My new boss

Training 1/2

LOUIS:

Všechno bylo jako z jiného světa. Centrum pro výcvik submisivů, kam mě Harry vzal hned po návštěvě věznice, bylo opravdu obrovské. Když jsem ho viděl poprvé, myslel jsem, že se jedná o nějakou firmu nebo možná o mrakodrap, kde bydlí bohatší vrstva obyvatelstva. Všechno okolo vypadalo velice luxusně. Dokonce nás přišel přivítat nějaký zaměstnanec centra, který však celou dobu mluvil jen na mého šéfa. Já jsem byl pro něj vzduch. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo. Beztak jsem nebyl schopen slova, takže každý pokus o navázání jakékoli konverzace by selhal. Jen jsem si u nich připadal tak trochu jako páté kolo u vozu. Nechtěl jsem nic jiného, než zalézt pod deku a zbavit se toho nepříjemného pocitu.

„Proč mě ignoroval?" zeptal jsem se Harryho, jakmile jsme byli zavedeni do našeho apartmánu, kde budeme v budoucnu pobývat. Trochu mi to tady připomínalo byt, kde jsem bydlel, než jsme se přestěhovali do Londýna, jen tady to vypadalo o něco luxusněji. Jak taky jinak, když moji rodiče rozhodně nebyli tak bohatí jako můj šéf. Nikdy jsme si toho nemohli dovolit moc, ale někdy je méně více. Náš skromný byt na okraji jednoho malého městečka ve Francii byl rozhodně útulnější, než ten všudypřítomný sterilní luxus, kterým se Harry obklopoval.

„Protože neměl dovoleno na tebe promluvit." Vysvětlil mi můj šéf s kamenným výrazem ve tváři. Od chvíle, kdy se vrátil od Charlese na mě sotva promluvil. Byl zázrak, že mi vůbec odpověděl. Většinu času byl totiž mimo. Věděl jsem, že se na mě nezlobí. Jen ho něco trápilo. Jenže ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nenechal mě mu pomoct.

„Tady v centru, vládnou přísná pravidla. Nikdo nemá dovoleno mluvit s dominantovým majetkem bez jeho svolení."
„Takže teď jsem jen tvůj majetek? Nic víc? Můj život nemá žádnou hodnotu?" podivil jsem se s nevěřícným výrazem ve tváři.
„V tomhle světě to tak prostě chodí, Louisi." Řekl Harry s povzdechem a odhodil svoje sako na sedačku. „A mimochodem..." otočil se, než vešel do kuchyně. „Tvůj život má větší cenu, než si myslíš. Jsi nádherný, mladý a silný. Kdybych se tě teď rozhodl prodat, vydělám na tobě miliony."
„Ale to neuděláš, že ne?" zeptal jsem se vyplašeně, ale odpovědí mi byl jen jeho smích, který se nepříjemně odrážel od stěn apartmánu. „Harry!" Křikl jsem a okamžitě se za ním vydal. Netušil jsem, jestli žertuje nebo jestli by něco takového opravdu mohl udělat. Věděl jsem jen to, že od něj nechci odejít a rozhodně nechci uspokojovat touhy někoho jiného. Mým jediným pánem byl on. Nikdo jiný mě vlastnit nemohl.

„Co kdyby sis šel vybalit?" navrhl mi můj šéf, jakmile za sebou uslyšel mé kroky. „Já nám zatím udělám něco k jídlu." Řekl dřív, než jsem stačil něco namítnout, čímž mě nechal o něco déle tápat v nejistotě. Sice tvrdil, že se mě nehodlá v blízké době zbavit, ale to se může rychle změnit. Bál jsem se, že při mém výcviku zjistí, že pro něj vlastně nejsem dost dobrý a opravdu mě někomu prodá. Rozhodně jsem se nechtěl stát otrokem nějakého plešatého tlustého dědka, který by mě nutil nosit holčičí šaty a dělal by se mnou jen samé odpornosti.

Po několika omylech, kdy jsem otevřel špatné dveře, jsem konečně našel ty správné. Kousl jsem se do rtu a rozhlédl se okolo sebe. Celá místnost byla bílá. Dokonce i nábytek a okenní rámy. Celkem mě z toho bolely oči, ale nezbývalo mi nic jiného, než si zvyknout.

S povzdechem jsem přešel k taškám, které byly na posteli, a do všech jsem nahlédl, abych zjistil, co se uvnitř nich skrývá. K mému údivu jsem však nalezl jen oblečení a hygienické potřeby. Evidentně jsme tady měli strávit hodně času, když mi Harry nechal přivést většinu mého šatníku. To mi však celkem vyhovovalo. Věděl jsem, že můj otec by mě sem nikdy nenásledoval, takže jsem se tady cítil v bezpečí. Sice mě děsilo pomyšlení na to, co se mnou má můj šéf v plánu, ale mnohem horší by pro mě bylo pokračovat v normálním životě. Znal jsem sám sebe až moc dobře. Uvědomoval jsem si, že bych se brzy začal stávat čím dál tím víc paranoidnější a nakonec bych svého otce viděl na každém rohu. Uzavřít mě ve Výcvikovém centru bylo pravděpodobně to nejlepší, co nyní mohl Harry udělat.