My new boss

First night in New York

HARRY:

Louis se po tom nevinném polibku do jeho vlasů zaculil jako sluníčko a vydal se do říše snů. Při tom pohledu jsem se také musel usmát. Ještě nikdy jsem nic tak roztomilého neviděl. Najednou jsem měl pocit, že jsem klidnější než kdy dřív. Přál jsem si, aby se čas zastavil a já ho mohl sledovat zbytek věčnosti. Byl to ten nejpodivnější zážitek, ale také ten nejkrásnější.

Jen velice neochotně jsem si vzal všechny potřebné věci a vyšel z pokoje. Před hotelem už na mě čekalo auto s mým osobním řidičem. Nasedl jsem do něj a vytáhl si papíry, které jsem si ještě potřeboval prostudovat. Tohle byl pro mou firmu velice důležitý projekt. Nesměl jsem nic nechat náhodě, pokud jsem chtěl, aby tohle vyšlo. Byl jsem si až bolestně vědom toho, že pokud se něco pokazí, přijdu o miliony a to jsem rozhodně nechtěl.

„Zdravím, pane Stylesi." Ozval se vyhublý kluk se zrzavými vlasy a několika pihami na nose, hned jak jsem vstoupil do budovy, kde se mělo jednání ohledně toho důležitého projektu konat. „Jsem osobní asistent pana Westlanda."
„Tak to upřímnou soustrast." Zamumlal jsem si pod nos, ale ten kluk mě stejně slyšel. Nejdřív po mě hodil nechápavý pohled, ale nakonec se nervózně zasmál. Zřejmě si myslel, že jde o nějaký další trapný vtip nějaké boháče. Jenže já to myslel doopravdy. Woody Westland nepatřil k lidem, se kterými by bylo lehké pořízení. Jak jsem ho tak znal, ten kluk u něj musel zažívat peklo. Ani jsem se nedivil, že je tak nesvůj. Taky bych byl, kdybych musel celé dny trávit s jeho šéfem.

„Mám vás zavést do zasedačky a předat tohle." Chlapec mi podal složku s papíry, kterou jsem jen rychle projel očima a zase ji zavřel, jako kdyby to vlastně nebylo ani nic důležitého. „Bude si přít něco k pití, pane?" zeptal se mě ještě ten kluk, než jsme vešli do jednací místnosti.
„Dones mi černou kávu, prosím." Řekl jsem a vydal se na svoje místo. Přál jsem si, abych u sebe mohl mít Louise, protože následující hodiny budou horší než kde jaký horor. Kdybych ho sem mohl vzít, měl bych alespoň nějakou naději, že to ve zdraví přežiju.

„Stylesi!" Vykřikl na oko potěšeně starší muž, kterému se už rýsovalo pěkné pivní břicho. Nechápal jsem, jak může chodit a nepřevážit se. „Kdepak máš toho svého nového asistenta? Proslýchá se, že za tebou všude cupitá jako ocásek." Místností se rozlehl jeho smích, ale já měl co dělat, abych neprotočil oči. Všichni tady si mysleli, že jsou lepší než já, jen proto, že jsou starší. Jenže pravda byla, že kdybych chtěl, už dávno bych ty jejich ubohé firmy zruinoval. K mé smůle však měla většina z nich vlivné přátele, kteří by mi dokázali život pěkně znepříjemnit, kdybych se rozhodl něco takového udělat. Byl jsem dost chytrý na to, abych si spočítal, že mi to za ty problémy nestojí.

„Zařizuje pro mě pár věcí." Odpověděl jsem s klidem a předstíral, že jsem jeho poslední větu neslyšel.
„Škoda, všichni jsme se těšili, až nám ho ukážeš." Křečovitě jsem se usmál a donutil se na sobě nedat znát své podráždění. Nesnášel jsem, když se někdo choval jako blbec, který nemyslí na nic jiného, než jak by celé jednání svlékal pohledem cizí asistenty.
„Možná jindy." Řekl jsem a otevřel složku, kterou mi předtím dal ten zrzoun. Tím jsem naštěstí také utnul tu nechutnou konverzaci, kterou jsem s panem Westlandem vedl.

Asi o pět minut později mi na stole přistála káva, za kterou jsem slušně poděkoval, ale jinak si chlapce nevšímal. Nechtěl jsem dávat Woodymu šanci na mě opět promluvit. Nestál jsem o jeho hloupé řeči. Někdy jsem si připadal, že i parta orangutanů má víc rozumu, než tihle zazobaní idioti.

Nejhorší asi na celém tomhle setkání bylo, že všichni jsme využívali svoje asistenty jako sexuální hračky. Když jsem se podíval kolem sebe, mohl jsem zahlédnout, jak hladově se na svoje podřízené jejich šéfové dívají. Věděl jsem, že většina z nich by ze svých zaměstnanců nejradši strhala oblečení a ukázala ostatním, jak hlasité jejich hračky dokážou být. Bylo to odporné a nejhorší na tom bylo, že kdyby tu byl Louis, choval bych se naprosto stejně. Také bych se ho snažil nenápadně osahávat a k tomu bych mu tiše popisoval, co bych s ním chtěl dělat, dokud bych ho nedonutil zasténat a tím všem ukázat jakou mám nad ním moc.