Under my skin

Kapitola 4.

Melanie

Včerejší snídani s Williamem jsem nějak přežila a dokonce se ani nevyptával, v kolik jsem v sobotu dorazila domů. Oběd s Carou jsem nakonec přesunula až na dnešek, jelikož už bylo dost pozdě na oběd a ještě jsem měla nějaké nečekané zařizování kvůli stěhování. 

Dneska ráno mi snídani William osobně přinesl a snědli jsme si ji u mého pracovního stolu v ložnici. Hazel se celý den motala v kuchyni a já s ní chtěla navazovat co nejmíň společenských interakcí. 

Když jsem se před půl dvanáctou zvedla s tím, že musím na oběd s Carou, i přes moje námitky mě Will do restaurace U Mandy hodil autem.

,,Co že jsi nepřijela taxíkem? William ti platí osobního řidiče?" Cara se postavila od stolu, aby mě objala na přivítanou.

,,Vlastně to byl William osobně," přimhouřila jsem na ní oči a natáhla kolem ní paže. 

Usadily jsme se a zanedlouho se u nás zjevila sympatická postarší žena, která nám podala jídelní lístky.

,,Takže...? Co ten tvůj Casanova, se kterým jsi prokecala celou noc?" Upila jsem ze svého nealkoholického koktejlu a zeptala se na něco, o čem by stejně začala Cara každou minutu básnit sama.

Zasněně si podepřela bradu do dlaně a zadívala se z velkého okna na ulici. Na tváři jí pohrával přihlouplý úsměv. ,,Je úžasný! Málem jsem se na něj nalepila aby neodcházel, ale to mi přišlo už příliš. A taky jsem ho nechtěla hned vystrašit."

Pobaveně jsem na ni zamrkala. ,,Ty? Někoho vystrašit? Prosimtě, každý chlap po tobě tajně touží a nic by ho neodradilo." 

Nenuceně pokrčila rameny. ,,Nejhorší je, že u tady tohohle nevím co čekat. Pořádně ho neznám."

,,Říkala jsi, že je z nějaké komplikované rodiny."

Mou poznámku odmávla rukou. ,,To není všechno, Mel."

Nedočkavě jsem vyčkávala na lepší popis situace a možná dokonce zadržela dech.

Povzdechla si a schovala se za studování jídelního lístku. ,,Řekněme že komplikované vztahy s rodinou je oproti tomu, co mi řekl když jsme seděli naproti sobě na podlaze, zády opření o zeď v mojem obýváku, to nejmenší." 

Od dalších slov ji prozatím přerušil příchod servírky s dvěma porcemi Caesar salátu, který byl vyhlášenou specialitou v tomhle podniku. 

Jakmile usměvavá číšnice odešla, navázala jsem na předchozí konverzaci než stihla vyšumět do ticha. ,,Zabil snad někoho?"
Do úst jsem si vložila lahodné sousto.

,,Ježíši, ne!" Cara si odkašlala a s odpovědí si dávala celkem na čas. ,,Jenom... Prý bral v minulosti nějaký drogy a dost chlastal. Žil dost barevným životem."

V hrdle se mi zasekla pravděpodobně kostka opečené housky. ,,Ty sis nabrnkla feťáka?!"

Frustrovaně zaúpěla. ,,Ne! Už čtyři roky je čistej. Tehdy chodil s nějakou pipinou, která ho podváděla a nakonec i vykopla z jejich společného bytu. V tu dobu po jejich rozchodu nějak napravil vztahy s jeho ségrou a nějakou dobu bydlel u ní, dokud si nenašel novou práci a vlastní bydlení. Prý to byl ale takovej krcálek, teď zas bydlí někde jinde."

Nějak jsem z hlavy nemohla dostat myšlenku, že se Cara pravděpodobně zamilovala do napraveného feťáka, co šňupal a chlastal jak duha. Starostlivě jsem ji pozorovala a položila dlaň na tu její. ,,Víš jistě co děláš, Car?" 

Pokusila se o uklidňující úsměv a propletla se mnou prsty. ,,To nevím nikdy. Ale s ním si jsem jistá. Cítím, že by to mohlo vyjít, Mel."

Rozšířila jsem svůj slabý úsměv. ,,Pořád mezi sebou budete mít několik set kilometrů."