Lov

1. kapitola

Podívala jsem se z okna auta a vydechla. S rodiči jsem jela do našeho nového domova, kam jsme se zrovna dneska stěhovali. Stěhovací firma už tam měla dávno dojet a naskládat náš nábytek dovnitř spolu s našimi věcmi v krabicích.

„Už se těšíš na náš nový dům Týno?" řekla máma se smíchem a ohlédla se na mě z místa spolujezdce.

Mírně jsem se pousmála „Stejně tam nebudu trávit už moc času..." teď jsem měla mít zhruba tři měsíce volna mezi odmaturováním a začátkem vysoké školy.

„Pořád jsem ráda, že ses tomu nebránila!" veselí z ní přímo čiřilo.

„Nebylo to tak, že bych tam měla přátele..." nebyla jsem komunikativní, ještě k tomu jsem ve svém bývalém městě měla na lidi kolem smůlu. Jediná věc, kterou jsem chtěla, byl signál a funkční internet vzhledem k tomu, že moji rodiče se rozhodli přestěhovat na samotu u lesa. Věděla jsem, že si to přáli už dávno, ale nechtěli to tehdy udělat kvůli mně a škole. Teď když jsem ale měla trávit většinu svého času na koleji, tak na mě nemuseli brát ohledy.

Při pohledu na les jsem mírně přivřela oči „Už jsme tady!" řekl táta a zastavil auto. Vystoupila jsem a pohlédla na malý zjevně dvoupatrový domek. Nacházel se hned vedle hustého lesa, který byl tvořen zejména jehličnany. Zatím co jsem obdivovala les, tak už rodiče dorazili rovnou ke vchodovým dveřím. Poklidně jsem za nimi došla, zatím co odemykali dveře „Připraveni?" prohlásil vesele otec a otevřel.

„To je úžasný! Všude ty krabice!" vyhrkla jsem, ale potom jsem se zasmála a vešla dovnitř. Ani jsem si nesundala boty a rovnou jsem se tam rozhlédla po celém domě. Měl dvě patra, která spojovaly schody, jež se nacházely v hale u stěny u dveří do pravděpodobně kuchyně a asi i jídelny. Vyšla jsem z místnosti a rychle přešla do dalších dveří, které se stále nacházely v hale. Nahlédla jsem dovnitř, byl tam krb a naproti tomu sedačka. Kývnula jsem hlavou a rychle vyšla nahoru. Když jsem si prohlédla dva pokoje, které byly naproti schodům vedle sebe, tak mi došlo, že se muselo jednat o naše ložnice. V obou se nacházely postele, ale v pravděpodobně mém byla o něco menší. Na straně jsem si ještě všimla dvou malých místností, záchodu a sprchy. Vypadalo to tam vcelku útulně.

Po schodech jsem se vrátila k rodičům a opět se rozhlédla po krabicích. Věděla jsem, že nás čeká dost práce s utříděním všech věcí „Vezmi si svoje krabice do pokoje!" řekl táta rozhlížeje se kolem.

Přikývnula jsem a začala v krabicích hledat ty, které na vrchu měly moje jméno. Moc věcí jsem neměla, takže netrvalo moc dlouho a já se v nich ve svém pokoji přehrabovala a vymezovala jim prostor. To už zabralo mnohem více času a ani jsem to před večeří nedodělala „Jak na tom jsi s vybalováním?" zeptala se mě mamka, zatímco jedla salát, který si předtím koupila.

„No... ještě toho mám dost..." vydechla jsem a dala si sousto svého sendviče. Rozhlédla jsem se kolem, taky tady bylo stále dost krabic „A koukám, že vy taky..."

Máma se zasmála „Jo..."

„Kde je táta?" rozhlédla jsem se.

„Jel nakoupit na zítřek," odpověděla mi.

Přikývnula jsem a dojedla poslední sousto „No nic, jdu pokračovat ve vybalování," stoupnula jsme si.

„Prvně se jdi umýt, až pak můžeš pokračovat..." pronesla poklidně. Přikývnula jsem a odešla z kuchyně. Napadlo mě, že bych stejně měla zpomalit, aby po mě potom nic nechtěli. Vzala jsem si pyžamo a šla do koupelny.

Všimla jsem si, že tam už bylo postaveno zrcadlo, které jsme měli předtím doma. Podívala jsem se na svůj odraz a vydechla. Měla jsem krátké tmavě hnědé vlasy, trochu jsem si upravila ofinu, aby mi zase šla řádně na levou stranu, protože jsem chtěla, aby můj piercing v obočí byl vidět. Moje oči byly zelené. Vydechla jsem a začala se pomalu vysvlékat. Byla jsem vcelku malá, 159 cm, a dost hubená.

Vysprchovala jsem se a vrátila jsem se do pokoje mezi krabice. Tentokrát jsem už moc dlouho nepokračovala, protože na mě padla únava docela brzo. Vyšla jsem z místnosti do koupelny, ale poznala jsem, že se rodiče zase o něčem hádají, zaslechla jsem něco o tom, že s vybalováním dneska táta vůbec nepomáhal „Navenek působí tak spokojeně..." pošeptala jsem si sama pro sebe. Věděla jsem, že se svoje nadávání snaží přede mnou skrýt a chtějí předstírat, jak jsou spolu spokojení. Avšak už od raného věku jsem věděla, že tomu tak není. Doteď nechápu, proč se to přede mnou snažili tajit. V koupelně jsem za sebou zavřela dveře, abych je nemusela víc poslouchat, a vyčistila jsme si zuby. Když jsem se opět vracela zpátky do svého pokoje, tak už jsem křik neslyšela, bylo tam ticho.

Zavřela jsem za sebou dveře a došla k oknu. Chystala jsem se zatáhnout, ale přesto jsem se zahleděla do temného lesa naproti. Působil děsivě, ale mezi tmavými stromy jsem si všimnula bílého stvoření. Jednalo se o jelena, i když nevypadal jako klasický jelen. Vždycky jsem si představovala tato zvířata mnohem mohutnější, než to co stálo naproti mému oknu. Dostala jsem pocit, jako kdyby si mě všiml a začal si mě prohlížet. Vyděsilo mě to, tak jsem rychle zatáhnula a tím přerušila jeho zírání.

Lehnula jsem si do postele a vydechla „Co to bylo..." pošeptala jsem si sama pro sebe a zavřela oči. Neustále se mi opakoval ten výjev zvláštního zvířete, které na mě hledělo. Naštěstí mě únava stejně dorazila a podařilo se mi usnout.