Under my skin

Kapitola 32.

__James

Nervózně jsem poklepával nohou a kopnul do sebe druhý šálek espressa. Na milou baristku jsem mávnul ještě do třetice a asi podesáté za poslední minutu se rozhlížel z velkých oken s výhledem na zapadlejší uličku v centru Chicaga. Z toho důvodu o téhle skromné kavárničce vědělo jen málo lidí a turisté neměli ani ponětí, že se v centru nachází takové klidné místo a oni se mačkají v přeplněném Starbucks. Přitom pár metrů dál a v trochu užší uličce se schovává toto kouzelné místo. 

Brunetka přede mě postavila plný bílý hrníček a odnesla dva prázdné. Bylo tady jen pár stolů, ale úplně to stačilo. Kromě mě tady byli jedinými hosty postarší manželský pár a ti si vystačili u malinkého stolu v protějším rohu ode mě s dvěma taburety. 

Paní si do úst vložila vrchovatou vidličku dortu a šlehačka jí umazala skoro celé rty. Pán se tomu potichu zasmál, vzal ubrousek a svou ženu šlehačky na obličeji zbavil. Oba se rozesmáli a upřeně se jeden druhému dívali do očí. Pak k sobě přiblížili hlavy a co jsem čekal že bude polibek skončilo jako opření čel o sebe. 

Tohle tiché intimní gesto sdělovalo mnohem víc než polibek na veřejnosti.

,,Uff, tady jsi. Tohle místo je jako tajemná komnata, navigace mě furt vedla na druhou stranu," přerušil mé rozjímání jindy zvonivý, nyní však lehce otrávený hlas. ,,Proč mě taháš do takového zapadákova a nemohli jsme jít normálně do Costy nebo Starbucks?"

S těmi slovy se černovláska usadila do křesla naproti mě přes stůl a kriticky zkoumala látku křesel. 

,,Ty stoly mohly být nižší, takhle to je strašně nepohodlné. Jak si mám dát sakra ruce na stůl, když v tom křesle jsem úplně utopená?!" zavrčela otráveně a v tu chvíli jsem ji nemohl nesnášet víc, když jsem zachytil odsuzovačné pohledy mnou obdivovaných manželů. 

Obdaroval jsem je rozpačitým omluvným úsměvem. 

Určitě tohle místo milovali a byla to jejich oáza klidu. Teď tady musí poslouchat řeči pro ně povrchní holky. 

,,Co si dáš?" polknul jsem připomínky k jejímu nevhodnému chování a pokusil se o zdvořilý úsměv. 

Odfrkla si. ,,Tak Pumpkin spice latte tady asi nebude, co."

Pod stolem jsem zaťal ruce v pěst a bojoval s nutkáním ukázat jí na dveře a se slovy: ,,Tak si jdi do předražené kavárny lomeno obchodu kde se musíš u pultu tlačit mezi turisty aby sis vůbec objednala a potom i zaplatila a sedat si k cizím lidem protože všechny stoly jsou obsazené. Jenom mi nenič moje oblíbené místo svou povrchností a odsuzovačností a prostě jdi!"

To jsem samozřejmě neřekl ale kurva jsem s tím bojoval.

Baristka se nejistě rozešla k našemu stolu. ,,Dobrý den slečno, co si dáte?"

Cara si drobnou brunetku přeměřila vypočítavým pohledem. ,,Dám si vodu, děkuju."

Zaměstnankyně jí oplatila zmatený pohled. ,,Kávu nenabídnu?"

Cara se falešně zakřenila. ,,Na kávu si zajdu později a někam jinam, doneste mi jenom tu vodu."

Brunetka ji doslova propálila pohledem a odešla. 

Tady nemá ani cenu cokoliv žehlit, Cara všechnu moji snahu sfoukává jako domeček z karet. 

Na mobilu mi zapípala příchozí zpráva a já s nadějí, že by to mohla být Melanie, která mě od mého včerejšího vyznání ignoruje, po něm začal pátrat v kapse kalhot.