Under my skin

Kapitola 35.

__James

S očima doširoka otevřenýma jsem hypnotizoval bílý strop ve vlastním bytě. 

Kdybych byl opravdu hajzl a na Melissinu nabídku ohledně zapomínání na Melanii kývl, mohl jsem teď spokojeně oddychovat s dívkou s fialovými vlasy na mojí hrudi.

,,Ale jestli chceš, pomůžu ti na tu Melanii zapomenout," s těmi slovy stiskla moji nataženou ruku na baru.

Pohledem hypnotizovala můj rozkrok a ani se za to nějak nestyděla. V duchu jsem se uchechtnul a se slovy: ,, Díky, ale to nikdy nebylo v plánu," jsem svou ruku zpod její vysunul.

Trochu potupeně zamrkala a pak se prostě zvedla a přesunula na další oběť. V duchu jsem si děkoval, že můj zdravý rozum a podvědomí má pořád nějaké zásady.

Mohl jsem se s ní vyspat. Nikdo by se to nedozvěděl, prostě by to byl dobrý nezávazný sex. Melissa by po mně evidentně ráda jezdila celou noc až do rána,
jenže jediné, na co bych byl schopen při tom zaměřit své myšlenky by byla Melanie dělající ten samý akt čtyři dny dozadu, kdy při každém pohybu dopředu její ohnivé lokny překrývaly její pohupující se prsa. Na její zakloněnou hlavu a safírové oči plné stoupající touhy. Na to, když jsem ten tlak neustál, zvedl se do polosedu a nasál její tenkou kůži na hrudní kosti. 

Ještě nejsem připravený na tu konverzaci po tom. Doslova jsem jí vyznal lásku - dobře, sice skrze zprávy - a ona mi jen tak mezi řečí sdělí, že se bude stěhovat do Anglie. Totální potupa.

Na co jsem ale už vůbec nebyl připravený byl příchozí hovor. Od nikoho jiného než od ženy, kterou jsem si teď sám svými myšlenkami přivolal.

__Melanie

Po Jamesově všeříkajícím útěku z kanceláře po mém sdělení jsem odpracovala svých osm hodin s tím, že podvědomě už tady dokončuju všechnu načatou práci a koncem měsíce bych snad mohla být se vším hotová a vybrat si zbývající dovolenou. 

Jak naložím s mým časem v Chicagu teď, když jsem se vzdala jednoho ze tří lidí, které jsem tady měla? Netuším. S Carou v New Yorku a Adrienem coby zodpovědným otcem od rodiny jsem svou chybou přišla i o jediného člověka, který mě kdy miloval. 

V jedné ruce držící sklenku červeného a v druhé mobil s nachystaným jménem na J v kontaktech jsem krátce pohlédla na momentálně hrající píseň v televizi z mého spotify playlistu. we can't be friends (wait for your love) od Ariany grande. Jak doslovné...

Bez dalšího rozmýšlení jsem na to Satanovo jméno prostě ťukla. Hluboký nádech, výdech. Třeba to nezvedne...

Po pátém zazvonění jsem čekala na šesté, po kterém bych to už položila, ale z druhé strany se ozvalo tiché, rozespalé: ,,Meli?"

Z toho jemného oslovení se mi nahrnuly slzy do očí a v krku mě začalo pálet. ,,Jamesi," vydechla jsem jako zoufalou prosbu. Naneštěstí mi s onou prosbou v hlase unikl i tichý vzlyk. 

Jamesův hlas se náhle zdál hlasitějším. ,,Co se děje? Stalo se něco?"

Pohotově jsem zavrtěla hlavou, jako by mě snad mohl vidět. ,,Nee, to ne. Já jenom...Jamesi já... nejsem sama sebou. Poslední dobou nerozumím tomu co se odehrává v mojí hlavě a v mém srdci a je to jeden velký zmatek. Neumím se v tom vyznat."

Po delší odmlce se ozvalo: ,,A jak ti mám pomoct já když sama nevíš, co se s tebou děje?"

Ten chladný tón mi naježil všechny chloupky na těle. V šoku z této náhlé změny v jeho hlase mi nepřestával běhat mráz po zádech. ,,P...prosím?"

Očima jsem se zasekla na magnetce Chicaga, kterou mi James koupil jako dárek na letišti po našem návratu z Bostonu. Odložila jsem sklenici na stůl a šla k lednici, kde jsem si začala pohrávat s tím malým železným předmětem. Palcem jsem přejela po vystouplém nápisu Chicago Baby ve stejný okamžik, co z druhé strany vyšel hlasitý výdech.

