Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Je jediný svého druhu."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Čas jakoby běžel. Dny se měnily v týdny a týdny v měsíce.
Byly to dva týdny před pololetím a okolí bylo pokryto ledovou námrazou a sněhem.
A když se objevil první sníh, Lottie tehdy nadšeně vyběhla ven a byla tak šťastná ze sněhu. Jakmile se dostatečně oblékli, Lottie vyhnala své přátelé ven a spolu si začali hrát ve sněhu.
Házeli po sobě sněhové koule, stavěli sněhuláky, dělali andílky ve sněhu.
Lottie si sníh skutečně užívala.
A Bradavice se pomalu ale jistě začaly ozdobovat vánočními dekoracemi.
Spousta studentů už si mezi sebou začali vyprávět, co budou dělat o prázdninách, kam pojednou se svou rodinou, co budou dělat.
A skupina přátel se rozhodla, že stráví prázdniny i Vánoce v Bradavicích a pořádně si to užijí.
„Náš sněhulák vypadá lépe, než váš." Hádala se Lottie, když stála vedle svého a Nathanielova sněhuláka, zatímco hned vedle nich stál další sněhulák a u něj zrzavá dvojčata. „To není pravda. Náš má fešný klobouk." Oplatil Fred. „Ale náš má Nebelvírskou šálu a krásný mrkvový nos."
Lottie hrdě zvedla bradu a objala svého sněhuláka.
„Stále je náš lepší."
„Pf. Ne."
Lottie se sehnula, popadla hrst sněhu, udělala z ní kouli a hodila ji na Freda.
Spolu se zbytkem se začala smát, když koukali na Fredův obličej pokrytý bílým práškem, zatímco jeho tváře byly růžové mrazem.
Ale všichni se zastavili, když uviděli, že se k nim blíží pár stop, ale nikdo před nimi nestál.
Lottie se ušklíbla, když si uvědomila, že to je Harry schovaný pod neviditelným pláštěm. Otočila hlavu a kývla na dvojčata, která se pomalu vydala k Harrymu.
„Teď."
Dvojčata popadla Harryho každý za jednu ruku a táhly ho zpět.
„Nechte mě, kluci-"
„Chytrý, Harry." Uznal George, zatímco šla Lottie přímo za svým bratrem a usmála se na něj. „Ale ne dost." Přidala pobaveně. „A kromě toho známe lepší způsob." Pokračoval Fred.
„No tak, chci se dostat do Prasinek." Zmínil Harry.
„My víme."
„Neboj se, dostaneme tě tam." Ozval se tentokrát Nathaniel, když se konečně schovali do chodby a za roh, aby je nikdo neviděl, ani neslyšel.
