Under my skin

Kapitola 25.

__James

Přistání v Bostonu proběhlo hladce.

Po náročné a unavující cestě, kdy Cassandra za celou dobu nezavřela pusu a jakýmisi pokusy se mě pokoušela balit jsem se nemohl dočkat na hotelový pokoj, který budu mít sám pro sebe a po následující tři hodiny neuslyším nic jiného než ticho. A spánek mi určitě taky přijde vhod.

,,Takže, tohle bude následující program," spustila Melanie, když jsme všichni stáli před luxusně vyhlížejícím hotelem. Jenom doufám, že tam bude bazén. Je sice jedenáct hodin ráno, ale slunce peče jako šílené. A to je teprve duben.

,,Ubytujeme se, pokoje už máme zamluvené dopředu, takže by nám to mělo zabrat jenom chvilku. Následuje volný program, takže kdo chce, může zůstat tady, kdo chce, může jít ven. Ve dvě hodiny odpoledne bude sraz v hotelové hale před výtahy a tam si řekneme, co dál. Chceš něco dodat, Jamesi?" obrátila se zrzka na mě, když si všimla mého pobaveného úsměvu.

,,Nene, Melanie. Myslím, že to zvládáš bravurně," kývl jsem uznale hlavou.

,,Fajn. Tak pojďme na recepci. Ostatní počkají v hale."

***

,,Jak jako že máte volných jenom pět pokojů? Zamlouvali jsme si osm!" udeřila Melanie na vyjukaného recepčního, kterému nemohlo být víc než dvacet pět.

,,Slečno, moc mě to mrzí, někde se musela stát chyba, asi v systému..." blekotal a obvolával kolegy.

,,Váš slavný systém právě způsobil to, že tři lidé budou spát na gauči ve vaší hale!"

Opatrně jsem jí položil ruku na rameno. Melanie a její výbušná povaha...

,,Melanie, klid. Nějak to vyřešíme, ne?" snažil jsem se ji uchlácholit.

Odměnou mi byl výraz To myslíš vážně a tak jsem radši dál nic neříkal.

Recepční se lehce pousmál. ,,Tak, mám dobré zprávy! Nakonec máme volných šest pokojů a jeden apartmán v nejvyšším patře s přístupem na střešní terasu."

,,To je sice pěkné, ale pořád máte jednoho člověka na gauči," usmála se falešně Melanie.

Naklonil jsem hlavu na stranu. ,,Mě spíš zajímá, kdo bude ten šťastný, co dostane apartmán se střešní terasou."

,,Novomanželský apartmán má dvě ložnice, takže tam by se dali ubytovat dva lidé, ne-li čtyři, pokud by jim nevadilo sdílet manželskou postel," vzhlédl k nám recepční od monitoru.

Melanie se nadechovala, ale já jsem ji předběhl. ,,My dva si bereme novomanželský apartmán. Ostatních šest bude mít svůj vlastní pokoj. Tohle je teambulding, ne školní tábor, kde kluci lezou tajně do stanu za holkama."

Cítil jsem na sobě nevěřícný pohled dvou safírových očí a musel jsem se ušklíbnout.

,,My si to ještě nějak vyřešíme, zatím díky," usmála se křečovitě Melanie, když si od recepčního přebírala sedm svazků klíčů a probodla mě smrtelně vražedným pohledem.

Skrz zuby procedila směrem ke mně: ,,Tohle jsi posral, Coopere."

Za bok jsem si ji přitáhl k sobě a nasál nosem vanilkovou vůni jejích vlasů. ,,Vyřešil jsem situaci, Thomasová," uculil jsem se a ztlumil tón hlasu, ,,měla bys mi poděkovat."

Odfrkla si. ,,Proč musíš být tak...nafoukaný?"

Zasmál jsem se nad jejím tvrzením. ,,Nemusím. Ale líbí se mi to. A tobě taky."