My new boss

Only sex or Punishment?

LOUIS:

Celou noc jsem se cítil velice příjemně. Bylo mi teplo a okolo mě se rozléhala omamná vůně patřící mému šéfovi, který si mě k sobě nepřestával zoufale tisknout. Přál jsem si takhle zůstat navěky, ale Harry měl jiné plány. Někdy brzy ráno se totiž vyhrabal z postele a vypařil se z hotelového pokoje. Netušil jsem, kam jde, ale neměl jsem šanci to zjistit. Byl jsem příliš unavený a tak jsem chvíli po jeho odchodu opět usnul.

Když jsem se znova probudil, Harry zrovna vycházel ze sprchy jen s ručníkem kolem pasu. Při tom pohledu jsem se musel kousnout do spodního rtu. Byl neuvěřitelně sexy. Přál jsem si, aby přešel k posteli a začal se mě dotýkat, tak jak to uměl jen on. Jenže on to k mé smůle neudělal. Místo toho se rychle oblekl a i se svým tabletem se usadil na sedačce ve vedlejší místnosti.

Neměl ani nejmenší tušení, že ho pozoruji. Jen tam tak tiše seděl a pracoval. Až teď jsem pochopil, proč je Harry tak úspěšný podnikatel, i když je mu pouhých sedmadvacet. Základem jeho úspěchu byla pečlivost a touha po dokonalosti.

Povzdechl jsem si a přetočil se na záda. Nemusel jsem se svým šéfem ani mluvit. Došlo mi, že je něco špatně. Všude totiž bylo cítit téměř hmatatelné napětí.

„Harry?" promluvil jsem tiše, abych na sebe upozornil. Zdálo se, že jinak by se mě můj šéf nevšiml. Skoro jako kdybych pro něj byl vzduch.
„Jsi vzhůru brzy." Poznamenal, ale od svých papírů nevzhlédl. Nechápal jsem, kam se poděl ten muž ze včerejška, který mě celou noc objímal. Přál jsem si, aby se mi vrátil zpátky. Tenhle lhostejný kus ledu se mi ani trochu nelíbil.

„Co si takhle zajít na snídani?" vyhrkl najednou a odložil všechny složky vedle sebe. „Nevím jak ty, ale já padám hlady." S tím se zvedl a přešel k tašce, kde byly moje věci. Vytáhl z ní obyčejné rifle a nějaké triko. Místo mikiny mi však podal jednu ze svých kostičkovaných košil. Byla mi sice trochu velká, ale to mi vůbec nevadilo. Rád jsem nosil jeho věci a Harry vypadal, že mě v nich rád vidí. Ještě kdyby se Kudrnáč uráčil usmát, tak by to bylo dokonalé. Bohužel můj šéf mi jen neutrálním tónem nakázal, abych byl za deset minut připravený k odchodu. Na jeho tváři se neobjevil ani náznak třeba i jen maličkého pousmání.

„Děje se něco?" zeptal jsem se, když už jsem to ticho, které u snídaně panovalo, nemohl vydržet. Měl jsem pocit, že se zblázním, jestli nepřijdu na to, proč je dnes můj šéf tak nepřístupný.
„Ne." Odpověděl jednoduše a zvedl ke svým rtům šálek s čajem, aby nemusel říkat nic dalšího.
„Zlobíš se kvůli tomu včerejšku?" zkusil jsem to znova. Zoufale jsem se potřeboval dozvědět, co s ním je. Nechápal jsem, proč je najednou vůči mně tak chladný.
„Neměl jsi na vybranou." Oznámil mi a odložil šálek zpět na stůl. Každý jeho pohyb však byl strnulý. Jako kdyby napínal každý sval ve svém těle.
„Takže se zlobíš." Konstatoval jsem s povzdechem a opřel se o opěradlo židle. Neměl jsem chuť na nějaké jídlo. Žaludek se mi totiž stahoval obavami. Měl jsem strach, že teď, když mě měl i někdo jiný než on, tak o mě ztratil zájem. Nejspíš si uvědomil, že jsem jenom obyčejná děvka a už si v hlavě projíždí místa, kde by mohl sehnat nového asistenta.

„Louisi..." vydechl těžce a prohrábl si rukou vlasy. Vypadal, že je opravdu unavený. Skoro jako kdyby většinu noci nespal. „Teď o tom nechci mluvit." Řekl nakonec a tím náš rozhovor skončil. S povzdechem jsem zavrtěl hlavou a zbytek snídaně už jsem byl zticha. Vlastně jsem se tvářil, jako kdybych tam ani nebyl. Nechtěl jsem udělat něco, čím bych Harryho vyprovokoval. Netušil jsem, jakou má náladu, takže jsem radši nic neriskoval a choval se slušně.

„Mám pro tebe překvapení." Oznámil mi z ničeho nic Kudrnáč, když dojedl. Začal se zvedat, zatímco já ho s nechápavým výrazem pozoroval. Natáhl ke mně ruku a já ji váhavě přijal. Společně jsme vyšli před hotel, kde už na nás čekalo Harryho auto.
„Kam to jedeme?" zeptal jsem se mírně vyplašeně. Nechtěl jsem na další výlet. Naposledy, když jsme opustili hotel, tak se všechno pokazilo.
„Uvidíš." Odpověděl mi a to bylo poprvé za tenhle den, kdy se na mě mírně pousmál. Váhavě jsem mu to oplatil a nasedl na zadní sedadlo. Harry se ke mně přidal, ale nepřitáhl si mě k sobě jako obvykle. Trochu mě to zamrzelo. Přál jsem si, abych se k němu mohl přitulit a získat tak jistotu, že o mě stále stojí. Jenže to se nestalo a tak jsem jen tiše seděl s hlavou plnou obav o to, jestli mám ještě vůbec nějakou práci.