„Je to už docela dlouhá doba, kdy jsi byl v tak zvláštním rozpoložení, Severusi,“ pronesl se špatně skrývaným pobavením Malledi.
„Do toho vám nic není,“ odsekl Severus a snažil se věnovat knize, kterou měl položenou na koleni. Po několika minutách, kdy stále četl jednu a tutéž větu, ji vztekle zaklapl a zadíval se na obraz, ze kterého se na něj usmíval bývalý ředitel zmijozelské koleje.
„Vy si taky myslíte, že Potterovi strašně křivdím, že ano?“ odfrkl si naštvaně.
„Nejsem si zcela jistý, že ti rozumím, Severusi. Domnívám se, že někde uvnitř moc dobře víš, že si Harry tvou nenávist nezaslouží. Co tě však tak najednou dovedlo k myšlenkám na toho chlapce?“ odvětil Malledi. Snažil se mluvit mírně, aby profesora lektvarů neodradil od rozhovoru. Bylo nanejvýš vhodné udržovat konverzaci a vést Severuse správným směrem.
Snape si Mallediho chvíli prohlížel a zvažoval, zda má mluvit narovinu nebo si některé věci nechat pro sebe. Musel však sám sobě přiznat, že to ze sebe potřebuje dostat a kromě Brumbála, byl Malledi jediný s kým mohl otevřeně mluvit. Povzdechl si a přešel k baru, kde si nalil sklenku kvalitního vína a posadil se zpět do křesla.
„Potterův patron změnil podobu a nyní má laň,“ řekl pomalu a upil vína. Chvíli převaloval tekutinu rudou jako krev v ústech a vychutnával si její trpkou chuť, zatímco přemýšlel, jak pokračovat.
„To je to, co poslední dny zaměstnává tvou mysl, Severusi? Nebo je toho více, co tě tíží?“
Severus se znovu napil a zadíval se do vyhaslého krbu, jako kdyby tam hledal odpověď.
„Zažil jsem toho už spoustu, více špatného než dobrého, ale na prstech jedné ruky bych spočítal, kolikrát jsem se cítil tak…já vlastně ani nevím. Zmatený? Překvapený? Zoufalý? A stačil k tomu jeden vyslechnutý rozhovor. Domníval jsem se, že bych mohl zjistil něco o Loddové, ale místo toho jsem slyšel věci, které bych snad ani znát neměl.“
Profesor se odmlčel a Malledi si ho pořádně prohlédl. Nejen, že poslední dny byl více výbušnější a zamračenější než obvykle, ale nyní jasně viděl, že toho nejspíše ani moc nenaspal. Tiše vyčkával, co dalšího mu Severus poví.
„Pokud jsem to správně pochopil, Potter ztratil schopnost vyčarovat patrona, protože neměl správnou vzpomínku. Loddová mu poradila jak nalézt dostatečně silné vzpomínky a on to samozřejmě zkusil, ovšem není z těch vzpomínek nijak zvlášť nadšený a nemohu se mu divit. Všechny se týkají mě. Nechápu to, nikdy jsem mu nedal důvod k nějakým pozitivním emocím a přesto se cítil šťastný jen kvůli takové maličkosti, jakou byla má nevíra v to, že by byl Zmijozelův dědic. Proč? Proč já?“
„Severusi, zkus na chvíli zapomenout, že je Potter a řekni mi, ty sám jsi nikdy neměl radost z něčeho, co udělal? Nikdy jsi necítil nic jiného než nenávist?“
Snape se na obraz zamračil: „Kde jste všichni přišli na to, že toho kluka nenávidím? To, že se s ním nebratříčkuju ještě neznamená, že ho nenávidím!“
„Neodpověděl jsi, Severusi. Pokud to tedy není nenávist, tak jistě byla nějaká chvíle, která tě pozitivně ovlivnila.“
Muž se zamyslel a po chvíli mu zacukaly koutky. Byl to jen okamžik, ale Malledi si toho všiml.
