že si byli aspoň trochu blízké.
Na hranici mezi kamarádkami a nejlepšími kamarádkami.
Lottie byla někdo, za kým mohla přijít se vším, co ji trápilo a vždy by ji poslouchala. Hermiona si moc dobře pamatovala, že Lottie nikdy nikoho neodmítla a pokud si chtěl promluvit, poslouchala, pokud chtěl radu, poradila.
„Víš, v jednu chvíli bych ti řekla, že jsi silná žena a měla by jsi ty pozvat někoho, s kým skutečně chceš jít. Ale na druhou stranu je pěkné si počkat na to, kdo za tebou přijde a pozve tě. Protože víš, že onen chlapec za tebou přišel, protože se o tebe zajímá." Radila Lottie a pokrčila rameny.
„Proto nejdeš za Fredem?" Škádlila Hermiona a Lottie se zasmála. „No, je to trochu jiné... ale ano." Přikývla. „A v čem je to jiné?" Vyptávala se Hermiona dál zvědavě. „Je to velké tajemství, takže to nesmíš NIKOMU říct." Začala Lottie a Hermiona horlivě přikývla. „Já a Fred spolu chodíme, proto to beru trochu jako samozřejmost, ale zároveň chci, aby mě pozval... jak se sluší a patří. Ale pokud to neudělá, tak aspoň jeden z nás bude muset být chlap a musím ho pozvat já."
Hermiona se začala smát, když uslyšela Lottie.
„Ale musím říct, že ani Nate nevypadá špatně."
Lottie se ušklíbla a na chvíli se ohlédla přes rameno na svého nejlepšího přítele. „Chceš vědět jedno tajemství?" Hermiona znovu přikývla. „Je to idiot." Žertovala Lottie a Hermiona se znovu zasmála. „Věřím." Přidala se.
Lottie věděla, že Hermiona nemá tolik sebevědomí jako jiné dívky a nebyla tak prostořeká jako třeba Lottie, ale rozhodně byla velmi chytrá, statečná a nenechala se jen tak urážet.
Bylo jisté, že uvnitř ji stále muselo bolet, když ji například Draco neustále urážel, ale už věděla, jak se bránit, jak být silná a nenechat se urážet.
Ale Lottie tam byla vždy, aby své přátele chránila nebo utěšovala.
