Under my skin

Kapitola 29.

Užijte si příjemnou zábavu s celou kapitolou o... no, však vy si to domyslíte :D

__James

,,Fakt jsi v pohodě, Meli?" zeptal jsem se Melanie asi podesáté, co jsme došli na apartmán. 

Unaveně se usmála a posadila se na sedačku v obýváku. ,,Ano."

Nedůvěřivě jsem si ji měřil pohledem a hledal na výrazu v jejím obličeji jediný náznak toho, že v pohodě není. Na to se hlasitě rozesmála.

,,Zase se na mě díváš tím pohledem," uculila se a zasněně si mě prohlížela.

Nechápavě jsem zkřivil obočí. ,,Jakým pohledem?"

Nevědomky jsem se vrátil k mému předchozímu výrazu a dal si k tomu i ruce v bok.

Znovu se zasmála a ten andělský smích jako by pokaždé uzdravoval kousek mojí rozbité duše a hojil rány na mém zničeném srdci.

,,Tenhle pohled," narovnala se a natáhla se pro polštář, který položila na svůj klín a zabořila do něj lokty.

Teď to byla ona, kdo mě analyzoval jako anomálii v laboratoři.

Utekl mi smích a přidřepnul jsem si naproti ní. Přejel jsem dlaní po její tváři a znovu se zamiloval do těch očí. Do těch očí, které ve tmě zářily jako dva drahokamy a momentálně se na mě usmívaly jako dva tekoucí vodopády. ,,Jenom mám radost, že jsi v pořádku."

Koutky úst jí vyrazily vzhůru a natáhla se pro polibek. 

Spojil jsem naše rty, jednu ruku zapletl do ohnivých vlasů a druhou položil na její štíhlý pas. Ona odložila stranou polštář z jejího klína a oběma rukama uchopila moje čelisti. Když štíhlými prsty přejížděla po několikadenním strništi, položil jsem ji zády na sedačku a vzepřel se nad ní, ani jeden z nás nepřerušujíc náš polibek. 

Melanie mi slastně zasténala do úst a já nemohl zastavit hluboký sten vycházející z mého hrdla. 

Co se mnou tahle ženská dělá...

Ve vteřině navázal její jazyk kontakt s tím mým a směle se vyzvaly k vášnivému tanci. Poprvé jsem nikam nespěchal a přenechal veškerou iniciativu na ní. Udávání tempa, nabírání na intenzitě a úroveň vášnivosti. Jenom jsem jí vycházel vstříc a užíval si přítomný okamžik.

Z rozjímání nad jejími dokonalými líbacími schopnosti mě vytrhla drobná ruka na poklopci mých džínů. Pootevřel jsem jedno oko a polibek dočasně utnul. 

,,Melanie, nemusíme..."

Zarazila mě ukazováčkem na mých rtech. Vnímal jsem kontrast ledového kovu zdobícího její prst a mých rozpálených, naběhlých rtů.

,,Ale já chci. A vím, že ty taky chceš. Teď je to snad poprvé, co na obzoru není nic, co by nám to mohlo překazit. A taková šance už se nemusí opakovat, Jamesi. Jak jsi říkal, že zešílíš, jestli se se mnou co nejdřív nevyspíš? Jsem na tom dost podobně."

Dva safíry se významně vpíjely do mých očí a já se pod tíhou jejich pohledu a toho přiznání málem na místě roztekl. 

Na nic víc jsem nečekal a jako zvíře jsem se po Melanii vrhnul. Zelená, kterou mi právě dala, byla poslední záminka k tomu, aby se to konečně stalo.

Ucítil jsem její úsměv naproti mým rtům a polibky jsem prohluboval, jak nejvíc to šlo. Docházel mi dech a proto jsem se přesunul k ochutnávání její kůže. Přisál jsem se k její šíji a sál.