My new boss

You're not a whore

LOUIS:

„Máš hlad?" zeptal se Harry, aniž by vzhlédl od monitoru svého počítače. Chtěl jsem mu říct, že jsem v pohodě, ale moje tělo na to mělo jiný názor. Zčervenal jsem, když se kanceláří rozlehlo zakručení mého žaludku.
„Eh...hádám, že asi jo." Odpověděl jsem se sklopenou hlavou. Harry se uchechtl a vstal.

„Půjdeme?" přešel ke mně a nabídl mi ruku. Stydlivě jsem jí přijal a nechal se od něj vyvést z budovy. Všiml jsem si, že kousek za námi jde Zayn. Zamračil jsem se a pořád se po něm ohlížel, abych se ujistil, že je to skutečně on. Nechápal jsem, proč nás sleduje.

„Pan Malik je součástí mojí ochranky. Jeho prací je dávat na mě pozor." Vysvětlil mi Harry, když už jsem se asi po padesáté otočil. Nechápal jsem, jak to dělá. Vždycky přesně věděl, na co myslím. Někdy mi přišlo, že mi umí číst myšlenky. Bylo to trochu děsivé, ale to k Harrymu patřilo. Dělalo ho to jistým způsobem přitažlivým.

„Mohli bychom zajít na pizzu?" zeptal jsem se, když chtěl můj šéf zahnout do nějaké luxusní restaurace. Už tak mi platil víc než dost a kupoval mi věci, které jsem ani nepotřeboval. Měl jsem výčitky, když za mě tolik utrácel.

„Dobrá." Souhlasil Harry po chvíli a rozhlédl se kolem sebe, jako kdyby něco hledal. Pak jen zavrtěl hlavou a vyrazil k nejbližšímu přechodu.

„Teď se drž u mě. Jsou tu novináři. Nechci, abys s nimi mluvil." Pošeptal mi, když jsme se zastavili u semaforů. Automaticky jsem se k němu natiskl a rozhlédl se kolem sebe. Nikoho podezřelého jsem neviděl, ale věřil jsem Harryho úsudku. On už s tímhle měl zkušenosti. Přece jen patřil mezi nejbohatší muže planety. Bylo celkem jasné, že se o něj média budou zajímat.

Na semaforu se rozsvítila zelená a Harry se společně se mnou vmísil mezi lidi, kteří nejspíš také mířili na oběd. Moc jsem se okolo sebe nerozhlížel. Bylo tu doslova narváno a já nechtěl ztratit kudrnáče z dohledu. Dost jsem pochyboval, že bych pak našel cestu zpátky. Jak se znám, tak bych se nejspíš ztratil a trvalo by pěkně dlouho, než by mě někdo našel.

„Ty prostě musíš mít i tu blbou pizzu z luxusního podniku, co?" zabručel jsem, když mě Harry dovedl k italské pětihvězdičkové restauraci.
„Pro mnou princeznu jen to nejlepší." Odpověděl mi se smíchem a přistoupil k nějaké slečně, která stála u malého pultíku. Něco si spolu chvíli povídali v italštině, zatímco já tam jen tak stál a prohlížel si okolí.

Vypadalo to tady velice draze, ale zároveň útulně. Na stěnách vysely obrazy z různých italských měst a na každém stole byla uprostřed umístěná svíčka.

„Nejsem žádná princezna, abys věděl." Sykl jsem po něm, když jsme se usadili a on se pobaveně ušklíbl.
„Opravdu?" zasmál se a přesunul svou pozornost k číšníkovi, kterému plynulou italštinou řekl naší objednávku. Mračil jsem se na něj a odolával nutkání, kopnout ho.

„Nejsem." Řekl jsem, když číšník odešel a založil si ruce na hrudi. Možná jsem mu patřil, ale nikdy jsme se nedohodli na tom, že mi bude dávat takhle pitomé přezdívky.

„Tak jak bych ti měl tedy říkat?" zeptal se pobaveně a na rtech se mu usadil hravý úsměv.
„Louisi." Pokrčil jsem rameny a začal si hrát s lemem ubrusu. Na jednu stranu se mi takhle uvolněná atmosféra líbila, ale na tu druhou jsem byl trochu nesvůj. Nechtěl jsem ho začít vnímat jako něco víc, než svého šéfa. Kdybych dovolil, abych k němu něco začal cítit, mohla by se z toho stát katastrofa.

„Takže žádné přezdívky." Poznamenal Harry a já přikývl. Kudrnáč nebyl můj přítel. Byl to jen někdo, kdo mi platil za sex. Vymýšlet si hloupé oslovení pro toho druhého nemělo smysl. Akorát by pak hrozilo, že zapomenu, proč mě vlastně u sebe má a zamiluju se do něj. Už tak jsem si uvědomoval, že stačí málo a já do toho spadnu po hlavě. Musel jsem tomu zabránit za každou cenu.