Když se James rozejde se svou dlouholetou přítelkyní Stacey, přestává věřit na lásku. Nehledá žádný vztah, nehledá žádnou ženu, se kterou by chtěl strávit zbytek života, nehledá ani tu přihlouplou zamilovanost, kterou prožívá jeho sestra Rose se svý...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já vím, já vím, 5 dní nevyšla kapitola, ale tak snad mi to za tuhle trochu delší + koláž k tomu prominete❤️Užijte si čtení _____________
Melanie
Po návratu domů jsem hned nasměrovala kroky do sprchy, kde mě zarazil vlastní odraz v zrcadle. Rozmazaná řasenka. Téměř setřené linky. Rtěnka všude, jen ne na rtech. A na nich přiblblý úsměv. Devin se jmenoval?
Ze vzpomínek na večer mě vyrušilo hlasité hihňání a Jamesův hluboký hlas.
Moment - co tady ten bastard vůbec dělal? Jako by snad nestačilo, že je to on, kdo je Carin nový úlovek a já tak byla nucena s ním strávit celý večer v baru. Možná proto jsem se nechala tak strhnout alkoholem a moc okouzlujícím barmanem Devinem.
,,Pšššš, Mel už se asi vrátila," zaslechla jsem hlasitý šepot od Cary a následné kroky, které utichly v předsíni. ,,Jo, má tu boty! Kurva, zalez, nemůže tě vidět – takhle," vydechla, než se ozvala nová várka smíchu a hlasité cupitání do Carina dočasného pokoje.
Poznámka pro střízlivou Melanii – s Carou poslat do Durhamu jako suvenýr pro ni celou ložní soupravu, na které si ani nechci představit, kolik se toho odehrávalo.
Z baru odešli Cara s Jamesem asi hodinu přede mnou, a já tu hodinu strávila u rozjímání nad svým životem a momentální vztahovou krizí s Williamem. Myslím, že oba jsme tak nějak čekali, že někdy prostě problém přijde, ale ani jeden, že takhle brzy. William je vzorový úkaz dokonalého přítele, ovšem jsou tady situace, kdy bych ho nejradši nakopala do zadku – viz naše poslední rozepře u něj v kabinetu, která byla vyhrocená ale úplně zbytečně.
,,Jamesi!" vykřikla Cara a následovala rána, jasně připomínající náraz čela postele do zdi.
Ani nechci vědět, kolikáté kolo už jedou, vzhledem k tomu, že měli hodinu náskok než jsem dorazila domů.
Sprchu jsem zapnula na nejsilnější proud, aby aspoň z části přebila ten kravál z vedlejšího pokoje, a za postupného shazování oblečení jsem pod proud horké tekoucí vody vlezla.
Mé svaly okamžitě poznaly tu úlevu od stresu a napětí, moje hlava konečně na chvíli vypustila všechny myšlenky a já tak mohla svobodně existovat alespoň ve svojí sprše, z níž se postupně stávala moje nejoblíbenější část dne.
,,Bože, Jamesi!"
Frustrovaně jsem udeřila rukou do dlaždiček před sebou a opřela se o ně čelem. Proudy vody mi volně stékaly po celém těle a já se snažila ignorovat narušitele mojeho zenového klidu.
