Stoupal po schodech do ředitelny a měl vztek. Brumbál se zjevně domníval, že nemá nárok na chvíli klidu a netouží po ničem jiném než po citronovém čaji a sušenkách. A jako zákusek si rozhodně chce dát citronový drops. Krátce zaklepal a vstoupil.
„Dobrý den, pane řediteli,“ pronesl klidně a jeho obočí vystřelilo vzhůru, když si uvědomil, že Brumbál má návštěvu. „Paní Loddová,“ kývl ženě na pozdrav a stočil zrak zpět k řediteli.
„Severusi, děkuji, že jsi tak rychle přišel. Posaď se, prosím,“ promluvil nesmírně vážně bradavický ředitel a Severus se zamračil. Soudě dle výrazu těch dvou se blížil minimálně konec světa. Posadil se vedle Loddové a vyčkával.
„Všiml sis něčeho neobvyklého na své poslední hlídce, Severusi? Jakékoliv maličkosti, která podle tebe byla v tu chvíli bezvýznamná?“ zeptal se po chvíli Brumbál a Snape se zamyslel. Poslední hlídku měl před dvěma dny. Viděl něco neobvyklého? Potter se choval jako vždy a i okolí se zdálo být stejné i když…teď, jakmile se na to soustředil, tak poté, co Harry vyšel z toho mudlovského krámku, byl bledší a roztržitější než obvykle. A taky za celý den neviděl jeho bratrance.
„Nevím, pane řediteli, zda je to neobvyklé, ale celý den jsem neviděl jeho bratrance a taky Potter byl po návštěvě mudlovského obchodu roztržitý a pobledlý. Nepřikládal jsem tomu žádný význam, v okolí jsem žádnou magii necítil,“ pronesl Severus a ještě se zamyslel. „Taky šel Potter místo večerní procházky zastřihávat živý plot, pak mě vystřídal Artur, takže více nevím.“
„To je idiot,“ řekla Loddová a Severus se na ni překvapeně podíval.
„Není třeba takových slov, Herm,“ napomenul ji ředitel, ovšem nezdálo se, že by si z toho něco dělala.
„Tím bych si nebyla tak jistá, pane řediteli. Pokud má na výběr z tisíce možností, vždycky si vybere tu nejblbější,“ odfrkla si, čímž Snapea naprosto šokovala. Domníval se, že to bude další milovnice Harryho Pottera, ale momentálně tak rozhodně nepůsobila.
„O co se jedná, řediteli?“ otázal se Brumbála, přestože si nebyl jist, zda to opravdu chce slyšet.
„Dudleyho někdo napadl. Použil na něj kletbu Imperius, ovšem ten mudlovský mladík se zcela nečekaně bránil, což útočníka naštvalo a použil na něj omračující kletbu. V tom mudlovském obchodě si ten člověk na Harryho počkal, takže ho zřejmě sledovali. Těžko říct, co mu řekl, nicméně Harry utekl z domu nebo byl donucen utéct. Problém je, že se nejspíše dostal do velkých potíží,“ vysvětlil ředitel.
„Vždyť je pod neustálým dohledem! Jak se něco takového mohlo stát? A jak toho blbce vůbec mohlo napadnout opustit dům?!“ Severus se rozčílil, ale největší roli na tom měl strach. Měl pocit, že to on si málo všímal a přehlédl náznaky toho, že je něco v nepořádku.
„Je toho spousta, co nevíme, Severusi. Těžko mohu někoho vinit, protože Dudley se díky ministerstvu vrátil v pořádku domů a koho by napadlo, že je něco špatně, když široko daleko není žádná magie. Nebýt paní Loddové, tak bychom nic nevěděli ještě teď,“ odvětil ředitel a Snape se na ženu vedle zamračil. Opět v něm narůstala nedůvěra.
„A jak to víte vy?“ vyštěkl na ni.
„Jste velice inteligentní kouzelník, pane Snape. Očekávala bych, že budete mít jisté domněnky, ale mileráda vám odpovím, abychom se mohli začít dělat něco pro Harryho záchranu. V prvé řadě byste si měl vzpomenout, co jsem o sobě řekla na schůzi řádu. Kdybych neměla esa v rukávu, určitě bych nemohla být vedoucí Podzimu. Mohl jste si to domyslet. Objevím se když je Harry napaden, přijdu, když hrozí, že jeho magie nekontrolovatelně vybuchne. Dokážu nalézt sebemenší stopu černé magie a vycítím, když se někde koncentruje větší množství magie, samozřejmě v omezeném dosahu. A dokáži vycítit Harryho emoce, když jsou opravdu silné. Neptejte se jak, sama to přesně nevím, ale už jsem to u pár lidí zažila,“ vysvětlila Hermiona a čekala, jak se s tím Snape popere. Zatím to zvládal lépe, než očekávala, ale to uvědomění teprve přijde.
