My new boss

Kiss me on the dance floor 2/2

LOUIS:

„Dnes večer mě budeš doprovázet na večírek, který se koná na oslavu zahájení jednoho důležitého projektu." Oznámil mi Harry, když jsem vylézal ze sprchy. Jen jsem přikývl na znamení toho, že jsem ho slyšel a odebral se k našim taškám, kde jsem měl oblečení.

„Udělej mi radost a vezmi si místo boxerek tohle." Řekl můj šéf a podal mi zelené krajkové kalhotky, které se barvou až příliš podobaly jeho očím. Hlasitě jsem polkl a vyděšeně se na něj zadíval. Naposledy, když mi dal dámské spodní prádlo, se objevil Reed. Nechtěl jsem další nemilé překvapení. Jestli mě chtěl Harry přesvědčit o tom, že nejsem děvka, neměl by mi dovolovat spát i s jinými muži.

„Budu muset večer roztáhnout nohy pro někoho jiného?" zeptal jsem se téměř šeptem. Vlastně jsem ani nechtěl znát odpověď. Netušil jsem, proč jsem se vlastně ptal.
„Ne." Ujistil mě můj šéf a něžně mě pohladil po tváři. „Dnes je to čistě pro moje potěšení." Vydechl a palcem obkroužil tvar mých rtů. Nikdo si v tu chvíli neuměl představit, jak moc jsem chtěl, aby mě políbil. Ta touha byla téměř nesnesitelná. Měl jsem dojem, že mě to roztrhá zevnitř, pokud nedostanu to, po čem toužím.

„Až budeš mít hlad, zavolej si pokojovou službu." Řekl z ničeho nic, čímž mě vytrhl z mého transu. Zmateně jsem zamrkal a zavrtěl hlavou, abych se alespoň částečně vrátil zpátky do reality. „Jestli zjistím, že jsi byl hlady, tak ti naplácám, jasné?" jeho ruka se odtáhla od mého obličeje a samotný Harry se vydal ke gauči, kde měl přes opěradlo přehozené své sako.
„Ano." Souhlasil jsem a sledoval ho, jak mě opět opouští. Nechtěl jsem tu znova zůstat sám, ale neměl jsem na výběr. Ven jsem z nějakého důvodu, který znal jen Harry, nesměl a nikoho jiného jsem tady neznal, takže mě ani nikdo nemohl přijít navštívit. Byl jsem odsouzen k několikahodinové samotě. Což by mi nevadilo za předpokladu, že by byl můj život normální. Jenže když jsem měl jen sedět a čekat, kdy mě můj šéf přetáhne, cítil jsem se divně. Tohle nemohlo být v pořádku. Ať si Harry říká, co chce. Kdo jiný než děvka by tohle dělal?

„Budu hodný." Slíbil jsem dřív, než mohl vyslovit svůj požadavek. Za svá slova jsem byl obdařen úsměvem a větou, že jsem dokonalý. Pak se však za mým šéfem zavřely dveře a já zůstal sám. Najednou se pokoj zdál příliš velký a chladný. Bez Harryho to prostě nebylo ono. Potřeboval jsem ho mít u sebe, abych se dokázal cítit v bezpečí. Když se mnou nebyl, měl jsem takový nepříjemný pocit, že se mi kdykoli může něco stát.

S povzdechem jsem zavřel oči a donutil se zahnat všechny nepříjemné myšlenky někam hluboko do své mysli. Na některé věci bylo lepší nemyslet.

Zavrtěl jsem hlavou, abych si jí pročistil a odhodil ručník, který jsem měl kolem pasu. Ještě před nějakou dobou bych si na sebe nikdy nenavlékl kalhotky, a už vůbec bych si nesundával osušku z boků dřív, než bych si na sebe oblékl boxerky. Býval jsem hodně stydlivý, ale díky Harrymu se mnoho věcí změnilo. Nyní jsem byl v podstatě úplně jiný člověk. Někdo, koho jsem ani já sám nepoznával. Nebylo potom divu, že mě Niall opustil. Musel poznat, že už nejsem ten Louis, kterého znával a miloval. Ten hloupý kluk byl už dávno pryč. Můj nejlepší kamarád tuto skutečnost bohužel nepřekousl.

Zmínka o Niallovi mi vehnala do očí slzy, ale donutil jsem se je polknout. Už jsem kvůli němu nehodlal brečet. Nezasloužil si to. To on mě odkopl. Byla to jeho vina, takže já bych toho neměl litovat. Vybral jsem si Harryho a on si zase vybral život beze mě. Takhle to prostě bylo. Já se s tím jen musel smířit a přestat fňukat. Tím bych stejně nikdy nic nevyřešil.

Už oblečený jsem se usadil na sedačku a opět si pustil nějaký film. Nevím, co bych dělal, kdyby tady Harry nenechával svůj notebook. Nejspíš bych se ukousal nudou.