My new boss

What did you do to me?

ZAYN:

Vyšel jsem ze Stylesova bytu a namířil si to k sobě. Hlavu jsem měl plnou toho drobného bruneta. Ta jeho naivita mi přišla rozkošná, ale zároveň mě přiváděla k šílenství. Pokud někoho tak důvěřivého, jako je Louis, vlastní Styles, nemůže to dopadnout dobře.

Ten kluk mě okouzlil téměř okamžitě. Nedokázal jsem to popsat. Bylo tady něco, co ho činilo výjimečného. Něco co ve mně vzbuzovalo ochranářský pud. Sice jsem s ním strávil jen něco málo přes den a půl, ale už jsem věděl, že pro něj bych udělal cokoli.

Už jen myšlenka na to, že Louisovo krásné tělo si právě teď vychutnává Styles mě zabíjela. Nechtěl jsem, aby ten kluk byl jen další oběť toho zazobaného zmetka.

Moc dobře jsem věděl, jak můj zaměstnavatel zachází se svými osobními asistenty. Jen je vždycky využil ke svému uspokojení, a když ho přestali bavit, tak je vyhodil. Ti kluci pak skončili zlomení a bez jakékoli sebeúcty. Nechtěl jsem, aby takhle skončil i Louis. On si tohle nezasloužil.

Prudce jsem vydechl všechen vzduch z plic a radši vytěsnil z mysli obraz toho nevinného kluka, jak se kroutí pod svým šéfem a škemrá o to, aby se mohl udělat. Tyhle myšlenky nedělaly dobře mým nervům. Měl jsem pak, co dělat, abych se neotočil a nedošel tomu kudrnatému blbovi jednu vrazit.

Jakmile jsem dorazil domů, dal jsem si studenou sprchu, abych vychladl a utřídil si myšlenky. Nebyl jsem vyloženě gay. Převážně se mi líbily holky, ale sem tam se stalo, že jsem podlehl i klukovi. Pár experimentů jsem za sebou už měl, takže jsem si mohl být jistý, že Louis by mi za to stál. Jenže on už patřil Stylesovi a s tím jsem nemohl nic dělat. Jediné, co mi zbývalo, bylo čekat, až ho náš šéf vykopne a doufat, že se mi ho potom podaří vyléčit ze zlomeného srdce.

Zrovna jsem si dělal něco k večeři, když se rozezněl zvonek. Zamračil jsem se a vypl sporák, aby se nic nepřipálilo.

„Pan Malik?" zeptala se dobře vypadající bruneta s modrýma očima a s neutrálním pohledem. Svoje hnědé vlasy měla upravené v bezchybném drdolu a na sobě měla černou sukni, která jí sahala po kolena, bílou halenku a černé sako. Hádal bych jí tak pětatřicet možná čtyřicet, ale určitě ne víc.

Nějakou dobu jsem si jí prohlížel a snažil se přijít na to, odkud mi je povědomá, zatímco ona trpělivě čekala, až se uráčím vzpamatovat.

„Odkud znáte mé jméno?" vydechl jsem a nedůvěřivě si ji prohlédl. Mohla to být jen další průmyslová agentka, která chtěla pro svého šéfa získat nějaké informace o tom mém, ale to měla smůlu. Harryho jsem možná dvakrát nemusel, ale platil mě dost dobře na to, abych držel hubu a nikomu o jeho podnikání nic neprozradil.

„Jsem Johanna a ráda bych si s vámi promluvila o chlapci, kterého jste před pár hodinami měl tu čest poznat." Řekla a mile se na mě usmála.
„Myslíte Louise?" zeptal jsem se tupě a zamračil se. Nechápal jsem, co by po něm mohla chtít. Nevypadala jako někdo, s kým by se Louis mohl znát.

Teď jsem to nemyslel nějak zle, ale pravda byla taková, že on neměl moc peněz a tahle dáma vypadala, že si penězi může klidně i topit. Dost jsem pochyboval, že se znají. Byl jsem si celkem jistý, že jediný bohatý člověk, se kterým se Louis stýkal, byl Styles.

„Ano, mohla bych si s vámi o něm promluvit?" jedna moje část ji chtěla poslat pryč, ale zvědavost vyhrála. Omámeně jsem uhnul ze dveří a nechal ji projít.

„Co po Louisovi chcete?" vypálil jsem na ní první otázku, hned jak jsem zavřel dveře. Ona se na mě s uklidňujícím úsměvem otočila a pokynula mi k obýváku.
„Po tom chlapci nic nechci." Řekla a ladně se usadila na mém gauči. „Zato na vás bych měla prosbu."
„Jakou?" zeptal jsem se a nedůvěřivě si jí prohlédl. Z téhle situace jsem měl divný pocit.
„Louis Tomlinson je velice důležitá osoba, i když on sám o tom nemá ani tušení." Na její tváři se objevil stín smutku, ale okamžitě se ovládla a opět nasadila svou neutrální masku. „Je nutné zajistit jeho bezpečí."
„A co já s tím?" přerušil jsem jí a pozorně sledoval každý její pohyb. Snažil jsem se přijít na to, co je vlastně zač.
„Přesvědčte pana Stylese, aby vám svěřil Louisovu ochranu." Odpověděla prostě a zhluboka se nadechla. „Po tom chlapci jde někdo velice nebezpečný. Nesmí se mu nic stát." Naléhala na mě, ale já nic nechápal.