Under my skin

Kapitola 7.

Tady jsem trochu ujela se slovy a jaksi se rozepsala😃(ups, 3300 slov🤭) Snad nevadí a bude se vám číst tak příjemně, jak mi se tahle kapitola psala❤️
______

Melanie

Po neskutečně zdlouhavém přemlouvání mě konečně James pro dnešek propustil. Musela jsem mu sice slíbit kus čokoládového dortu ze Sweet as heaven (místní vyhlášená cukrárna kde mimochodem pečou nejlepší zákusky v celém Chicagu) a sáčky se snídaní do konce příštího týdne, ale jak se říká - cesta ke každému srdci vede skrze žaludek. I u lidí, kteří srdce možná nemají.

Byla jsem tak nadšená z Carina příjezdu, že jsem skoro zapomněla na všechny problémy s mým přítelem v Durhamu.

William mě poslední tři dny dost nahání po telefonu a včera jsem byla nucena mu to zvednout. V podstatě jsem se nedověděla nic světaborného, ale plánuju na něj být naštvaná do neděle večer. Už se omluvil a nechal mi do kanceláře poslat kytici pastelově růžových tulipánů, což mi vysloužilo nezapomenutelný výraz Jamese Coopera. Další do sbírky.

Konečně mě do očí udeřila černovlasá hlava v davu právě přicházejících lidí z haly. Sotva mě uviděla, i s kufry se rozběhla naproti mně. Její dlouhonohá štíhlá postava mě div nepovalila na zem, ale udržela jsem se.

,,Mel! Bože holka, vypadáš úžasně! Ten Illinoiský vzduch má asi něco do sebe." Když mě uvolnila z objetí, zaujatě si mě prohlížela.

,,Má cenu vůbec říkat, že ty vypadáš jak jinak než skvěle?" zasmála jsem se a převzala od ní jeden ze dvou kufrů, které tady smýčila. Na to že přijela na tři dny má sakra hodně zavazadel. Ještě kabelku přes rameno a plátěnou tašku přes druhé.

Rozhodly jsme se nejdřív udělat zastávku v mém bytě, který mi mimo jiné pomohl zařídit můj bratranec Adrien. Ten Adrien, co mi taky sehnal místo asistentky právě v Kleinman PR.

Cara byla samozřejmě nejvíc unešená z malého balkonu se dvěma houpacími proutěnými křesílky a stolíkem.

Po krátké návštěvě bytu jsme zašly na oběd, kde Cara nemohla přestat vychvalovat svůj místní objev.

,,Slibuju, Mel, zamiluješ si ho."

Opřela jsem lokty o stůl a vjela si rukama do vlasů. ,,Ale vždyť je čtvrtek, Car. Dneska nemám moc náladu pařit do noci v clubu a socializovat se s tvým boyfriendem." Hlasitě jsem si povzdechla.

Mohla bych si vzít volno.

Jenže to bych se už ani nemusela vracet, protože James by plný nadšení aktivně vyměnil zámky naší kanceláře a já bych se v pondělí neměla opět kam vracet.

,,Nebudeme pařit do noci a není to můj boyfriend. Aspoň ne oficiálně. Tam jsme ještě nedošli." Povzbudivě mi stiskla volnou ruku a štěněčíma očima se mě snažila přesvědčit. ,,Prosím, Mel. Moc pro mě znamená tvoje schválení."

Snažila jsem se nějak usměrnit tok myšlenek zaplavující celou moji hlavu a udělala několik hlubokých nádechů a výdechů.

Nádech.

Výdech.

Podle všeho je Pan Chicago, jak ho pracovně Cara označovala, v pohodě chlap, který se nejeví jako lůzr a děvkař hned po prvních čtrnácti dnech, co o něm od Cary poslouchám.

A opravdu pro ni něco musí znamenat protože sakra, Cara George není typ holky na dlouhodobé vztahy a chození.

Cara George je přesný opak téhle romantické naivky. Neleze do postele s chlapem, pokud z toho necítí předem uspokojení pro sebe a nezapomenutelnou noc plnou orgasmů. Ano, orgasmů množné číslo.