My new boss

The biggest weakness

HARRY:

Vyzvedl jsem Louise od Nialla a okamžitě si ho přitáhl do klína, jakmile jsme nastoupili do auta. Už několik dní jsem cítil zoufalou potřebu mít ho co nejblíž u sebe, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Nyní jsem však měl to drobné stvoření u sebe a mohl jsem nerušeně vdechovat jeho omamnou vůni, která se bohužel díky Malikovi mísila s pachem cigaret. V hlavě jsem si pomyslnou poznámku, že mu budu muset zatrhnout kouření v Louisově přítomnosti. Ani trochu se mi ten smrad nelíbil.

„Harry?" ozval se po chvíli drobný brunet, který seděl na mém klíně a zadíval se na mě těmi svými oceánově modrými kukaly, které mi vždycky vyrazily dech. To bych však samozřejmě nikdy nahlas neřekl.

Pozvedl jsem na něj obočí v tázavém gestu, které ho mělo vyzvat k tomu, aby pokračoval. „Co se děje?" zeptal se opatrně. Přitom mě nepřestával pozorně pozorovat. Skoro jako kdyby se snažil vyčíst odpověď na svou otázku z mého obličeje.
„Nic s čím by sis musel dělat starosti." Řekl jsem a něžně ho pohladil po tváři. Byl neuvěřitelně krásný. Nevěřil jsem, že by mě někdo mohl okouzlit, dokud jsem nepoznal Louise.

Chlapec se na mém klíně s povzdechem zavrtěl. Poznal totiž, že jinou odpověď ode mne nedostane. Jeho zvědavost to pro jednou musela skousnout, protože jsem měl v plánu před ním utajit události předešlých dnů navěky. Nechtěl jsem, aby se někdy dozvěděl, co se dělo.

FLASHBACK:

Stál jsem v pracovně a vyděšeně zíral na jméno volajícího. Nemohl jsem tomu uvěřit. Tohle se nemohlo dít. Připadal jsem si jako ve své nejhorší noční můře. Všechno ve mně začalo křičet, abych upustil mobil a utekl. Jenže, i kdybych ty hlasy uvnitř mé hlavy poslechl, nic by se nevyřešilo. Už jednou jsem před minulostí utekl a zrovna, když jsem si myslel, že už mě nedostihne, zaklepala mi na dveře. Kdybych se teď před ní opět skryl, akorát bych odložil nevyhnutelné. Jednou jsem tomu musel čelit.

„Mr. Danson?" zeptal jsem se tichým hlasem. Všechny vnitřnosti se mi svíraly strachy. Měl jsem pocit, jako kdybych se topil, zatímco jsem čekal, až se někdo na druhé straně ozve.
„Stále tak stejně zdvořilý." Zaslechl jsem známý smích. V ten moment jsem měl neuvěřitelnou chuť okamžitě zavěsit a schovat se pod peřinou jako malé dítě, které doufá, že ho teplá deka ochrání před všemi monstry ukrývající se ve tmě. „To je můj hodný chlapeček." Při jeho slovech se mi zvedl žaludek. Nechtěl jsem ten jeho slizký hlas poslouchat už ani vteřinu.

„Mimochodem, ještě jsem ti nepoděkoval za ten příjemný pobyt ve vězení, který si mi zařídil. Díky tobě jsem měl spoustu času naplánovat si, co s tebou budu dělat, až se odsud dostanu." Pevně jsem zavřel oči a snažil se uklidnit. Nesměl jsem dovolit, aby mě opět zlomil. Tahle část života už byla za mnou. Teď jsem byl někde jinde. Už jsem déle nebyl jeho hračka, se kterou jsi mohl dělat, co ho napadlo. Nyní jsem byl svým pánem a hodlal jsem mu to vpálit to toho jeho ohaveného ksichtu.

„Naše smlouva skončila už před lety. Nemáte žádné právo se mne dotknout, až se vrátíte z vězení. Nemluvě o tom doživotním zákazu přiblížení, který vám soud udělil." Mluvil jsem s ním pomalu, rozvážně a uctivě. Nechtěl jsem před ním ukázat slabost. Musel jsem mu ukázat, že už dávno nejsem ten malý ustrašený stydlivý chlapec, kterého on znával.

„Ale prosím tě, Harolde." Při tom oslovení mi přejel mráz po zádech. Vždycky jsem nesnášel to vzrušení, které jsem při tom cítil. Hnusil jsem se sám sobě, když jsem dovolil, aby nade mnou tenhle odporný člověk měl moc i po tolika letech. Dokonce, i když jeho nadvláda trvala pouhé dvé vteřiny. „Oba víme, že by stačil jediný můj pohled a ochotně by sis přede mě klekl."
„Asi na tohle téma máme každý jiný názor." Řekl jsem s předstíraným klidem. Moje prsty sevřely telefon u mého ucha o něco pevněji. Tak moc jsem se snažil nepodlehnout tomu hlasu, ale s každou minutou našeho hovoru jsem byl blíž k tomu, abych se vrátil do stavu, ve kterém jsem tenkrát byl. Ale držel jsem se. Tento muž byl mou slabinou příliš dlouho. Bylo načase to jednou pro vždy změnit.