Under my skin

Kapitola 28.

Trochu akce😙

__Melanie

James Cooper je ten nejhorší člověk na téhle planetě, který kdy dýchal stejný vzduch.

Po mém víc než ikonickém odchodu od naší hádky uprostřed Bostonu jsem se sebevědoměji snad nikdy necítila. 

Odešla jsem jako královna a ten sráč mě naštěstí ani nezkoušel znovu sledovat. 

Říkala jsem naštěstí? To jsem ještě netušila, co se skrývá v nočních ulicích jednoho z nejmodernějších měst Ameriky. 

Za chůze jsem se co nejvíc zabalila do kožené bundy a zalitovala, že jsem si brala tak krátkou sukni a silonky. Bože, co bych teď dala za moje oblíbené skinny džíny?

,,Dobrý večer, krásná slečno," zavolal na mě nějaký ožrala, jak jsem míjela další děsivou uličku s kontejnery. 

Nijak jsem nereagovala, načež se ozvalo: ,,Kampak v noci tak sama, slečinko?"

Strach mě poháněl dopředu a nasadila jsem rychlejší tempo. Aspoň tak rychlé, jak jen mi to moje boty na podpatku dovolily.

Za chůze jsem se ohlédla a zpomalila, když mě k mojí úlevě nikdo nesledoval. 

Zastavila jsem a popadla dech. Jsi jenom paranoidní, Melanie. Třeba to ani neříkal tobě. 

Zavřela jsem oči a protřela si obličej. 

To jsou ty Long Islandy a margarity dohromady. 

Naposled jsem se povzbudila, otevřela oči a chtěla vykročit vpřed, když jsem narazila do něčeho o pár centimetrů vyššího než já a tak milionkrát smradlavějšího.

,,Tady jsi kočičko, copak tebe neučili zdravit?" zachraptěl naprosto odporný chlap a já instinktivně couvla o krok zpátky, když jsem ucítila něčí ruce ovíjející se mi zezadu kolem pasu. 

Druhý nechutný chlap s dechem po cigaretách a alkoholu se na mě zezadu přitisknul. ,,To je ale hodně krátká suknička, prdelko. To ti tatínek dovolil?" 

,,Dej ze mě ty pracky pryč, ty hovado!" zakřičela jsem a snažila se mu vyškubnout.

Co bych teď dala za to, aby mě takhle svíral James?

Zepředu mi na obličej přiletěla facka. ,,A ani slušnému chování tě neučili..." vrtěl hlavou šedivý vousatý chlap a měřil si mě jako had svoji kořist. 

,,Za to vy jste spolkli celou bichli o tom, jak se slušně chovat, mamrdi!" zasyčela jsem a volnou rukou si mnula bolavou tvář. 

Chlapi se strašidelně rozesmáli a mi z toho přeběhl mráz po zádech. ,,Okamžitě mě pusťte a já vás možná nenahlásím!" 

Znovu ten odporný smích. ,,Co kdybychom tě troše slušného chování naučili? Můžeš nám říkat taťko jestli budeš chtít."

Fuj. Nad tou naprosto odpornou představou jsem se v duchu ošila.

A to už mě táhli někam pozpátku. Dala bych svoje boty za to, že do té děsivé uličky.

V duchu jsem si nadávala, že jsem ve spěchu nechala kabelku s mobilem a pepřákem v baru. 

Za všechno může James!

Natlačili mě na chladnou cihlovou zeď a na to se objevil třetí pošuk.

,,Jestli se mě jenom dotknete, tak budu ječet," varovala jsem je a natiskla se co nejvíc na zeď v pocitu, že se od nich vzdaluju. 

Ten, co se ukázal jako poslední, mi zastrčil pramen vlasů za ucho a já mu na to plivla do toho šeredného špinavého ksichtu. ,,Pomoooooc!" křičela jsem.