Silnější než magie ( SNARRY)

17.

„Co budeme dělat, Rone? Nejde jen o mě, ale i o ostatní! Vždyť to vypadá hůř než za Voldemorta!“

„To se ptáš mě? Zeptej se Harryho, proč se nepostaví Sergejovi! Všichni ví, že získal neuvěřitelnou moc, ale raději dělá, že nic nevidí, než aby se zapojil do boje. Stal se z něho zbabělec,“ odfrknul si rudovlasý muž a na Hermionu se ani nepodíval.

„Určitě k tomu má nějaký důvod. Znáš přece Harryho. Nikdy se nezajímal o sebe, tohle nebude zbabělost, v tom bude něco víc. Co kdybychom si s ním zkusili promluvit? Třeba nám to vysvětlí,“ pokusila se o mírný tón, přestože ji Ronovo chování rozčilovalo.

„To už jsem zkoušel. Říkal něco o tom, že ho používání magie bolí. To je blbost! Ptal jsem se u Munga a nikdy o ničem takovém neslyšeli! Víš, co to znamená? Že nám lže!“

„O tom, že by někdo dvakrát přežil smrtící kletbu taky nikdo neslyšel a přesto to Harry dokázal! To ho jenom tak zavrhneš? Možná potřebuje naši pomoc,“ lehce zvýšila hlas, aby svého přítele přesvědčila o správnosti svých slov.

Ron se na ni dlouze zadíval a povzdechl si.

„Dobře, přivedu ho. Ty zůstaň tady, venku je to pro tebe příliš nebezpečné. Budu spěchat.“

Než stihla cokoliv říct, opustil místnost ve které se ukrývala. Posadila se na postel a složila hlavu do dlaní. Z těch čtyř stěn už jí bylo špatně. Sotva se svět vzpamatoval z Voldemortovy vlády, přišel nový nepřítel. Sergej ani zdaleka neměl Voldemortovu úroveň. Neobtěžoval se se získáváním stoupenců, jednoduše to dal příkazem. Bylo mu jedno jestli vraždí čistokrevné nebo mudlorozené, kdokoliv ho nenásledoval byl okamžitě hledanou osobou. Jeho praktiky byly mnohonásobně nechutnější než praktiky smrtijedů. Bylo jen pár rodin, kterým zatím nehrozilo nebezpečí a Weasleyovi kupodivu patřili mezi ně. Vlastně se jednalo o rodiny, které byly po válce považovány za hrdiny a samozřejmě to zahrnovalo i Harryho Pottera, což bylo překvapující. Hermiona se obávala, že oni tři budou jako první na ráně, ale nakonec to byla jen ona, protože byla mudlorozená a ještě si veřejně dovolila vystoupit proti Sergejovi i proti těm, kteří Harryho nazývali zrádcem.

S trhnutím se posadila, když na chodbě uslyšela hlasy. Ani si nevšimla, že usnula. Nejspíše už byla opravdu vyčerpaná. Napjatě pozorovala dveře a čekala, kdy se objeví Ron s Harrym.

Konečně se otevřely a ona spatřila zrzavou hlavu svého přítele, ale něco bylo špatně. Ten jeho výraz byl tak…zákeřný. Než se stihla vzpamatovat, do místnosti vstoupili Sergejovi muži.

„Rone?“ špitla sotva slyšitelně.

„Už je jiná doba, Hermiono. Nebudu tě krýt, když tím dávám terč na celou rodinu. Kdoví, třeba tě Potter přijde zachránit, možná si tě vezme. Vím, žes čekala, že to udělám já, ale nejsem takový hlupák,“ ušklíbl se na ni.

Nebránila se, když ji poutali, jen tiše pozorovala muže, kterého milovala a který ji zradil. Předhodil ji Sergejovi jako psovi kost. Tolik toho prožili a tolik toho plánovali. Myslela si, že ho zná, ale zřejmě se mýlila.

