Silnější než magie ( SNARRY)

64.

Harry se opřel o stěnu a zavřel oči.

Proč? Proč se nedokázal chovat normálně a proč se ksakru Snape choval tak mile? Nenapadalo ho jiné přirovnání, protože tohle byl opravdu milý rozhovor. Bylo toho na něj opravdu moc. Pořád čekal, kdy se probudí a zjistí, že tohle všechno byl jen sen. Hodně by se tak vyřešilo, ale představa, že by Snape byl pořád stejný se mu nelíbila. Ne, taková představa ho přímo děsila. Možná na celou situaci pohlíží jinak, protože věděl, že v budoucnu ho profesorova smrt tolik zasáhla.

Rychle zavrtěl hlavou. Nechtěl na to znovu myslet. Pokaždé, když si vzpomněl na náhrobek se Snapeovým jménem, se mu vehnaly do očí slzy a hruď se mu bolestivě svírala. Kdyby alespoň věděl proč!

„Co ti chtěl?“ ozval se vedle něj hlas, který dříve chrlil jen posměšky a urážky. To bylo předtím, teď bylo běžné, že se ho stejný hlas zeptal, jestli si půjde do knihovny dělat úkoly nebo zda je v pohodě.

Pomalu otevřel oči a podíval se na blonďáka, čekajícího na odpověď. Neptal se jen aby řeč nestála, Harry v jeho očích viděl, že opravdu chce znát odpověď.

„Chtěl vědět, proč jsem zkonil ten lektvar. Nedostal jsem trest, ani špatnou známku a dokonce se mě zeptal, jestli jsem v pořádku,“ uchechtl se Harry a odlepil se od zdi. Rozhlédl se po chodbě, aby zjistil, že vůbec netušil, jak se tam dostal.

„A jsi?“ zeptal se nečekaně Draco a Harry ztuhnul. Proč se ho na to všichni ptají? To si opravdu myslí, že ho každá maličkost rozhodí?

„Nezačínej i ty, Draco,“ zamrmlal a rozešel se k Velké síni.

„S čím nemám začínat?“ položil další otázku zmijozel a přidal se k němu. Zamračeně si brýlatého spolužáka prohlížel.

„Všichni se mě pořád ptají, jestli jsem v pořádku. Jako kdyby se stalo něco tak hrozného, abych měl důvod nebýt v pořádku!“

„Možná to bude tím, že lidi kolem nejsou slepí, Pottere. Vypadáš stejně blbě jako v druháku, když bazilišek napadl Grangerovou,“ odsekl Malfoy a nepřestával nebelvíra propalovat pohledem.

Harry zpomalil a vrazil ruce hluboko do kapes svého hábitu.

„Jsem v pořádku, vážně. Jenom hodně přemýšlím,“ odpověděl po chvilce a Draco se zasmál.

„To znamená, že nejsi v pořádku. Potter jedná i mluví bez přemýšlení.“

„A to je problém,“ povzdechl si Harry. „Musím se naučit více přemýšlet a nejednat impulsivně.“

„Jak to myslíš? Ještě jsem neslyšel, že by se někdo učil přemýšlet,“ nadzvedl tázavě obočí blonďák a Harry se zastavil.

„Tak teď to slyšíš. Nemůžu všechno dělat na základě emocí. Když jsem slyšel, že Ron chce někoho skrze tu kletbu zabít, zpanikařil jsem a podvědomě použil ochranné kouzlo. Ani nevím, kde jsem na něho přišel,“ pronesl vážně Harry a pokračoval: „A ve výsledku jsem všem přidělal problémy, protože se to kouzlo obrátilo proti mně. Nebylo to poprvé, kdy jsem něco podělal jen proto, že jsem jednal impulsivně.“

Draco si ho prohlížel a nemohl se zbavit dojmu, že to není všechno, co Pottera štve. Stále však nebyli takoví přátelé, aby mohl vyzvídat.

„Nemůžu říct, že vím, jak se cítíš, protože to nevím. Já takhle jednal jen jednou, ale myslím, že vždycky záleží na situaci. Kdybys nebyl tak impulsivní, tak bys teď třeba nebyl nebelvírský chytač. Je ale pravda, že ve špatnou chvíli se ti tohle může vymstít. Přemýšlel jsi už nad nitrobranou?“

„Nitro – co? To slyším poprvé,“ překvapeně na Malfoye vytřeštil oči.

