Under my skin

Kapitola 16.

__James

Další probděná noc, další prázdné ráno, další pracovní den.

Jenže první pracovní den, kdy naproti mě nebude sedět ohnivá víla s ledově modrýma očima.

Nepřítomně jsem vyťukával něco na klávesnici a ani se nedokázal soustředit na práci.

Melanie. Melanie. Melanie.

Kam ji asi přeřadí? Na jakém oddělení teď bude? V jaké vzdálenosti od mojí kanceláře?

,,Coopere, máte hovor na druhé lince," vtrhla dovnitř recepční.

Smířlivě jsem přikývl a po stisknutí tlačítka hovor přijal.

,,James Cooper, manažer pro styk s veřejností Kleinmann PR, prosím."

Z druhé strany se ozvalo hihňání. ,,Umíš si představit, jak nadržená teď jsem? A to ses jenom představil."

Nervózně jsem se kousal do rtu. ,,Caro... Proč mi voláš tady a ne normálně na mobil?"

,,Protože mi to nebereš, miláčku," popíchla mě.

Miláčku.

To oslovení se mi z neznámého důvodu strašně příčilo.

,,Co se děje, Car?" snažil jsem se zjistit záměr jejího telefonátu.

,,Melanie už ti asi řekla, že v pondělí přijedu. Zůstanu u tebe a uděláme si krásně. Konečně spolu budeme dýl než na dva dny." Celá nadšená se zasnila a spokojeně vydechla.

Jo, tu skvělou novinku už jsem slyšel. A nemůžu se dočkat.

,,Říkala. Těším se."

Moje strohá odpověď ji asi moc nepotěšila, jelikož zaskočeně škytla.

,,Páni, tolik radosti ohledně mého příjezdu. Skoro tak velká jako Melaniina."

,,Caro, vždyť víš, že se těším. Chybíš mi."

Chybí mi. Mám ji rád. A ve své podstatě se na ni těším.

,,No jo. Kdyby ses nudil, můžeš vymyslet program a jaké místa v Chicagu mi ukážeš."

,,Dobře. V kolik dorazíš v to pon—"

Odpověď mi zamrzla na jazyku ve chvíli, kdy se otevřely dveře do mé kanceláře a ještě víc překvapený jsem byl, když jsem zaznamenal zrzavé kadeře.

V otázce jsem vyhledal její pohled a ona mi jej oplatila. Oba jsme byli na chvíli úplně zkamenělí a báli se pohnout.

,,Jamesi!" vyštěknul na mě hlas v telefonu.

Jako bych vystřízlivěl, rozmrkal jsem se jako mrkací panenka a uhnul před uhrančivým pohledem svou safírů.

,,Zavolám ti později," řekl jsem pořád ohromeně do telefonu a bez dalšího okecávání jí to típnul.

Momentálně musím totiž vyřešit záhadu, co dělá Melanie v naší kanceláři, když šla už ráno zažádat o přesunutí jinam?

,,Co tady děláš?" vydechl jsem a užasle ji pozoroval. Nemohl jsem ignorovat její úchvatný zevnějšek.

Měděné vlasy stažené do drdolu s volnými pramínky vepředu, lehký makeup a známka pih na jejím nose, dlouhé černé řasy doplňující safírové oči jako třešnička na dortu, plné rudé rty, jejichž chuť cítím na svých ještě teď, černý přiléhavý rolák, krémová sukně s černými vzory, černé punčochy a nohy zakončené v černých kozačkách.