„Víš, co je tohle?“ zeptal se se smíchem jeden z mužů a zamával jí bičem před obličejem. „Tohle je tvůj nový doprovod.“

Švihl bičem a přestože se snažila neudělat jim radost, bolestí zavyla. Ron to sledoval s lhostejným výrazem a pak se obrátil na muže, který skupině velel: „Nedělejte mi tady bordel, nehodlám to po ní uklízet. Svou povinnost jsem splnil, takže jděte.“

Do vězení ani nedošla, ztratila vědomí někde cestou a dodnes neměla ani tušení, jak se vlastně do věznice dostala a byla za to ráda. Ta vzpomínka se jí jednou za čas připomněla a i po letech cítila stejné zoufalství jako tenkrát. Přežila jen díky Harrymu, ale věděla, že spousta jiných zemřeli na následky mučení, kterým se Sergejovi lidé bavili. Nebyli to však jen oni. Pamatovala si tváře těch, kteří tam za ní přišli a nikdy jim to neodpustila. Ale jedna rodina se tam neobjevila, přestože ji očekávala mezi prvními. Malfoyovi. Tentokrát se nepřidali na žádnou stranu a jen tiše přihlíželi. Rozhodně to bylo lepší, než když si doma ubytovali smrtijedy i s jejich pánem. A byl to právě Draco, kdo Harrymu řekl, kde se Hermiona nachází. Nikdy nezjistila, kdy nastal ten zlom, že se ti dva spolu bavili, jako kdyby snad nikdy nestáli na opačných stranách. Možná to byla ztráta Severuse, která je svedla dohromady.

Pohlédla na tlustý zápisník, kam si zapisovala, co vše je třeba změnit a na které situace by si měla dát pozor. Nejspíše bude muset pohlídat i Malfoye. Přece jen toho způsobil taky dost. Udělala si další poznámku a protáhla se.

Zajímalo ji, jak si vede Severus a Harry. Pro oba musel být pořádný šok, když se objevil Harryho nový patron. Jakmile zjistila, že je Snape poslouchal, schválně směřovala rozhovor k Harryho pocitům spojeným s jeho vzpomínkami. Sice toho na sebe taky prozradila dost, ale doufala, že to bude mít alespoň pozitivní výsledek. Profesor lektvarů musel pochopit o čem mluvili a snad se v něm něco hne a bude na Harryho pohlížet trochu lépe.

Hermiona se nahlas zasmála. Přišlo jí naprosto absurdní, že zrovna Harry a Snape jsou spřízněné duše. Škoda, že nikdo ještě neodhalil, jakým způsobem taková spřízněnost vzniká, protože pokud to řídí nějaká vyšší moc nebo třeba Merlin, tak má rozhodně zvrácený smysl pro humor. Neuměla si vztah Harryho a profesora představit ani v těch nejdivočejších snech. Drzý, zbrklý a paličatý nebelvír proti sarkastickému, vážnému a tvrdohlavému zmijozelovi. Přestože věděla, že to tak má být, stále to považovala za hodně hloupý vtip.

Ovšem, když cítila Harryho emoce, ty, které si s sebou přinesla z budoucnosti, nepochybovala, že Severuse opravdu miloval. On, ač pozdě, v něm viděl toho nejúžasnějšího člověka pod sluncem. Harry neviděl křivý nos, úzké rty a bledou pokožku. Viděl něco skrytého hluboko pod Snapeovým vzhledem, něco co z něj v Harryho očích dělalo krásného, charismatického muže.

„Ještě, že už to mám pod kontrolou,“ zavrtěla hlavou, „při mém štěstí bych se do Snapea taky zamilovala. Máš fakt divný vkus, Harry. I když já nemám co mluvit.“

Zvedla se, aby přešla do ložnice a aspoň trochu se vyspala. Následující den ji chtěl Brumbál představit řádu a neočekávala, že by se to obešlo bez problémů. Nebudou mezi sebe chtít nějakou neznámou čarodějku o které nic neví. Tedy zatím.