Under my skin

Kapitola 18.

__Melanie

Můj prvotní plán klidné sobotní noci u filmu s vínem a obloženou mísou narušil telefonát s mým bratrancem, který nutně trval na tom, abych z Chicaga ještě dneska přijela k nim domů na předměstí. 

,,Adriene dneska už fakt ne, je pozdě," zavrčela jsem otráveně a dopila obsah sklenice.

Adrien se ale opravdu těžko odbýval. V tomhle ohledu je poněkud... vytrvalý. ,,No a co že je pozdě, Meli? Dlouho jsme se neviděli a naši poslední taco night jsme přesunuli na neurčito. To neurčito je teď, tak se laskavě obleč a přijeď. Anabelle jsi neviděla ani nepamatuju a Daisy by s tebou taky ráda pokecala."

Otráveně jsem protočila očima, protože už teď mi bylo jasné, že mám po soukromém večeru u televize a můj šílený bratranec mě vážně donutí jet v půl desáté večer několik desítek kilometrů k němu domů. ,,Zítra brzo ráno musím pracovat na jednom projektu. S Jamesem ještě k tomu. Víš jak mi to dá sežrat, když nedodržím stanovený čas?"

,,Meli, úplně v klidu. Přespíš u nás, s Jamesem to posuneš a ráno se v klidu vrátíš domů. Měla by jsi taky strávit nějaký čas se svou rodinou a on to určitě pochopí," chlácholil mě. 

Tím si nejsem tak jistá, Adriene.

Bavíme se o člověku, který mi zničehonic začal měřit tep jenom proto, aby dosáhl jakéhosi pocitu zadostiučinění. Jestli to někdo nepochopí, tak je to tenhle Vládce pekel. 

Poraženě jsem vydechla. ,,Fajn. Do půl hodiny jsem tam. A zamlouvám si extra porci tacos. Za ty nervy a stresy s tvým kamarádem Luciferem."

Z druhé strany se ozvalo nadšené zajásání. ,,Počkej, já se bavím s Luciferem? Hustý."

Protočila jsem poněkolikáté očima a hovor típla. 

Bezva. Pojďme vyměnit tepláky a velkou mikinu za džíny a tričko.

V autě jsem vytočila Jamesovo číslo, abych dneska mohla s klidnou myslí usínat a nestresovat se z hovoru, který by mě tím pádem čekal následující ráno. A stejně – ďábel v noci nespí. 

,,Ale ale, tvůj tep se pořád nezklidnil, Luciferko?" ozval se jeho otravný hlas, na který začínám být čím dál víc alergická. 

Jak mě tenhle člověk irituje!

,,Moc vtipný, kardiologu Coopere," odmítala jsem mu říkat jeho křestním jménem, což ho, jak ho už nějakou dobu znám, vždycky vytočí do běla a potutelně jsem se uchechtla, ,,ale volám proto, že zítřek musíme trochu přesunout."

,,Jak přesunout? Jsme domluvení na deset ráno, jinak to nestihneme. Obětoval jsem kvůli tomu i můj nedělní spánek do dvanácti, Melanie. Co může být důležitější, než můj nedělní spánek do dvanácti?"

Frustrovaně jsem vydechla. ,,Nastala nečekaná změna plánů. Teď nejsem doma a přespím taky někde jinde, takže bych to zítra u tebe na deset nestihla. Přijdu kolem jedné, je to ok?"

Ironicky se uchechtnul. ,,Ne, není to ok! Melanie..."

,,Jamesi, no tak! Budeš mít aspoň svůj nepostradatelný spánek do dvanácti, není to dost lákavé?"

,,To lákavé je, ale míň lákavá je představa, že čím později přijdeš, tím později do noci spolu budeme trávit čas. No, vlastně, mi to zas až tak nevadí. To ty jsi ta kdo ztrácí v mojí přítomnosti kontrolu nad svým tělem." Padoušsky se zasmál a pak si odkašlal. ,,Dobře, žerty stranou; jestli ti to z nějakého důvodu nevychází zítra v deset, klidně přijď později."