,,Melanie, už mě nebaví tvoje neustálé výkyvy nálad. Jednou mě chceš, toužíš po mně, potom mě zas odstrkuješ, nechceš mě vidět a když ti řeknu, že tě miluju, tak mě vyloženě pošleš do prdele trapnou výmluvou, že nevíš, jestli ještě někdy dokážeš někoho milovat a to jenom proto, abys mi nějak šetrně podala, že se stěhuješ do Londýna aniž by ses mi o tom někdy zmínila nebo se se mnou poradila. Proč ses mě ani nezeptala, jestli bych nejel s tebou? Sakra, Melanie, víš proč ne? Protože moc dobře víš, že bych s tebou jel na konec světa a toho ty ses právě bála. Že se mě nezbavíš. Že ani Londýn a celá pojebaná Anglie není dostatečně daleko na to, abys zvládla utéct od vlastních citů. Tak mi už laskavě dej pokoj a přestaň neustavičně tlachat o tom, jak moc ti na mě záleží protože to jsou jenom sračky! Rozumíš? Sračky!"

,,Ještě máme čas než nám přijedou kufry, pojď se mnou!" zasmál se krásně a táhl mě za ruku někam na druhou stranu letištní haly.

Nad tou jiskrnou radostí v jeho očích jsem se musela zasmát taky a proto jsem ho vesele následovala. Došli jsme do malinkého obchůdku, který jako jeden z mála nebyl duty free shop s parfémy a sladkostmi, ale suvenýry. 

James s prsty propletenými se mnou kráčel od jednoho stojánku k druhému, když se konečně zastavil u jednoho s magnetkami. Chvíli jej jen pečlivě zkoumal a pak sáhnul po jedné magnetce. 

V jejím pozadí se tyčily rozsvícené mrakodrapy a moderní čtvrť, v popředí byla nám moc dobře známá řeka s kovovým zábradlím, přes níž vystupoval nápis Chicago Baby. ,,Líbí?" zašeptal a políbil mě do vlasů. 

S rostoucím smutkem a náhlou těžkostí v hrudníku jsem přikývla. Jako by tušil, že se v Chicagu už dlouho nezdržím. 

Polkla jsem horké slzy a zmohla se jen na úsměv. James se nad mým náhlým projevem emocí jen zasmál a pohladil mě ve vlasech. ,,Je to jenom magnetka, Meli. Tváříš se, jako bych ti koupil briliantový náhrdelník."

Kdyby jen věděl, co pro mě už teď ta hloupá magnetka znamená...

,,Nikdy jsi mi do očí neřekl, že mě miluješ, Jamesi," vyšlo ze mě polohlasem.

Poněkud hlasitěji jsem pokračovala: ,,Jestli si myslíš, že mi stačí nějaké hloupé vyznání skrze zprávy, tak to se hodně pleteš. Mluvíš tady o tom, že jsem se tě měla zeptat, jestli bys se mnou jel do Londýna? A že jsem se já bála svých citů a proto jsem ti to nenabídla? Nikdy jsi mi neřekl ty tři slova do očí, protože ty sám se bojíš. Známe se měsíc, zlato, ale ten měsíc s námi byl jako na horské dráze, tak jak se v tom má jeden sakra vyznat?!"
Z očí mi vyhrkly vodopády slz a vztekle jsem praštila tou cetkou o zem. Hystericky jsem se začla smát. ,,Chceš ať ti dám pokoj a přestanu tlachat?"

Mou náhlou změnou nálady se zdál být vykolejený, jelikož nic neříkal.

Sklonila jsem se pro nyní už rozpůlený suvenýr s magnetem a odhodlaně jej strčila do kapsy. ,,Fajn. V tom případě zbývá udělat už jenom jedna věc, ať ti dám pokoj."

,,O čem to mluvíš, Melanie? Jaká jedna věc?"

Nenuceně jsem si otřela slzy, čímž jsem zapříčinila rozmazání řasenky po celých tvářích, a šla si pro kabát. ,,To ví jenom Chicago, baby [zlato]," odvětila jsem referencí na to, o co se jedná a hovor ukončila. 

Se svazkem klíčů a mobilem v ruce jsem si přivolala výtah a vydala se na cestu ukončit jednu celou knihu v mém životě. Ta kniha se jmenuje James.