My new boss

Disobedience, escape and love

LOUIS:

Ráno jsem se probral a k mému překvapení můj kamarád, který se ukrýval mezi nohama, byl v pozoru. Vykulil jsem oči a překryl si dlaněmi obličej. Nechápal co to se mnou je. Ranní erekce už jsem dávno nemíval. Ani se mi nezdálo nic erotického, takže jsem pro to ani neměl důvod. Jediná věc, která by za to mohla být zodpovědná, byla umístěna v mém pozadí, ale to jsem si odmítal přiznat. Nemohlo to být tím. Nebylo možné, aby se mému tělu líbili takové věci.

„Na všechny čtyři." Harry vtrhl do mého pokoje bez jakéhokoli pozdravu. Zdálo se, že dneska nemá náladu a proto jsem si všechny kyselé poznámky na téma, že mu taky přeju dobré ráno, nechal pro sebe. Nepotřeboval jsem si zadělat na průšvih. Navíc se zdálo, že on není ten typ člověka, s kterým by se dalo žertovat. Zvlášť když byl ve své dominantní náladě.

„Dýchej." Přikázal a já se zamračil. To se špatně vyspal nebo se takhle chladně choval normálně? Netušil jsem co s ním je, ale doufal jsem jen ve špatnou náladu. Nestál jsem o sdílení domácnosti s takovým psím čumákem.

Harry ze mě vyndal anální kolík a já vydechl úlevou. Jenže hned na to můj vchod znova potřel lubrikantem a já si zoufale povzdechl. Nechtěl jsem to mít v sobě celý den. Jenže on se mě neptal a strčil do mě o něco větší kolík. Zavzdychal jsem a se zděšením zjistil, že se mi ten pocit plnosti začíná zamlouvat. Asi mi z toho všeho už začínalo přeskakovat.

„Obleč se a za deset minut ať jsi v kuchyni." Řekl a odešel. S povzdechem jsem vstal a nespokojeně se zadíval na svůj ztopořený penis. Smlouva mi zakazovala, abych na sebe sáhl, takže mi nezbývalo nic jiného, než to rozchodit.

Rozhodl jsem se, tu skutečnost, že mi stojí, ignorovat a zaběhl si do koupelny. Poté jsem se oblékl a nespokojeně se prohlédl v zrcadle. Oblek mi sice padl perfektně, ale problém byl v tom, že boule v mých kalhotách byla viditelná pokaždé, když jsem se pohnul. Nezbývalo mi nic jiného, než se modlit, aby to přešlo, než přijedeme k Harrymu do práce.

Odtrhl jsem pohled od zrcadla a vydal se do kuchyně, kde už na mě čekal Harry s nachystanou snídaní. „Posaď se." Vybídl mě, když si všiml, že váhám. Nechtělo se mi sedat a tím si tu věc postrčit do těla ještě hlouběji, ale neměl jsem na výběr. Rozkaz byl rozkaz.

„Stalo se něco?" zeptal jsem se, když jsem si vzpomněl, že u jídla naše smlouva neplatí. Zajímalo mě, proč se dneska chová tak chladně.

„Ne, jen mám spoustu práce a až moc sexy asistenta na to, abych se dokázal soustředit na firemní záležitosti." Řekl a propaloval mě pohledem. Hlasitě jsem polkl a nemohl uvěřit, že jsem slyšel dobře. Ani mě nenapadlo, že bych na něj mohl mít nějaký vliv.

„Můžu zůstat doma." Navrhl jsem, jakmile se mi povedlo vzpomenout si, jak se mluví.

„Ne. Jdeš se mnou." Zavrhl můj nápad téměř ihned a vstal, aby odnesl špinavé nádobí do myčky. Povzdechl jsem si a následoval ho ven z bytu.

Naštěstí můj kamarád už klesl, takže jsem se nemusel bát nepříjemností. Jen kdybych ještě v zadku neměl ten kolík, bylo by to lepší. Pro začátek jsem se snažil nevšímat si toho a jen doufal, že mi Harry tu věc brzo vyndá.

Jakmile se za námi zavřely dveře jeho kanceláře, nařídil mi, abych si sedl na sedačku a hodil po mě štos papírů. „Prohlédni si ty návrhy a řekni mi, který je podle tebe nejvíce výhodný." Zamrkal jsem překvapením, ale radši se neopovážil na cokoli ptát nebo odporovat. Harry měl dneska opravdu zvláštní náladu.

Zavrtěl jsem hlavou, abych si jí pročistil a lehl si na sedačku. Nebylo to sice nic extra pohodlného, ale pořád to bylo lepší než sedět.