Under my skin

Kapitola 20.

__James

,,Jamesi, otevři mi!"

Z Melaniiných očích úplně zmizela veškerá modř a bylo to, jako bych se díval do kobaltu, kde nebyla ani stopa po dvou zářivých safírech plných touhy.

Neochotně jsem z ní vysunul a můj pták mi málem upadnul bolestivou nadržeností. Už to skoro vyšlo, kamaráde. 

Zvednul jsem se z Melanie a natáhl na sebe boxerky povalující se pod gaučem. 

,,Já tady klidně počkám přes noc, dokud mi neotevřeš," zavolala Cara od dveří a z jejího volání nešel slyšet jediný příznak vzteku. Skoro jako by ji tahle hra bavila. 

Mě rozhodně ne. 

,,Kurva kurva kurva!" klela potichu Melanie, když se oblíkala do svého roztrhnutého trika. 

Kousal jsem se do rtu a instinktivně k ní natáhl ruku s mým černým tričkem. ,,Půjč si moje. Takhle tě večer nikam nepustím."

Váhavě po něm chňapla a něco se ve mně při pohledu na tuhle překrásnou zrzku, která se oblíká do mého trika, pohnulo.

Upravila si vlasy, nasoukala se do džínů a utíkala do kuchyně s dvěma prázdnými sklenicemi vína, zatímco já ji následoval s tepláky do půl stehen a poloprázdnou lahví v ruce. 

V rychlosti obě skla umyla a schovala do kuchyňské skříňky a málem bysme oba zapomněli na jednu trpělivou černovlásku dobývající se ke mně do bytu. Skoro to bylo jako by tady Melanie umývala nádobí pokaždé. 

Jenom maskuje stopy, idiote. 

Upravil jsem si oblečení, vlasy projel rukou a se zaklením shlédl dolů na můj rozkrok, který byl pořád výrazně dominantní. 

Jedna věc, kterou závidím ženským? Když jsou nadržené, nejde to vidět. Jako vidět to jde, ale aspoň ne tolik, jako u nás chlapů, které nás pokaždé zradí kámoš dole. 

,,Kurva, to je tak v prdeli," utrousil jsem a snažil se přijít na rychlý způsob, jak se zbavit mojeho bolavého stojáka. 

Když zapnu sprchu, Cara to uslyší a začnou ji napadat šílené scénáře. 

Melanie se od jejího umývání sklenic z kuchyně nehnula a stála v těsné blízkosti naproti mě. V hlavě jí to šrotovalo soudě podle slabé vrásky mezi pečlivě upraveným obočím.

,,Oukej, něco mě napadlo," zašeptala a táhla mě na druhý konec bytu. 

V očekávání jsem ji za ruku následoval a čekal, kam mě chce v mém vlastním bytě zavést. 

Zastavila se se mnou v závěsu v místnosti nejdál od vchodových dveří. 

V ložnici. 

,,Co tě napadlo a proč tě to napadlo v souvislosti s ložnicí?" zeptal jsem se napůl s obavami, napůl nedočkavě. 

Pustila moji ruku a narovnala se v ramenech. ,,Caru zvládneme obejít."

,,Zvládneme? Jak?"

Nechtěl jsem ani komentovat, že jsem měl na mysli jiný Melaniin nápad ohledně řešení jiného problému. 

,,Střešní terasa. Máš na ni vlastní přístup z tohohle bytu, ne?"

Přikývl jsem. 

,,Výborně. Takže ho použijeme a potom ty sejdeš dolů veřejným přístupem. Veřejný přístup vede do chodby u výtahu?"

Znovu jsem přikývl.

,,Tam narazíš na Caru, na něco se vymluvíš, a jakmile uslyším cvaknutí dveří, beru to jako signál a sejdu dolů já. Potom zmizím z celé téhle budovy a bude to."