Lov

9. kapitola

Další den jsem se ale do lesa dostat nemohla. Zrovna v tu dobu se táta rozhodl, že už více dříví nenajdeme a že tedy bychom měli začít otročit na zahradě jako takové. Také ho náhodně v práci napadlo, že vlastně nemáme pořádný plot a bez zeptání mamky rovnou koupil materiál potřebný na jeho výrobu. Samozřejmě si také usmyslel, že nepotřebujeme profesionály, ale zvládneme to jen my dva a návod na internetu.

Vydechla jsem, spolu jsme prvně museli všechno vyložit, což mě stálo už tak hromadu námahy. Sedla jsem si do trávy a podívala se k lesu, odkud se na nás vždycky zvídavě díval jelen, ale teď tam nestál „Budeš tu jen tak sedět nebo mi také pomůžeš?" vyvedl mě z přemýšlení tátův hlas.

Chtěla jsem mu říct, že jsem si teď sedla a že mi má dát alespoň chvilku na odpočinutí, ale věděla jsem, že by nevnímal ani jedno slovo, které bych řekla a ještě by mi vynadal. Vydechla jsem a zvedla jsem se „A s čím potřebuješ pomoct?" nechápala jsem, o co se snaží, což výjimečně nebyla jeho vina. Ten návod pro mě byl španělská vesnice a nerozuměla jsem ničemu, otec alespoň vypadal, že se v tom orientuje o něco líp. Zadal mi úkoly, co mám dělat, většinou to bylo ale něco držet, takže to ve nebylo tak namáhavé, jako zdlouhavé. S tátou se nám povedlo udělat branku, ale protože jsme měli počkat, než zaschne beton, tak se rozhodl, že se zbytkem plotu budeme pokračovat další den. Do své řeči jsem si to přeložila jako, že budu muset další den zase sedět a něco držet.

Vydechla jsem a naposledy jsem se podívala do lesa, kde nestála Lesana. Pořád jsem nechápala, co jsem ji v ten den udělala, ale rozhodně jsem měla v plánu to napravit... až budu mít čas. Vešla jsem do domu a zamířila rovnou do kuchyně si udělat něco k jídlu „Už zase jsi koupil nějakou kravinu, aniž by ses mě zeptal!" ozvala se okamžitě máma, když nás viděla.

Popozvedla jsem obočí, to si toho nemohla všimnout dřív, než jsme to začali sestavovat? Obešla jsem ji, protože se to netýkalo mě a já neměla náladu je poslouchat, měla jsem hlad, chtěla jsem jíst a vymýšlet strategii, jak si usmířit jelena „Plot není kravina," zareagoval táta.

„Ale ani ses se mnou neporadil!"

„Až to s Týnou dokončíme, tak to bude pěkné a nebudeš si stěžovat."

„Ale já nechci plot, je to plýtvání peněz a neuvidíme ani na ten les!" to mě trochu zarazilo, rychle jsem zvedla hlavu.

„Počkat, jak neuvidíme na les?" zeptala jsem se „Já chci vidět na les..."

„Ale les uvidíte! Ten plot nebude tak vysoký, vždyť jsi viděla tu branku ne?" tentokrát otočil otec pozornost na mě „používej někdy taky hlavu..."

„Oh... pravda..." dodělala jsem si večeři a šla jsem do pokoje ignorujíc jejich další debatu. Byli dost hluční a před jejich hádkou mě vlastně zachránili moje dveře. Nepředstírali ještě do nedávna, že se spolu vůbec nehádají? Nechápala jsem, co se najednou změnilo... Podívala jsem se z okna na les a vzpomněla si na Lesanu. Jedině s ní jsem se cítila tady v klidu, sedla jsem si na židli a začala pomalu jíst, musela jsem vymyslet plán, jak si ji usmířit. Prvně jsem ale musela přijít na sebeobranu před jejími přáteli, protože už jen ti mi docela naháněli hrůzu. Malí a neviní ptáci s jejich špičatými zobáky, zajíci a veverky se zuby, které se nebáli zjevně použít, měla jsem pocit, že jsem na té louce viděla i nějakou lišku. Možná bych si s sebou vzít nějaké jídlo pro každé zvíře a tím si je třeba uctít, ale jak bych pak vysvětlila mamce, že bych po ní chtěla nějaké sirové maso.

