Silnější než magie ( SNARRY)

2.

Mračil se na strop a vztekle si kousal rty. Co to ksakru bylo? Noční můry ho děsily a trápily, ale tohle bylo jiné. Cítil, že všechny ty emoce, které ve spánku prožil byly jen a jen jeho. Ten strach, bolest i lásku, to vše cítil, jako kdyby se to vážně stalo. Některé části jeho snu se zdály být uvěřitelné, jako například jeho boj s Voldemortem a řádění Smrtijedů, ale smrt Brumbála a Snapea? To byla naprostá hloupost, vždyť ti dva byli opravdu mocní kouzelníci! Dokonce si vzal Hermionu! Byl to jen sen, přesto na něj Harry nedokázal přestat myslet a to z jediného důvodu. Po probuzení se cítil jinak. Měl pocit, že přes noc zestárl a snad i zesílil.

„Blbost,“ zamumlal nahlas a povzdechl si. Nejspíše se na něm podepisovalo letošní neúnosně horké a suché léto i jeho noční můry, ve kterých se zas a znova ocital na hřbitově a sledoval zelený paprsek mířící k Cedrikovi.

Pomalu se posadil a zamžoural na láhev s vodou na druhé straně pokoje. Kdyby byl v Bradavicích, jednoduše by pronesl Accio láhev s vodou a nemusel by se zvedat. K jeho překvapení se však láhev zvedla a přiletěla mu do ruky. Harry to vůbec nechápal, vždyť nepoužil hůlku a jen si formuli pomyslel! A na bezhůlkovou magii je mladý, nezkušený a slabý. Nevěřícně se díval na láhev v ruce. Pak se prudce postavil a přešel k oknu. Je možné, že je venku nějaký kouzelník a utahuje si z něj ? Vzápětí však tuhle myšlenku zavrhnul. I kdyby tam někdo takový byl, musel by mu na dálku číst myšlenky.

Posadil se zpět na postel a pořádně se napil. Chvíli se rozhlížel po pokoji a pak se rozhodl přivolat učebnici lektvarů. S úžasem sledoval, jak k němu daná kniha letí. Fajn, tohle už opravdu nebyla náhoda. Zkoušel přivolávat další a další věci a všechny k němu přiletěly. A sova z ministerstva za porušování zákonů se stále nedostavila, jak se Harry obával.

Přešel k Hedvičině kleci, zavřel ji a zacvakl zámek. Sova ho se zaujetím sledovala, skoro jako by snad rozuměla jeho počínání.

„Alohomora,“ pronesl tiše mladík, zatímco svíral zámek. Už nebyl překvapen, když se ozvalo cvaknutí a klec byla znovu odemčená. Svalil se na židli a složil hlavu do dlaní. Ne, že by mu vadilo používat bezhůlkovou magii, jestli to tedy vůbec bezhůlková magie byla, ale nechápal, kde k něčemu takovému přišel. Zavřel oči a na mysl mu opět vytanul dnešní sen. Všechny ty míhající se obrazy byly doprovázeny hlasem, který Harrymu připadal jako jeho vlastní.

…svou magií bych se vyrovnal i Brumbálovi. Myslím, že za jiné situace by mě považovali za novodobého nejmocnějšího kouzelníka. Bohužel se má magie probudila příliš pozdě, v době, kdy jsem již příliš trpěl než abych bojoval. Abych zvrátil ten příšerný osud, který náš svět čeká a který čeká i mě, využil jsem starodávné kouzlo přenosu magie…

Harry prudce otevřel oči a zhluboka se nadechl. Že by to nebyl obyčejný sen? Ale kdo nebo co za tím stojí? Nemůže se jednat o nějaký další trik ze strany Voldemorta? Kdyby si alespoň pamatoval všechny detaily!
Popadl pergamen a začal psát.

Milý Siriusi!

Dnes v noci jsem měl opět velice zvláštní sen. Nejednalo se přímo o noční můru, přesto z něj mám divný pocit. Viděl jsem sebe v situacích, které se nikdy nestaly a jsem si jist, že ani nestanou. Nejhorší však je, že mám pocit, jako bych doopravdy cítil všechno, co se ve snu stalo.

Chvíli na pergamen zíral a pak ho jednoduše zmačkal a hodil do koše. Jak by mohl svému kmotrovi vysvětlit, že po probuzení z podivného snu je silnější než byl a ovládá nový druh magie? Sirius by okamžitě kontaktoval Brumbála, který by se jistě domníval, že s tím má Voldemort něco společného. Harry však měl pocit, že se nejedná o nic špatného, ale naopak o pozitivní změnu.
Zadoufal, že se mu v noci znovu bude ten prapodivný sen zdát a on si z něj zapamatuje více než dnes a třeba konečně pochopí, co se s ním děje.

