My new boss

It's just beginning

LOUIS:

Běžel jsem ulicemi Londýna, jako kdyby mi šlo o život. Lidé se za mnou ohlíželi a sem tam křikli pár nadávek na mou adresu, když jsem do nich omylem vrazil, ale mě to bylo jedno. Už jsem měl jen deset minut a pak budu v pořádném průšvihu.

Myslel jsem, že celý den mi bohatě stačí na to, abych se viděl se svými přáteli, ale ukázalo se, že pro mě je to zatraceně málo času. Plánoval jsem, že se u každého zdržím jen chvilku a pak se vrátím k Harrymu, abych se stihl před večeří vysprchovat a převléct, jenže nakonec jsem se zdržel trochu víc.

V tuhle chvíli jsem se za svou upovídanost nesnášel. Kdybych neměl potřebu pořád něco kecat, nebyl by tu žádný problém. Ale to prostě nešlo. Kdyby se takhle moje vlastnost vytratila, nebyl bych to já.

Vrazil jsem do dveří a s úlevou zjistil, že mám ještě minutu čas. Zhroutil jsem se na zem a snažil se popadnout dech. Moje srdce bilo jako splašené. Měl jsem dojem, že za chvíli budu mít infarkt. Celkem mě zamrzelo, že jsem sebou neměl stopky. Určitě jsem právě zaběhl světový rekord.

„A já už si myslel, že to nestihneš." Prohlásil pobaveně Harry. Se skloněnou hlavou jsem protočil oči a vstal. Neměl jsem potřebu válet se před ním na zemi. Už tak jsem si mohl být jistý, že klečením u jeho nohou strávím dost času.

„Promiň...zapomněl jsem na čas." Řekl jsem udýchaně a provinile sklopil pohled k podlaze. Původně jsem chtěl dorazit alespoň s půl hodinovým předstihem, ale to se mi evidentně nepodařilo.

„V pořádku. Jsi tu včas." Prohlásil a namířil si to do kuchyně. Tam už to krásně vonělo a mě se začaly sbíhat sliny. Úplně jsem totiž zapomněl na oběd. Pořád jsem jen někde lítal a snažil se všechno stihnout. Na jídlo jsem neměl ani pomyšlení. Naštěstí byl Harry skvělý kuchař, jak se zdálo a tak jsem se mohl těšit na výbornou večeři. Byl jsem si jistý, že pokud budou všechna jídla tak dobrá, tak až od něj odejdu, budu mít deset kilo navíc.

„Dojdi se převléct." Nařídil mi a já okamžitě zamířil do svého pokoje. Slíbil jsem si, že už ho nikdy nezklamu. Moje práce byla ta nejjednodušší na světě. Neměl jsem za úkol nic jiného, než uspokojovat jeho potřeby. A i když se mi moc nelíbilo, že bych se měl vyspat s klukem, nepřipouštěl jsem si, že by mi to v tom mohlo zabránit. Za ty peníze, které mi sliboval, to stálo. Chtěl jsem si tu práci udržet alespoň do doby, dokud nenašetřím dost na to, abych si mohl žít pěkně v pohodlí.

Dělat někomu děvku sice nebylo jedno z nejvznešenějších povolání, a pokud má člověk dost rozumu, rozhodně se s tím nechlubí na veřejnosti, ale pár výhod to pro mě mělo. Mohl jsem si žít v překrásném luxusním bytě a na mém účtu ještě nikdy nebylo tolik peněz. Tahle práce v sobě rozhodně neměla jen negativa. Našlo se tady i dost pozitivních věcí, které do jisté míry vyrovnávaly ty špatné.

Zhluboka jsem se nadechl a vrátil se zpátky do kuchyně. Něco mi říkalo, že bych svého šéfa neměl nechávat čekat. Byl jsem si jistý, že má hodně trpělivosti, ale i ta jeho měla své hranice a já rozhodně neměl v plánu zjišťovat kam, až můžu zajít, než vyletí.

„Posaď se." Rozkázal mi a já ihned došel ke stolu a poslušně si sedl. Celý jsem se třásl. Bál jsem se toho, co bude následovat. Ještě jsem nebyl připravený na sex s ním. Jenže tak nějak jsem tušil, že tohle ho nezajímá. Chtěl jen moje tělo. To co se mi odehrávalo v hlavě, už nebyla jeho věc.

Harry nám nalil víno a usadil se naproti mně. Nevěděl jsem, co mám dělat a tak jsem sklopil oči dolů a nervózně si začal hrát s prsty. Cítil jsem na sobě jeho pohled. Vsadil bych se, že kdybych se na něj podíval tak mi to vyrazí dech. Určitě vypadal nádherně a vyzařovala z něj dominance. Nechtěl jsem riskovat srdeční zástavu a tak jsem radši zkoumal své ruce, které jsem měl uležené v klíně.