Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Proto pro nás to všechno dělají."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Čas ubíhal tak rychle, jakoby se snažil vyhrát maraton. Plynul den za dnem, blížil se turnaj a Lottie se to všechno nějak snažila přežít. Všechny ty hodiny s Moodym, všechny ty noční můry.
Nasral den, kdy měli dorazit další dvě kouzelnické školy, a to bylo velké halo. Každý se těšil na příjezd a byli zvědavý. Ale Lottie to tak jako tak nezajímalo. Jen už se těšila, až se bude moct přihlásit a snad ji pohár vylosuje. Ne, že by v to pochybovala. Jen nevěděla, kolik lidí se bude chtít přihlásit.
12 října to bylo jednodušší, o nic se nemusela starat, strávila své narozeniny s přáteli, dostala pár dárků, nějaké dopisy.
Byl to bezstarostný den, kdy se rozhodla vynechat Obranu proti černé magii.
Nechtěla si kazit den.
A naštěstí neměla průšvih díky své kmotře. Ne, že by byla nadšená z toho, že její kmotřenka vynechávala, ale chápala ji a dovolila jí aspoň jednu hodinu vynechat. Obzvlášť, když slyšela, jaké problémy s Moodym má.
Ale nakonec došlo na 30. října.
Celý hrad byl tak vyleštěný, tak čistý. Všechny chodby, stěny, obrazy i brnění se blýskalo novotou.
A když toho rána každý vstoupil do Velké síně, byla nesmírně vystrojená. Na stěnách visely obrovské hedvábné prapory, z nichž každý představoval jednu kolej.
Jeden byl červený se zlatým lvem, Nebelvír. Druhý modrý s bronzovým orlem, Havraspár. Třetí žlutý s černým jezevcem, Mrzimor. A poslední zelený se stříbrným hadem, Zmijozel. Za učitelským stolem visel ten největší ze všech a na němž byl erb Bradavic: lev, orel, jezevec a had byli umístěni v políčkách kolem velkého písmene B.
Lottie seděla vedle dvojčat a pobaveně se šklebila, když poslouchala jejich hádku.
Byli stále mrzutí z toho, že se nemohli přihlásit do soutěže a zároveň z toho, že jim McGonagallová nechtěla říct více podrobností o turnaji.
Po chvíli si k nim sedlo zlaté trio. A zrovna, když si George stěžoval. „Samozřejmě že je to průšvih." říkal v tu chvíli Fredovi zasmušile George. „Ale jestli s námi osobně nepromluví, budeme mu muset přece jen poslat ten dopis. Nebo mu ho strčíme do ruky, přece se nám nemůže vyhýbat věčně." Dodal a Lottie se pobaveně ušklíbla.
„A kdo se vám vyhýbá?" Zeptal se zvědavě Ron svého staršího bratra. „Byl bych nejradši, kdyby ses nám vyhýbal ty." Prohlásil Fred, kterého bratrovo vyrušení popudilo. Lottie do něj lehce strčila. Nemusel být ke svému bratrovi na hnusný, i když věděla, že jsou dvojčata nadšená.
