Silnější než magie ( SNARRY)

37.

„Nechceš si odpočinout a místo čtení mi říct, co ses dozvěděla? Co ses vrátila, tak ležíš v knihách,“ pronesl muž v jejím věku a posadil se proti ní.

Hermiona nejprve pohlédla na kouřící šálek kávy, který jí podával a teprve pak na muže, který kávu připravil. Vypadal mnohem lépe, než v budoucnosti, kdy jeho tvář zdobily vrásky a vlasy mu již začínaly šedivět. Jeho objevení o deset let dříve udělalo opravdu hodně.

„Máš pravdu,“ převzala šálek a opřela se do křesla, „děkuji, Caradocu.“

„Tak a teď mi řekni, co jsi od Malfoye zjistila. Podle tvého chování, to rozhodně je něco vážného.“

Povzdechla si, zavřela oči a teprve po chvíli začala mluvit: „Když jsme se s Harrym rozhodli, že se vrátíme, postupně jsem si dělala seznam všeho, co bych chtěla změnit. Dracův život do toho spadal taky. Chtěla jsem, aby měl možnost žít a projevit svou pravou povahu, aniž by se musel bát trestu. Od Herm jsem věděla, že Lucius Malfoy nebyl tak věrný smrtijed, jak se tvářil. Spíše byl zbabělý a chamtivý. Nedokázal říct svému otci ne a lákala ho vidina slávy, kterou mu Voldemort nabízel. Byla si jistá, že patří mezi ty, kteří si zaslouží druhou šanci a vím, že ona se nikdy nemýlila. Voldemort znovu povstal a Luciusova noční můra se splnila. Teprve dnes jsem zjistila, jak moc mu na jeho rodině záleží. Vždycky jsem ho považovala za zmetka, který byl věrným smrtijedem a v konečné bitvě se přidal k Harrymu jen kvůli nižšímu trestu, ale není takový. Snažil se Narcissu a Draca dostat pryč, přestože věděl, že sám se znamením zla utéct nemůže. Pokoušel se mě nebo tedy Herm nalézt, unesl Harryho, aby ho před Voldemortem skryl i se svou rodinou a dokonce chtěl o pomoc požádat Brumbála.“
Hermiona se napřímila a otevřela oči.

„Mýlila jsem se, Caradocu, když jsem si myslela, že je špatný člověk. A teď musím udělat všechno pro to, abych mu pomohla, jenomže to není tak jednoduché, jak bych si přála. Lucius je omezen znamením zla a Draco, ze kterého vychází můj patron nechce, abych jeho mladší já dostala pryč z Bradavic.“

Caradoc ji chvíli mlčky pozoroval. Rád sledoval, když se pokoušela vyřešit nějaký problém. Pokaždé při tom zářila a když četla jednu knihu za druhou, neustále si zamyšleně kousala rty.

„Těžko uvěřit, že Malfoy není stejný jako jeho otec. Oba jsem je viděl jako smrtijedy a nepoznal jsem mezi nimi žádný rozdíl. Na druhou stranu, nejspíše máš pravdu, že Herm se nikdy nemýlila a ty ostatně taky ne. Po všem, čím jsi si prošla a co ses od Herm naučila, se určitě nepleteš. Řekl ti Draco, proč nechce pryč z Bradavic?“

„Doslova řekl, že v Bradavicích je jeho největší štěstí, jen si to zatím ještě neuvědomuje,“ odvětila Hermiona.

„Hmm,“ zamyslel se Caradoc a Hermiona se nevědomky usmála. Poslední dny měla mnohem lepší náladu, protože měla Caradoca i Thomase. Už nebyla sama.

„Co se týče Narcissy, mohla bys ji úkryt pod Fidelovo zaklínadlo a stát se strážcem tajemství. Jsi nejlepší a nejdůvěryhodnější osoba, která by tohle mohla udělat,“ pronesl pomalu a sledoval, jak Hermiona přikyvuje.

„Ano, v tomhle ohledu je Narcissa nejmenší problém.“

„Jak to říkala ta bývalá ředitelka Bradavic? Jsi silnější než samotný Brumbál?“ zeptal se nečekaně Caradoc a žena se zamračila.

