Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Nebudu, protože to nebyl on. Cítím to."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Lottie byla skutečně naštvaná, zatímco seděla u Nebelvírského stolu a poslouchala, co se odehrává u Zmijozelského.
Nemohla uvěřit tomu, co si ten spratek Malfoy zase dovolil.
Tentokrát během Hagridovi hodiny.
„Bolí to hodně, Draco?" Zeptala se Pancy a Lottie protočila očima nad zmijozelskou dívkou, která byla chlapcem až moc posedlá.
„Chvíli jo, a chvíli ne." Odpověděl Draco. „Vlastně mám ale štěstí. Madam Pomfreyová říkala, že ještě minutu nebo dvě a mohl jsem přijít o ruku. Pár neděl nebudu moct psát." Chvástal se ještě.
Podle toho, co Lottie slyšela od Harryho s jeho přátel, byl Draco zraněn během Hagridovi první hodiny, kdy jim představil hipogryfa. Ovšem Draco si za to mohl sám.
Přestože jim Hagrid důrazně řekl, aby se k hipogryfovi nepřibližovali, musel přijít blíž, aby si zase něco dokázal. Jenže stvoření se to nelíbilo, a proto Draca seklo svými drápy do paže.
„To je takový idiot." Nadávala Lottie, zatímco její přátelé souhlasili. „Aspoň Hagrida nevyhodili, ani nepotrestali." Řekl Nathaniel, když jí položil ruku na rameno.
Byla to pravda.
Ovšem Dracův otec zuřil poté, co se to dozvěděl a Lottie bylo jasné, že to nenechá jen tak.
Jen doufala, že se nestane nic vážného.
„Jediný, kdo by za to měl být potrestán, je Malfoy. Hagrid jim dal jasné pokyny a není jeho chybou, že Malfoy nemá dost mozkových buněk, aby je pochopil a řídil se jimi." Řekla mrzutě Lottie a nelíbila se jí představa, že by měl někdo z jejích blízkých pykat za chyby jiných.
Zvlášť Hagrid, který se pouze snažil být skvělým učitelem.
„Viděli ho! Viděli ho!" Křičel Seamus, když běžel do Velké síně s Denním věštcem v ruce.
„Koho?" Zeptal se Fred a všichni se sešli v kruhu kolem novin, které byly položeny na stůl. „Siriuse Blacka." Odpověděl Seamus.
Lottie se tak moc snažila neusmát.
„V Dufftownu? To je kousek odtud." Řekla Hermiona trochu ustaraně. „Nemá namířeno do Bradavic, že ne?" Ptal se Neville nervózně a trochu vyděšeně.
„U vchodu jsou mozkomorové." Řekl Lee. „Mozkomorové? Kolem nich už jednou proklouzl. Proč by se mu to nepodařilo zas." Podotkl Seamus.
„To je pravda. Black může být kdekoliv. To je jako chytat kouř. Chytat kouř holíma rukama." Řekl Bem.
Zatímco všichni kolem Lottie měli obavy, ona byla řekněme nadšená, že se její strýc blížil. A nemůžete ji vinit. Lottie věřila, že je její strýc nevinný, že přišel za ní a za Harrym, aby je mohl konečně vidět a zároveň jim vše vysvětlil.
Věděla, že jim nechtěl ublížit a těšila se na jejich shledání. Jen to nemohla nikomu říct. Každý by si myslel, že je blázen, kdyby jim řekla, že se chce sejít se Siriusem Blackem, údajným vrahem, který ještě k tomu šel prý po ní a hlavně Harrym.
Lottie si všimla, jak Harry kouká na pohybující se fotku a položila mu ruku na rameno.
Nemusel jí tl říkat nahlas, aby věděla, že má strach.
Jen si přála, aby mu mohla vše říct a on jí věřil. Všechno by bylo jednodušší.
~❤️°~🦁~°💛~
I když Lottie věděla, že by neměla, během večera se toulala po chodbách a přemýšlela nad věcmi, co se stali a stanou.
Nevěděla, co přesně měl Sirius v plánu, až se dostane do Bradavic, ale doufala, že se nenechá chytit. Také to možná bylo špatné, ale sama udělá vše pro to, aby se to nestalo.
Bude jeho malý komplic.
Jako tehdy, když byla ještě dítě a on chtěl pomoc při žertech na její rodiče.
Ovšem doufala, že Harry si nechá vše vysvětlit a pochopí, proč udělala to, co se chystá udělat, jakmile potká svého strýce.
Snad to všichni pochopí, snad všichni pochopí a uvidí pravdu.
Lottie se pomalu dostala až do učebny svého kmotra, do které potichu proklouzla a vydala se k jeho kabinetu.
Opatrně zaklepala na dveře, než je otevřela.
„Lottie. Co děláš v tuto hodinu mimo svou kolej?" Zeptal se Remus, když uviděl Lottie ve svém kabinetu. Zrzavá dívka pokrčila rameny a posadila se na židli u jeho stolu. „Nemohla jsem spát." Přiznala. „V mé hlavě je až moc věcí." Dodala.
„Předpokládám, že jde o Siriuse." Řekl Remus.
Znal svou kmotřenku, a i když nic neřekla, poznal co ji trápí.
„Každý si myslí, že je to zločinec na útěku a mně se to nelíbí!" Vykřikla najednou naštvaně Lottie a vstala od stolu. „Vždyť Sirius je nevinný. Musí být. Nezradil by tátu, byli to bratři. To už bych spíš já byla dcerou Voldemorta, než aby byl Sirius zrádce!" Pokračovala zrzka, zatímco pochodovala po kabinetu. „Osočujou ho z něčeho, co neudělal, byl neprávem obviněn a uvězněn."
„Důkazy-"
„Jsou špatné! Nevím, jak to ten idion Pettigrew udělal, ale vím, že je v tom on!"
Lottie samozřejmě věděla, že nemá jak to dokázat. Navíc měl být zabit Siriusem toho večera, kdy zemřeli její rodiče. A jediné, co z něj mělo zbýt, byl prt. Jen to tak prostě cítila. A věřila v to, protože se jí ten muž nikdy nelíbil a Sirius by nikdy nezradil její rodiče.
Remus si povzdechl, vstal a přišel k Lottie, kterou objal.
„Pokud to byl Sirius, nechci, aby jsi byla zklamaná a zničená." Řekl pouze.
„Nebudu, protože to nebyl on. Cítím to, strýčku. Musíš mi věřit." Zašeptala. Chtěla jen, aby jí aspoň někdo věřil. Remus nic neřekl, pouze ji dál držel. Trochu se sklonil a dal jí pusu do vlasů.
Remus moc dobře věděl, jak moc se Lottie stará o svou rodinu a přátelé. Vždy je chtěla vidět šťastné, chtěla jim pomáhat a být tam pro ně, přestože se sama cítila úplně na dně. Každého vždy dávala na první místo a starala se o to, aby byli šťastní. A proto ji ničilo vidět Siriuse v takové pozici.
