My new boss

I'm here

HARRY:

Zbytek své pracovní doby jsem nechal Louise. Jen jsem poprosil Liama, aby donesl nějakou deku. Nechtěl jsem to drobné stvoření budit. Potřeboval jsem, aby měl dostatek energie na večer. Měl jsem určitou představu, co bych s ním asi tak chtěl dělat a na to musel mít dostatek sil.

Unaveně jsem si povzdechl a promnul si spánky. Dnešní den se neskutečně vlekl. Už jsem ho chtěl mít za sebou. Jenže práce stále přibývalo, a když jsem si naivně myslel, že už bych mohl mít hotovo, objevil se nějaký problém, který jednoduše nemohl počkat.

Louis se probudil asi dvě hodiny po té, co už jsme teoreticky měli být doma, jenže díky některým neodkladným záležitostem jsme ještě pořád trčeli v mé kanceláři. Bylo to otravné. Zvlášť, když jsem měl dnes v noci pro svého asistenta speciální úkol. Už jsem se nemohl dočkat. Potřeboval jsem opět cítit jeho úzkost a teplo kolem mého penisu.

„Vypadáš hrozně." Poznamenal modrooký chlapec, jakmile se rozkoukal. Pobaveně jsem se uchechtl a zavrtěl hlavou. Ten kluk byl vážně neuvěřitelný. V jednu chvíli ze mě měl respekt a byl dokonale submisivní. V druhé chvíli byl zase drzí a už ne tak poddajný, jak bych si přál. Zvláštní ale bylo, že i tahle jeho druhá stránka se mi jistým způsobem líbila. Vždy to pro mě bylo takové malé rozptýlení z denní rutiny.

„To bude tím, že jsem se celý den neválel na sedačce." Odpověděl jsem mu kousavě, aniž bych mu věnoval jediný pohled. Neměl jsem čas na rozptylování. Potřeboval jsem tohle dodělat, abych nás konečně mohl vzít domů.

„Hmm..." Louis se protáhl, což způsobilo, že z jeho úst unikl tichý vzdech, který způsobil, že mi škublo mezi nohama. Stálo mě velké úsilí, abych se ovládl. Nemohl jsem ztratit kontrolu. Ani teď ani nikdy jindy. Kontrola byla to jediné, co jsem měl. Kdybych ji ztratil, stalo by se ze mě ještě větší monstrum, než už jsem byl teď. Nechtěl jsem udělat něco, čím bych někomu ublížil. Proto bylo tak důležité, abych se neustále ovládal.

„Nezajdeme si na něco dobrého?" zeptal se nevinně Louis, vůbec netušíc jak velký vliv na mě ty jeho velké modré oči mají. Kdyby chtěl, mohl by mě přinutit k čemukoli. Stačilo jen, aby si uvědomil, co se mnou dělá a naučil se, jak mě přinutit udělat pro něj cokoliv.

„Nemáme čas." Odpověděl jsem mu stroze. Snažil jsem se co nejrychleji dokončit svou práci, ale on mě neustále rozptyloval. Obvykle jsem jeho hlas měl rád, ale teď bych byl radši, kdybych ho neslyšel. Toužil jsem poslouchat, jak sténá mé jméno, ne jeho otravné otázky.
„Nemyslel jsem zrovna zastávku v jedné z těch tvých luxusních restaurací. Klidně by mi stačil Mc Donlad nebo KFC. Nando's taky není špatná volba." Louis pokrčil rameny a vyklouzl zpod teplé deky. „Mám jen hlad." Vysvětlil mi se zamyšleným pohledem. Zřejmě ve své mysli probíral seznam rychlého občerstvení, které se nacházelo v našem okolí. Nad jeho slovy jsem jen protočil oči. Příčilo se mi ho nechat jíst na tak odporných místech, ale na nic jiného čas opravdu nebyl.

„Dole na recepci na tebe bude čekat Zayn." Oznámil jsem mu po krátké chvíli ticha. „Odveze tě, kam budeš chtít." Louisovy se rozzářily oči, a kdybych tam nebyl, vsadil bych se, že by i nadšeně povyskočil. „Ale buď v osm doma." Řekl jsem, když už se měl k odchodu. „Mám pro tebe ještě nějakou práci." Dodal jsem bez sebemenšího zájmu. Pro ostatní to mohlo vypadat, jako kdybych mluvil o utírání prachu nebo mytí nádobí, ale já věděl, že to mému asistentovi došlo. Slyšel jsem, jak zalapal po dechu a dokonce jsem i zahlédl, jak si skousl spodní ret. Bezpochyby byl nervózní, ale zároveň se těšil, až mu udělám dobře.

Louis v mé kanceláři stál ještě dalších několik vteřin, než se vzpamatoval a rychlými dlouhými kroky se vypařil. Pobaveně jsem se ušklíbl a zavolal do kanceláře ochranky, aby si ten zatracený Zayn vyzvedl mého asistenta na recepci.