Když se James rozejde se svou dlouholetou přítelkyní Stacey, přestává věřit na lásku. Nehledá žádný vztah, nehledá žádnou ženu, se kterou by chtěl strávit zbytek života, nehledá ani tu přihlouplou zamilovanost, kterou prožívá jeho sestra Rose se svý...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
James
Jedna věc na světě, kterou nesnáším ze všeho nejvíc, jsou namachrovaní blbečci v naškrobené košili s kurevsky důležitým nadřazeným ksichtem.
Shodou okolností právě jeden takový stojí pár kroků ode mě. A já nikdy nebyl víc napruženější někomu skočit po krku než v tenhle moment.
Ani nevím, co mě to popadlo vůbec vyslovit nahlas, že spím s Melanie. Vážně, Jamesi – na co jsi kurva myslel?
,,Tak to ti nevěřím ani za mák," naškrobený blbeček sebral odvahu a asi i svoji blbost, když se rozešel mým směrem a poprvé od svého grandiózního příchodu se tak pohnul.
Melanie byla bledší než omítky na záchodech a pohotově vyskočila na nohy.
Postavila se přímo přede mě zrovna v okamžik, kdy ke mně Pan naškrobená košile došel. Letmo mě projela pohledem a pak mi poskytla pohled na svá záda, jak se otočila na toho idiota a snažila se ho uklidnit.
,,Willy, nech to být, prosím!" vykřikla skoro zoufale a natáhla ke jmenovanému ruku.
Willy... Hrajeme si tady snad na Zachraňte Willyho? Protože jestli ten blbeček znova otevře hubu, Zachraňte Willyho nabere úplně nový význam.
A vůbec; co to mají v Severní Karolíně za zvyky oslovovat se tak příšernými zkratkami? Mel. Willy. Jediná Cara z toho vyvázla bez újmy. No, i když ono říkat někomu Car taky asi není výhra.
,,Ne! Mel, ustup!" zahřměl muž se jménem kosatky.
Mel uchopila jeho tvář do obou dlaní a zpříma se mu zadívala do očí.
A já bych si radši vypíchl ty vlastní, než se na tuhle scénu dívat. Ten blbec si nezaslouží takhle slušné jednání, když si tady nakráčí jak největší macho a čeká, že si z něho všichni sedneme na prdel.
,,V tomhle se shodneme, kosatko. Melanie, ustup." Přeslazeně jsem se usmál a snažil se Melanii jemně odstrčit stranou.
Ta se na mě právě otočila a zapomeňte na ledovce, které se v jejích očích objevovaly během interakcí se mnou. Po ledovcích ani zmínka. Z jejích očí plály plameny a střílely blesky.
Mám takový dojem, že byly mířeny na mě.
Přistoupil jsem na její bitvu a upřený oční kontakt jí milerád oplácel.
Kosatka se najednou zdál jaksi navíc, když jsme s Melanie mezi sebou sváděli souboj o autoritě a bojovali v naší válce.
Já nehodlám ustoupit.
A soudě podle ohně v Melaniiných očích – ani ona ne.
Naprosto nečekaně mě ale mé oči zradily a začaly hypnotizovat plné růžové rty naproti mě. A rozhodně nechtěly svůj pohled přesunout jinam. Ať už chtěně nebo nechtěně – upíral jsem na ně pohled a hlavou mi běhala jedna myšlenka za druhou, jaké by asi bylo se jich dotknout. Prsty. Palcem. Vlastními rty. Jazykem.