Po jídle jsem se pokusila opět na internetu najít prvně návod, jak si usmířit zvířata, ale moc mi to nepomohlo. Pak jsem chtěla najít, jak se dát opět dohromady s kamarádkou, jenže mi ani nepřišlo, že bych se s blondýnou pohádala. Přesto jsem věděla, že jsem jí nějakým způsobem ublížila. Šla jsem se umýt, abych si mohla alespoň trochu pročistit hlavu, možná jí vadilo, že jsem si chtěla vzít mobil a vyfotit to tajné místo, nebo jsem snad řekla něco špatně? Ale co? Ani jsem si to neuvědomila a už byla noc, rodiče mi popřáli dobrou noc, zatímco já seděla a jen jsem si prohlížela různé odkazy na internetu doufajíc, že najdu odpovědi na svoje otázky. Samotnou mě to překvapilo, a když jsem se podívala na čas, tak jsem se to rozhodla také zabalit. Nemělo cenu se více snažit, stejně bych nic nového nevymyslela.

Lehla jsem si do postele a zavřela oči „Možná bych měla prostě... tam jít, zkusit najít Lesanu a omluvit se, ať už jsem udělala cokoliv. Možná bych ji měla říct, jak moc je pro mě teď důležitá... třeba mi i odpustí... snad ji najdu."

Další den jsem ale ještě nemohla jít pátrat po jelenovi vzhledem k tomu, že mě mělo čekat pokračování ve stavění plotu. Vzbudila jsem se docela pozdě, rychle jsem uklidila a pak už byl oběd. Táta navíc přijel ještě dřív než normálně, protože se zjevně nemohl dočkat, až to bude celý stát, takže jsme spolu pokračovali.

Když máma přišla domů a viděla nás, tedy tátu, tak byla ještě podrážděnější než běžně. Pravděpodobně ji naštvalo, že se vlastně ulíval z práce, tentokrát se s ním ale nehádala. Myslím, že si šla udělat kafe, najíst se a pak si rovnou lehnout. Vydechla jsem „Nechceš si dát pauzu?" zeptala jsem se táty.

„Vždyť nic neděláš..." odpověděl.

„Celou dobu tady stojím a držím ti každý ten kus plotu, zatímco ty to jen vrtáš do země, myslím, že toho dělám víc než ty..." chtěla jsem říct, ale raději jsem mlčela. Místo toho jsem se podívala na les, jestli tam neuvidím jelena, který by byl připraven slyšet mé prosby o odpuštění, ale nikdo tam nebyl. Opět jsem pohlédla na tátu „Mám žízeň..."

„Tak ještě chvíli..." zabručel.

„Budu mít úpal..." zareagovala jsem „a budu dehydrovaná a já nevím, co ještě..." tentokrát už jsem to neříkala nahlas.

Otec zvedl otráveně oči „Tak doděláme tenhle kus..." překvapilo, ale zároveň mě potěšilo, že se nakonec smířil s mými požadavky.

Dodělali jsme tu část a já pak rychle šla dovnitř, abych se mohla napít. Poté, co jsem dopila sklenici vody, jsem se vrátila ven, kde už na mě čekal rodič, to jsme si nemohli vážně dát ani o trochu delší chvilku volna? Ohlédla jsem se k lesu, dostala jsem pocit, že jsem mezi stromy uviděla parohy. Ignorujíc všechno kolem, i křik mého táty, jsem přeskočila plot a běžela k lesu „Lesano!" zvolala jsem, ale nic jsem tam neviděla. Doběhla jsem do lesa, ale už jsem tam nic neviděla, ani stopy po dívce, či její jelení formě „Lesano!" znova jsem zvolala, ale žádná reakce, tak ze mě nakonec jen vyšlo „Promiň..." 

Novinky z mého života: koupila jsem si nový notebook, protože se mi na starém rozbila klávesnice! Yey! A teď jsem švorc! (ehm ehm, koupila jsem si herní za 30k ze svého ubohého studentského platu ///_ ///)  

Poznámku možná smažu, možná ne... podle toho, jestli na to zapomenu.