„Zapomněl jsem, jaký jsi tupec,“ povzdechl si Draco. „Ve zkratce je to umění manipulovat s vlastní myslí. Ti, kteří to umí jsou chráněni před cizími vpády do mysli i před svým vlastním impulsivním jednáním, protože mají natolik klidnou mysl, že je emoce neovlivní. Rozhodně ne natolik, aby například někoho ve vzteku zabili. V Bradavicích ji z učitelů ovládá Severus, ředitel Brumbál a profesorka Loddová. Mohlo by ti to pomoct.“

„A ty ji umíš?“ zeptal se dychtivě Harry, ale Draco zavrtěl hlavou.

„Znám jen základy, ale pořádně jsem se ji ještě neučil. Zkus se zeptat Severuse nebo Loddové, určitě by ti s tím pomohli.“

„Zbláznil ses? Herm je na mě pořád naštvaná a Snape? Jsem rád, že letos nejsem terčem jeho poznámek. V žádného případě!“ přidal opět do kroku brýlatý mladík.

„Nejsi terčem, protože se tvé lektvary zlepšily. Proč si myslíš, že by ti nepomohl?“ Draco věděl, že se studenti jeho kmotra bojí, ale Severus nikdy neodmítl, když ho požádal někdo o pomoc.

„To je fuk, Malfoyi. Pojď, ať stihneme oběd. Odpoledne máme přeměňování a s prázdným žaludkem se mi tam rozhodně nechce.“

Chvíli kráčeli v tichosti, ale zmijozel to dlouho nevydržel.

„Mohl bych se Severuse zeptat, třeba by mi poradil něco vhodnějšího kromě nitrobrany. Taky by ses mohl zkusit poptat Loddové nebo Brumbála. Jestli -.“

„Ne! Díky, že se snažíš, ale tohle chci vyřešit sám. Neví o tom ani Hermiona, tak bych byl rád, kdybys jí to neřekl. Herm, Snape i Brumbál…oni si nejvíce tohle moje chování odnášejí, proto je nemůžu požádat o pomoc.“

Společně vešli do Velké síně a Harry se ještě na mladíka otočil: „Stejně díky za snahu.“

Draco jen pokrčil rameny a oba se vydali ke svým stolům. Jakmile se Harry posadil ke svým spolužákům, hned se stal terčem otázek. Každý chtěl vědět, o čem s ním Snape mluvil.

„Nic zvláštního,“ odvětil mladík, zatímco si nakládal jídlo na talíř. „Jen mi oznámil, že pokud budou moje výsledky pořád tak mizerné, budu dostávat úkoly na víc. Prý mu došla trpělivost s mojí tupostí.“

Harrymu bylo nepříjemné, jak všichni okamžitě začali na Snapea nadávat, ale nemohl jim říct pravdu. Vždyť by mu ani nevěřili!

„Opravdu ti tohle řekl?“ zašeptala mu do ucha Hermiona a Potter zavrtěl hlavou. Překvapilo ho, jak vesele se usmála. „Myslela jsem si to.“

„Hele, Harry, budeš chodit na ty souboje?“ zeptal se Dean a Harry si teprve v tu chvíli vzpomněl, že následující den začínal kurz, který by měla mít na starosti Herm.

„Budu. Můžeme se tam hodně naučit,“ odpověděl mezi sousty Harry.

„Doufám, že to nedopadne jako soubojnický klub s Lockhartem. To byla katastrofa. Naštěstí, profesorka Loddová vypadá, že je normální,“ ušklíbl se Dean a většina studentů u jejich stolu se vzpomínce na Lockharta zasmála.

„Zajímalo by mě, jestli spolu profesorka Loddová a profesor Snape chodí,“ ozvala se nečekaně Levandule. Když to Hermiona i Harry slyšeli, oba se zakuckali.

„O čem to mluvíš?“ vzpamatovala se jako první Hermiona.

„Copak vy jste si toho nevšimli? Profesor Snape se nikdy nijak zvlášť nezapojoval do rozhovoru s ostatními, ale s profesorkou si povídá při každém jídle a tráví spolu spoustu času. Co jiného by to mohlo znamenat?“

Harry se podíval k profesorskému stolu a píchlo ho u srdce. Herm si o něčem povídala se Snapem a on ji se zaujetím poslouchal. Ten pohled v něm vyvolával smutek a Harry vůbec neměl tušení proč.