„Tenkrát, když osvobodil toho skřítka od Malfoyových. V tak mladém věku se klidně postavil Luciusovi, to nedokázali mnozí dospělí. Ano, v tu chvíli jsem z něj měl opravdu radost,“ pronesl opatrně Severus.
„Vidíš? Jak tě pak může překvapovat, že i Harry má na tebe hezké vzpomínky?“
„Jenomže já díky té vzpomínce nevyčaruji patrona a ani nezměním jeho podobu, Malledi. Děsí mě, že vzpomínky, které používá při Patronově zaklínadle se týkají mě! Vy moc dobře víte, co je potřeba ke změně patrona!“ Snape se postavil a začal přecházet po pokoji.
„Děsí tě, že ten hoch má někde ukryté kladné pocity vůči tvé osobě? Není to spíše tak, že se bojíš svých vlastních citů, Severusi? Na povrch se tváříš jako bezcitný člověk, ale všichni něco cítí, takže musíš i ty. Věřím, že někde v hloubi duše máš ze změny Harryho patrona radost, jen se bojíš si to přiznat. A nemá to nic společného s tím, že je to Potter. Možná se mýlím, ale celé tvé chování není kvůli nenávisti k jeho otci, ale kvůli vzpomínce na jeho matku. Nechceš si ji připomínat, proto se snažíš vidět jen syna Jamese Pottera. Nechceš si připustit, že by ti na tom mladíkovi mohlo záležet, protože se bojíš, že ho jednou ztratíš stejně jako Lily. Tohle všechno je jen tvůj strach, nic víc, nic míň. Bojíš se sám sebe, bojíš se, protože ho máš rád,“ zakončil svůj proslov Malledi.
„U Merlina, Malledi! Proč bych toho kluka měl mít rád?“ rozhodil rukama Snape a propaloval pohledem usmívající se obraz.
„Protože je to Harry Potter a ty Severus Snape.“
„Cože? Co to je za důvod?“
„Jednou to pochopíš, možná už velmi brzy. Pro teď by ses měl poprat sám se sebou a přiznat si, že ti ten hoch není tak lhostejný, jak se snažíš tvářit. Pokud se chceš konečně vyspat, měl bys s tím už začít,“ usmál se Malledi a opustil plátno.
„Malledi, vrať se! Slyšíš!?“
Severus stál před obrazem, ale bývalý zmijozelský ředitel se nevrátil. Nakonec se profesor posadil zpět do křesla a unaveně si promnul obličej.
Ano, poslední noci se moc nevyspal. Z nočních můr o Pánovi zla se staly noční můry o Potterovi. A všechny byly téměř stejné. Buď zas a znova poslouchal, jak Potter říká, že ho nenávidí nebo sledoval jak umírá. Pokaždé se vzbudil a měl strach znova zavřít oči. Po probuzení se mu špatně dýchalo a na hrudi ho tížil obrovský balvan. Věděl, co to znamená, ale odmítal si to přiznat, protože tím by si musel přiznat i všechno to ostatní, čemu se tak zuřivě bránil.
Jakmile by si přiznal, že mu Harry není tak lhostejný, jak by chtěl, nebude se moci smířit s tím, že mladík má stanout proti Pánovi zla a zemřít. Opět se ozval ten divný pocit, který ho poslední dobou provázel, ovšem tentokrát se ho Severus ani nesnažil potlačit. Už dávno zjistil, že se tenhle pocit objeví vždy, když se jeho mysl upíná k Potterovi.
ČTEŠ
Silnější než magie ( SNARRY)
Hayran Kurgu„Láska je mocnější než magie," řekl jednou Albus Brumbál a znovu se o svých slovech přesvědčil, ovšem jinak než by si býval přál. Ve chvíli, kdy se v jeho kanceláři objevila nečekaná návštěva si přál, aby se v tomto svém názoru jedinkrát mýlil, prot...