„Už po něm někdo pátrá?“ otočil se na Brumbála a Herm si více nevšímal.
„Víme to pouze my tři, Severusi. Mám obavy, že se informace z řádu dostávají ven, jinak si neumím představit takto promyšlený plán.“
„Chcete mi říct, že máme v řádu špeha? A jak tedy najdeme Pottera?“ zeptal se tiše a snažil se, aby se jeho zoufalství nepromítlo do hlasu.
„Herm?“ Ředitel se na ni podíval s jasnou otázkou ve tváři a Severus poprvé u ženy viděl něco jako strach.
„Mohu to zkusit, ale netuším, zda se to podaří. Dříve to fungovalo vlastně odkudkoliv, ale teď nevím, jak blízko musím být,“ promluvila opatrně Herm.
„Co chcete dělat?“ zmateně se na ni profesor lektvarů podíval.
„Jsou věci, které zvládnu jen já, pane profesore,“ usmála se Herm a zavřela oči.
Se svým mužem komunikovala skrze myšlenky naprosto běžně bez ohledu na vzdálenost, která je dělila. S Harrym to nedokáže, ale mohla by se dostat do jeho mysli a skrze vzpomínky zjistit, kde je.
Měla pocit, že vstoupila do ledové vody. V Harryho mysli byl jen chlad a strach. Už předtím cítila jeho strach, ale teď se ho téměř mohla dotknout. Zamířila rovnou ke vzpomínkám, které byly na hromadě bez ladu a skladu, jako kdyby se k sobě tiskly ve snaze se zahřát. Spatřila první, která by jí mohla pomoct.
Harry stál u živého plotu a ostražitě se rozhlížel. Když se přesvědčil, že ho nikdo nevidí, tak plot obešel a vyčaroval patrona.
„Nevím, jak se posílají zprávy, ale snad se mi to povede. Běž a sežeň buď Albuse Brumbála nebo Herm Loddovou. Řekni jim, že jsem v nebezpečí.“
Laň odcválala a Harry se vrátil do domu. Jakmile vešel do obývacího pokoje překvapeně vyjekl.
„Pane Weasley! Co tady děláte?“
„Harry! Na povídání není čas, vezmi si to nejnutnější, musíme pryč!“
Mladík se nevyptával a přešel ke schodům, kde se však zastavil. Dursleyovy!
„Pane Weasley, kde je strýc s tetou?“
Pak si jich všiml. Seděli v kuchyni u stolu s nepřítomnými výrazy ve tvářích. Zděšeně se podíval zpět na muže, který už nepřipomínal Weasleyho. Zrzavé vlasy se měnily na tmavé a nos se nehezky prodlužoval. Na nic nečekal a vyběhl před dům. Přece ho někdo hlídá!
Vzpomínka skončila a Hermiona okamžitě přivolala další.
„Předám tě Temnému pánu a budu nejváženější služebník,“ šeptal vzrušeně něčí hlas. Neviděl mu do tváře, ale cítil, že je blízko.
„Konečně i já budu mít znamení zla! Bylo tak jednoduché změnit Weasleymu paměť a vzít mu vlasy. Ó ano, jsem ten nejoddanější služebník!“
Harry se rozhlédl, ale vůbec nepoznával místo, na kterém byl. Pak se však ozvalo něco, co by poznal za každé situace.
„Harryho ne, Harryho ne, prosím, Harryho ne!“
„Ustup, ty hloupá holko… tak uhni…“
„Harryho ne, prosím ne, vezmi si mě, zabij mě místo něj!“
Mozkomor!
„Expecto patronum,“ špitl tiše a před ním se objevila laň. Chvíli kolem něj kroužila, ale pak slábla až úplně zmizela.
„Ne! Expecto patronum!“
Situace se opakovala ještě několikrát a nakonec vzpomínka skončila a byla tma. Žádnou novější Hermiona neobjevila, tak jí nezbývalo než opustit jeho mysl.
ČTEŠ
Silnější než magie ( SNARRY)
Hayran Kurgu„Láska je mocnější než magie," řekl jednou Albus Brumbál a znovu se o svých slovech přesvědčil, ovšem jinak než by si býval přál. Ve chvíli, kdy se v jeho kanceláři objevila nečekaná návštěva si přál, aby se v tomto svém názoru jedinkrát mýlil, prot...
