Silnější než magie ( SNARRY)

35.

Hermiona nedokázala pochopit Brumbálovu tvrdohlavost. Ne, po tom všem, co věděl. Viděl Harryho vzpomínky, slyšel její vyprávění a přesto nesouhlasil s jejím plánem. Ano, mohla ho obejít, ale nechtěla. Nechtěla nic dělat za jeho zády, protože věděla, že když se jí něco stane, tak Brumbál bude ten, kdo bude muset na Harryho dohlédnout.

„Pane řediteli, kdyby to nebylo důležité, určitě bych šla na výlet kamkoliv jinam než do Azkabanu. Jsem si zcela jistá, že z Malfoye můžu získat odpovědi, které potřebuju,“ zavrčela Herm a magie kolem ní nebezpečně vířila.

Ozvalo se zaklepání a ředitel se podíval ke dveřím.

„Pane řediteli, mám přijít později,“ pronesl sytý baryton a Hermiona v duchu zaklela. Snape byl tím posledním, koho teď potřebovala vidět.

„Není třeba, Severusi, pojď dál. Když už jsi zde, rád bych tě o něco požádal. Mohl by jsi znovu, před madam Loddovou, zopakovat důvod, proč tě Voldemort potrestal?“

Hermiona na Brumbála nevěřícně vykulila oči. Harry se nemýlil, když jí říkal, že v některých ohledech je ředitel opravdu blázen.

„Protože jsem se podílel na Potterově záchraně,“ odvětil Snape suše a zkoumavě si prohlížel ředitele i Loddovou.

„To odporuje vaší domněnce, Herm. V případě, že by měl Malfoy jiné plány než předat Harryho Voldemortovi, proč by se mu chlubil se svým selháním? Proto vaše návštěva Azkabanu nemá žádný pádný důvod,“ pronesl ředitel školy k Loddové a ta se ušklíbla v odpověď.

„Právě naopak, pane řediteli, tohle mou domněnku potvrzuje. Pokud Lucius nechal Harryho unést, aby ho předal Voldemortovi, proč by s předáním otálel? Proč by čekal tolik dní, než by Voldemortovi oznámil, že Harry byl osvobozen a že jeho osvobození byl přítomen i profesor Snape? Je to naprosto nelogické jednání, protože to, že Harry není v Godrikově dole věděl už ten den, kdy jsme ho dostali zpět. Pokud však měl s Harrym jiný plán, který jsme překazili, bylo by jen logické, že by mlčel. Řekl pravdu až ve chvíli, kdy zjistil, že tam byl profesor Snape a to nejspíše proto, aby se mu vlastně skrze Voldemorta pomstil,“ oponovala Herm. „Musím s ním mluvit! Pokud nebude zbytí, tak použiji nitrozpyt, ale musím znát pravdu!“

Profesor lektvarů stál opodál. Původně se nechtěl do jejich rozepře zapojit, ale po vyslechnutí argumentů, které Loddová pronesla, přece jen promluvil: „Pane řediteli, nerad se do toho vkládám, ale to, co Loddová řekla opravdu dává smysl. Mohla by mít pravdu.“

Loddová se na něj podívala s náznakem vděku a pohlédla zpět na ředitele, který se ještě více zachmuřil. 

„Vzhledem k tomu, že i Severus souhlasí s vaší domněnkou, nejspíše opravdu bude pravdivá, ovšem stále nerozumím tomu, proč byste měla Malfoye navštívit. Je za zdmi Azkabanu a tudíž z jeho strany již Harrymu žádné nebezpečí nehrozí.“

Herm sklopila hlavu a na okamžik se zdálo, že nebude schopna Brumbálovi odpovědět. Severuse její chování zmátlo. Vždy byla chladná, arogantní a jasně nad věcí. Nyní vypadala jako zvíře zahnané do kouta. Tenhle její vzhled však trval jen krátce, protože vzápětí stála opět vzpřímeně a sebejistě jako předtím.

„Pane řediteli, vím, jaké jsou vaše důvody k tomu, abyste byl proti mé návštěvě Azkabanu,“ pronesla klidně, mávla rukou a kolem ní se objevili její patroni. „Se svými přáteli se opravdu nemusím mozkomorů bát. Moc dobře víte, kým jsem. Nikdy nic nedělám bezdůvodně. Když jsem se před lety poprvé setkala s Luciusem Malfoyem, řekl jednu větu, která pro všechny kolem byla jen arogantním vtipem, ale já se svými schopnostmi a zkušenostmi věděla, že je pravdivá. Proto jsem nenaléhala na britské ministerstvo, aby Luciuse zatkli, přestože jsem měla důkazy, které ho jasně usvědčovaly. Myslím, že ta jedna věta byla důvodem k Harryho únosu. Pokud se mýlím, tak jen promarním svůj čas, ovšem pokud mám pravdu, mohla bych pár lidem pomoci k lepšímu životu.“