Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Co to?"
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Lottie byla nervozní.
Byla tak velká bouřka, ve které rozhodně nemohli hrát. Někdo se mohl dost vážně zranit.
Vždyť rachot té bouře šel slyšet až do jejich Nebelvírské společenské věže. Lottie rozhodně neměla ráda bouře.
Ale famfrpálová utkání se nikdy neodvolávala jen kvůli takovým věcem, jako byly bouře. Což podle Lottie nebylo tak moudré, ale neměla do toho žádné slovo.
„Ale takové počasí je nebezpečné." Namítala Lottie, když spolu se svými přáteli vycházela ze společenské místnosti. „Jenže se nedá nic dělat." Řekl Nathaniel a pokrčil rameny.
„Postav se mi a bojuj, ty prašivý psi!" Zakřičel sir Cadogan a Lottie protočila očima. „Omlouvám se, ale jindy, sire Cadogane, spěcháme na snídani, aby jsme stihli famfrpálový zápas." Řekla pouze Lottie a šli dál.
Nebyla zrovna nadšená z toho, že jejich věž hlídal zrovna obraz sira Cadogana. Stále nová hesla, téměř vždy je vyzýval k boji.
Nikoho to vlastně nebavilo.
A kdo si měl pamatovat všechna ta nová hesla?
Na snídani už byl téměř celý tým. Akorát chyběl Harry, který se ukázal chvíli po jejich příchodu.
„Bude to těžký zápas." Prohlásil Oliver, který svou nervozitou nesnědl ani jedno sousto. prorokoval Wood, který nesnědl ani sousto. „Přestaň se už bát, Olivere." konejšila ho Angelina.
„Nám přece trocha deště nevadí."
Bohužel to bylo horší, než si představovali. Rozhodně to bylo víc než jen trocha deště. Prudký déšť, velké kapky vody padaly na zem, vítr foukal velkou rychlostí.
Ale i přes tak nepříznivé počasí se přišla podívat celá škola i jiní hosté. Jenže přes hřiště na tribuny probíhali celý zahalení a s hlavou skloněnou proti zuřivému větru, který jim cestou vytrhával deštníky z rukou.
Lottie, Alice a Angelina se v dívčí šatně převlékly do jejich hábitů, než se připojily ke zbytku, aby si vyslechli Woodovu povzbudivou řeč.
Ale poprvé neměl co říct.
Nakonec zoufale zavrtěl hlavou a pokynul jim, aby ho následovali na hřiště.
Pokud jim diváci tleskali a fandili, neslyšeli to přes čerstvé burácení hromu.
Od protějšího konce hřiště se k nim blížilo další mužstvo.
Mrzimorští hráči v jejich žlutých hábitech.
Oliver a Cedric jako kapitáni přistoupili k sobě a potřásli si rukou. Diggory se na Wooda usmál, Wood však byl úplně ztuhlý a pouze přikývl hlavou.