***

„Smím vám říkat Hermiono? Nemohu si na vaše nové příjmení zvyknout,“ pronesl s mírným úsměvem ředitel školy a žena se na něj široce usmála.

„Samozřejmě, pane řediteli. Stejně toto jméno nebudu moci používat, v této době žádná paní Potterová neexistuje.“

„Dobře tedy. Měla jste v držení obraceč času a znáte pravidla jeho použití, Hermiono. Domnívám se, že už jen tímto rozhovorem pravidla porušujete,“ upozornil Brumbál ženu, ta se však jen zasmála.

„Pane řediteli, předpokládám, že jste cítil naši magii, když jsme se sem přesunuli. Harry se dostal na úroveň srovnatelnou nebo možná vyšší než na jaké jste nyní vy sám. Nepřenesli jsme se pomocí obraceče, ale za použití starého a velmi mocného rituálu.“

„Přesto není radno si zahrávat s časem,“ konstatoval bělovlasý muž.

„Ano, zahrávat si s časem může být velmi nebezpečné, toho jsme si byli oba vědomi. Ovšem situace, která za pár let nastane je natolik děsivá, že jsme neměli na výběr. Pane řediteli, zemřou desetitisíce lidí, tisíce jich budou krutě mučeni, mudlorození budou bez milosti popravováni a když už bude vítězství na dosah, Harry nebude schopen boje. Za pětadvacet let nebudou existovat Bradavice a boj mezi mudlorozenými a čistokrevnými bude na denním pořádku. To, co Voldemort napáchal před lety, kdy byl poprvé na vrcholu je sotva malá ukázka toho, co se dít bude. A k tomu, jak se vše zvrtlo vedly události, které se staly v následujícím období. Dlouhých dvacet let jsem sledovala, jak můj muž prožívá taková muka, že kdokoliv jiný by to nezvládl a raději se sám zabil. Denně jsme museli bojovat o holý život a zároveň vymýšlet plán na zvrácení krutého osudu, který potkal celý svět. Tím, že jsme se vrátili už nemůžeme způsobit nic horšího, než co se již stalo.“

„Rozumím tomu tak, že Harry Voldemorta nedokáže zastavit?“

„Harry zastaví Voldemorta, ale zlo nezmizí. Číhá ve stínech a vyčkává na pravou chvíli. Když pak vystoupí na světlo, není nikdo, kdo by s ním mohl bojovat. Jediný Harry má dostatek síly, aby se s ním mohl měřit, ale bohužel v té době už pomalu umírá a není schopen boje. Tím se taky stane největším zrádcem společnosti. Najednou všichni zapomenou na to, že Harry Potter zabil Voldemorta. Už bude jen Harry Potter, který nedokázal porazit nové zlo,“ odvětila smutně Hermiona.

„Z vašeho vyprávění začínám mít pocit, že Voldemort je menší zlo, než jsem se doposud domníval, Hermiono,“ řekl vážně Brumbál a žena přikývla. „V tom případě budu velmi rád, když mi vysvětlíte, čemu všemu je třeba zabránit, aby se černá budoucnost nenaplnila. A co má s Harryho smrtí společného láska, jak jste prve řekla. Neznám žádnou magii, která by lásku používala jako vražednou zbraň.“

„Láska je sama o sobě silnou zbraní, pane řediteli,“ povzdechla si Hermiona. „Jsou lidé, kteří neměli zemřít, protože tím způsobili Harrymu spoustu problémů. A je zde i člověk, který svou smrtí Harryho pomalu a bolestivě zabije. Máte pravdu, neexistuje magie, která by lásku používala jako zbraň. Ale existuje absolutní spřízněnost.“

Albus Brumbál si Hermionu prohlížel skrze své půlměsícové brýle. Žena před ním si byla svým tvrzením naprosto jistá a on neměl žádný důvod jí nevěřit.

„Takže Harry je ještě výjimečnější než jsem se doposud domníval. Absolutní spřízněnost… četl jsem o tom, ale nikdy jsem nečekal, že někoho takového kdy potkám. Znamená to tedy, že duše se poznaly, ovšem lidé si k sobě cestu nenalezli?“

„Přesně tak,“ přikývla Hermiona. „Harry si některé věci začal uvědomovat právě během letošních prázdnin, ale události během pátého a šestého ročníku jeho pocity otupily. Znovu se probudily, když jeho spřízněná duše umírala a po porážce Voldemorta si byl již plně vědom, že člověka, kterého miloval už nikdy neuvidí. S tímhle uvědoměním se rozvinula i jeho moc a zároveň začal trpět. Trvalo nám docela dlouho, než jsme zjistili příčinu.“

„Kdo je Harryho spřízněnou duší, Hermiono?“

Hermiona se na ředitele školy dlouze zadívala. Doufala, že s jeho pomocí dokáže změnit budoucnost v něco mnohem lepšího a krásnějšího než co sama poznala.

„Severus Snape.“