Under my skin

Kapitola 31.

__James

V letadle na cestě zpátky do Chicaga byla Melanie zvláštně zamlklá. A byla tak zamlklá od pátečního rána, co si s někým volala a já mezitím s kolegy řešil další program. 

Ten někdo musel být stoprocentně Cara, protože jedině tu by Melanie nikdy nepráskla. A tím pádem by se mnou nikdy neřešila to, o čem se bavily. 

Kdyby to byl někdo jiný, určitě by mi aspoň řekla o co šlo a nechovala se po zbytek naší služební cesty divně. 

A teď ta divnost přerostla v trapné ticho. 

Melanie potichu dřímala, krk zabořený do cestovního polštářku a hlavu zakloněnou dozadu. Lehce pootevřená ústa, ze kterých vycházel s každým výdechem důkaz že je živá. Sotva znatelná drobná vráska mezi křečovitě staženým obočím. 

To si neodpočine ani během spánku? To ji něco tak trápí?

Ohlédl jsem se po okolí. Všichni buď spali, dívali se z okýnka a nebo hleděli do telefonu. 

Parker letěl zvláštní business třídou a pravděpodobně teď popíjel drahé šampaňské z drahého křišťálu. 

Z mojí druhé strany tentokrát nikdo neseděl a byl jsem za to v duchu vděčný. 

Opatrně a zlehka jsem dloubnul do Melanie. 

Žádná odezva. 

Nepatrně jsem s ní zatřásl, přičemž jí z tváře sklouzl jeden pramen měděných loken.  

Hlasitě vydechla, ale opět žádná reakce. 

,,Melanie," vydechl jsem kousek od jejího ucha a teplým dechem ji polechtal na šíji.

Nepatrně sebou trhla a s pootevřenýma očima v šoku ucouvla hlavou do strany.

,,Co si myslíš že děláš?" sykla potichu a nervózně se ohlédla po našem okolí.

Zazubil jsem se. ,,Nudím se. Chci si pokecat se spolusedící."

Polštářek ve tvaru písmene U si odepla z krku a položila si jej na klín. Mezi prsty nabírala jeho semišovou látku a pohledem hypnotizovala jednu patentku na zapínání. 

,,Tak co chceš vědět?" zeptala se s nezájmem.

Vytočil jsem se na svém sedadle do strany jak jen to šlo a ukazovákem ji chytil za bradu, čímž jsem si vynutil oční kontakt. 

,,Proč se poslední tři dny chováš tak divně."

Zhluboka nasála vzduch do plic a málem bych slyšel splašený tlukot jejího srdce. 

Věnovala mi intenzivní pohled dvou safírů. ,,To je ta jedna věc, kterou ti říct nemůžu."

Nesouhlasně jsem kroutil hlavou a odfrknul si. ,,Kecy. Jde o Caru, že jo? Vždycky když takhle přepneš a nahodíš jinou tvář, jde o Caru."

Na moment zavadila očima o moje rty a pak v naprosto nečekaném gestu propletla prsty svojí ruky s prsty mojí. 

,,Jde. Ale tohle ti musí říct sama, Jamesi. Mě už nebaví vám dělat prostředníka. Tak jako mě nebaví být ta, se kterou ji podvádíš."

Svým pohledem jsem musel uhnout. Intenzita dvou křišťálově safírových očí byla moc... intenzivní.

,,Jamesi, já... tohle jsem necítila už od dob začátků s Williamem a teď? S tebou? Trochu mě to děsí, pochop to."

Palcem přejížděla po hladké kůži mezi mým palcem a ukazovákem. 

Kousal jsem se do jazyka.

Neříkej to, Jamesi.