„Podle ní to tak je, ale jak nám to pomůže?“

„Pokud jsi takhle silná, o čemž nepochybuji, tak můžeš používat kouzla starodávné magie, stejně jako jsi použila rituál na návrat v čase a to už nám pomoct může," vysvětlil a přešel ke knihovně, odkud vzal knihu starodávných kouzel, kterou v budoucnosti Hermiona dostala od madam Softé. Přinesla si ji s sebou stejně, jako spoustu dalších věcí. Kouzla zvětšení, zmenšení a odlehčení zvládala opravdu perfektně.
„Protože zatím nikam nechodím, tak mi nezbývá nic jiného, než se zabavit čtením a tahle kniha je rozhodně neuvěřitelně zajímavá. Všechna ta zaklínadla a rituály jsou pro běžné čaroděje nedosažitelné, ovšem ne pro tebe. Z velké části jsou tam postupy, které dnes snad ani není třeba používat, protože už jsou vynalezeny mnohem lepší způsoby, ale“ zběsile listoval knihou Caradoc, „viděl jsem tady něco, co by mohlo pomoci jak Malfoyovi, tak Dracovi.“

„Co tím myslíš?“

„Vydrž, než to najdu. Jedno se mělo dát použít na ochranu osoby čarodějnického původu a to druhé… Tady to je!“ podal jí knihu a se zájmem pozoroval, jak se měnil výraz její tváře.

Hermiona se začetla a konečně pochopila, o čem Caradoc mluvil. Jednalo se o rituál, který používala hlava rodiny na ochranu slabších členů. Pokud by ho použila na Draca, nikdo na škole ani mimo ni by mu nemohl ublížit žádným kouzlem. Když otočila na další stranu, bylo tam zaklínadlo s názvem Hlídaček. Využívalo se na děti, aby rodiče měli kontrolu nad tím, co se s nimi děje mimo domov a dokonce to pokrývalo i fyzické útoky. Kdyby obě zaklínadla zkombinovala, tak by měla jistotu, že se Dracovi nic nemůže stát. Neobávala se přímo Voldemorta, ale zmijozelští studenti byli vesměs ze smrtijedských rodin a mohli by se chtít Dracovi pomstít.

„To je úžasné, Caradocu! Draco by mohl zůstat v Bradavicích, aniž by mu hrozilo nějaké vážné nebezpečí! Je pravda, že kdybych neměla Harryho magii, tak by se to použít nedalo. Proto nikdo kouzla z téhle knihy nepoužívá, nejsou pro dnešní kouzelníky vhodná. Uvědomuješ si, jak museli být dříve mocní, když tahle kniha vůbec vznikla? Je neuvěřitelné, že třeba někdo na úrovni Brumbála, byl dříve úplně běžný!“ nadšeně gestikulovala Hermiona a vůbec si nevšimla úsměvu, se kterým ji Caradoc pozoroval.

„V Americe jsem slyšel od jednoho starého čaroděje, že slábnutí magie je způsobeno rozšířením mudlů a jejich technologií. Taky na to měly vliv neustálé rodinné sňatky. V dnešní době si myslím, že je jen dobře, že se tak mocní kouzelníci běžně nevyskytují. Ovšem v jedné věci se mýlíš, je někdo, kdo z téhle knihy čerpal,“ zvážněl Caradoc a přešel k Hermioně, aby jí ukázal o čem mluvil.

„Celou dobu jsme se domnívali, že znamení zla vymyslel sám Voldemort, ale něčím podobným se už kdysi někdo zabýval. V téhle knize je dokonce i přesný návod na vytvoření viteálů, proto jsem si jist, že Voldemort ji četl,“ pomalu listoval knihou, až nalezl, co hledal. 

„Tady, podívej,“ naklonil se k ní a při pohledu na Hermioniny červené tváře, začal sám rudnout. „Využívali to na poddané a podle popisu to vypadá na stejné kouzlo, které Voldemort použil na znamení zla.“

„Máš pravdu,“ pronesla Hermiona a úspěšně ignorovala mrazení v zádech, které vyvolávala Caradocova blízkost. Zatím nebyla připravena se svými zvláštními pocity zabývat, proto bylo jednodušší si jich nevšímat.

„Jediný rozdíl je v tom, že Voldemort použil černou magii. Vlastně není tak úžasný, jak se tváří. Jeho jedinou zvláštností je Zmijozelova krev, díky které je tak mocný a může používat starodávnou magii,“ ušklíbla se žena a Caradoc se uchechtl.

„Ano, je to tak. A pro tebe tohle zjištění má důležitý význam, víš jaký?“ zeptal se a Hermiona se na něj zmateně podívala. Caradoc se lehce odtáhl, aby zvětšil vzdálenost, která je dělila, protože jinak si nebyl zcela jistý tím, co všechno by byl schopen udělat.

„Na každé zaklínadlo, na každý rituál a to včetně stvoření viteálů, je v téhle knize zpětné kouzlo. Vše, co odsud použiješ, lze zrušit. Chtěl jsem ti to říct už předtím, ale byla jsi tak nadšená ze svého vítězství nad Umbridgeovou, že jsem na to úplně zapomněl.“

„To znamená-,“ začala Hermiona pomalu.

„- že můžeš zrušit Malfoyovo znamení zla a pokud jsem to správně pochopil, tak zničit i viteály včetně toho v Harrym, aniž by musel zemřít,“ dořekl za ní Caradoc a přešel zpět k židli, na které předtím seděl.