Lov

19. kapitola

Ráno jsem se probudila docela pozdě a pomalu jsem došla do kuchyně si dát něco k snídani. Mamka už seděla v obýváku a dívala se na televizi, už z dálky vypadala dost naštvaně, otec ale nebyl nikde kolem. Napadlo mě, jestli se nezavřel v ložnici „Týno..." náhle mě oslovila máma.

Polknula jsem „A...ano?" teď mi řekne, že se rodiče rozvádí a že je to moje vina. Přesně to jsem očekávala.

„V kolik jsi včera přišla?" zeptala se mě poměrně chladně.

Zarazilo mě to, ale zároveň jsem si trochu oddechla „No... zapomněla jsem si mobil, a když jsem byla v lese, tak jsem nějak nevnímala, že tam jsem už tak dlouho..."

„Co tam vůbec celou dobu děláš?"

Na tuhle otázku jsem ji vážně nemohla odpovědět upřímně. Už jen při vzpomínce na polibek s Lesanou jsem cítila, jak mi začínají rudnout tváře „No... jsem tam se zvířaty a tak... je to docela relaxující po tom všem, co na mě poslední dobou nakládáte..." alespoň zčásti jsem mluvila popravdě. S dívkou jsem vždy mohla relaxovat.

Mamka se na to odmlčela, než nakonec vydechla „Já to mám taky těžký..." svoji poznámku řekla velmi potichu.

„Kde je táta?" nakonec jsem změnila téma, aby se náhodou matka nerozhodla mi dát zákaz chodit do lesa.

Tato otázka ji ale zjevně podráždila ještě víc „Já nevím," zněla velmi naštvaně. Překřížila ruce na prsou, přehodila si nohu přes nohu a dokonce pohrdavě zvedla bradu „hned ráno někam odešel. Ať si dělá, co chce..."

„Oh..." polknula jsem, pak jsem od ní rychle odvrátila pohled „tak já si půjdu dát snídani..."

Udělala jsem pár kroků, než mamka ještě zvolala „Moc si toho nedávej, za chvilku bude oběd..." bylo to docela překvapivé. Věděla jsem, že jsem se vzbudila relativně pozdě, ale nečekala jsem, že až tak pozdě. Pravděpodobně mě ale ještě více zbrzdila konverzace s matkou.

V kuchyni jsem se podívala na hodiny, abych zjistila, že už je půl dvanácté. Docela mě to překvapilo, protože jsem takhle pozdě obvykle nespala. Při přípravě rychlé a malé snídaně jsem si nemohla pomoci a musela jsem opět myslet na Lesanu, na tu nádhernou dívku, která mě včera políbila. Dotkla jsem se rtů a s výdechem pošeptala „Chtěla bych ji zase vidět..." vydechla jsem a zavrtěla hlavou. S namazaným rohlíkem v ruce jsem došla za matkou „Budeš chtít dneska s něčím pomoct?" zeptala jsem se jí.

„Ne, ale do lesa budeš moct až po obědě..." odpověděla mi.

Trochu mě překvapilo, že mi to dovolila jen tak, ale zároveň mě to potěšilo. Sice se ještě nezvedla, aby začala připravovat oběd, ale většinou jsme ho měli do jedné odpoledne, a pak bych mohla opět vyrazit za blondýnou. Vesele jsem šla do svého pokoje, kde jsem si dala svoji pozdní snídani. Pak jsem tam zůstala zavřená a byla na mobilu, dokud jsem nebyla zavolaná k dalšímu chodu. Překvapivě se otec ještě nevrátil, takže jsme jedly samy. Poté, co jsem mamce pomohla s úklidem kuchyně, jsem okamžitě vyrazila do lesa za Lesanou. Sice jsme si říkaly, že bych ji neměla tak často vyhledávat, ale po včerejším večeru by mi to přece neměla mít za zlé. Tentokrát jsem zamířila ke stráni, ale stále jsem nešla sama dolů „Lesano?" zvolala jsem doufajíc, že by mě slyšela.

„Dnes tu jsi zas..." za mnou se ozval dívčin hlas.

Rychle jsem se na ni otočila a všimla si, že měla na tváři velký úsměv, také musela být ráda, že mě vidí. Přiblížila jsem se k ní, a pak jsem ji objala „Neber mi to za zlé. Po včerejšku jsem tě prostě chtěla vidět znova a stejně bych doma neměla co dělat," také jsem se na ni usmála.

„Neutíkáš z domova jen proto, abys mě viděla?" zeptala se mě a žertovně popozvedla obočí.

Vydechla jsem „Určitě.... Utekla jsem z našeho domu, kde je pouze mamka a spí, jen abych tě mohla vidět," pousmála jsem se „pozveš mě teda k sobě?"

Lesanou se tiše zasmála a políbila mě „Měla bych zvát takhle zlobivou holku, jako jsi ty? Neměla bych tě spíš potrestat?" ucítila jsem, jak se mi opět začíná vařit mozek. Proč mluvila najednou tak svůdně? Zvedla jsem hlavu, na což mě blondýna zatahala za tvář „Tvoje tváře jsou červenější než jahody," zasmála se.

„To je tvoje vina..." zaskučela jsem a udělala rychle od ní krok dál. Chytila jsem si svoji nebohou líci a smutně na ni pohlédla „a ještě k tomu mi tady ubližuješ..."

„Nemohu si pomoct, jsi prostě roztomilá..." přiblížila se ke mně, ale já od ní uraženě odvrátila obličej. Nebrala jsem to až tak vážně, jenže jsem doufala, že by mě mohla tentokrát trochu hýčkat. Snažila jsem se svoje představy okamžitě vymazat z hlavy, protože jsem cítila, jak mi už jen z toho začínají opět rudnout tváře „Promiň Týno..." omluvila se mi a objala mě, přitom mě něžně hladila po hlavě.

Přivřela jsem oči a dala ruce kolem ní „Odpustím ti, když budeš ještě chvíli pokračovat...."

„Ráda si tě rozmazlím..." pošeptala mi do ucha. Chvíli jsme tak skutečně stály, než se blondýna ode mne oddálila „Můžu tě tedy pozvat ke mně?" zeptala se mě s úsměvem a natáhla ke mně ruku, aby mi mohla opět pomoci jít dolů.

„Moc ráda!" propletla jsem si s ní prsty, ale jako naschvál mi začal zvonit mobil, který jsem si musela vzít. Otráveně jsem vydechla a všimla si, že mi volá otec. Protočila jsem oči a vzala to „Co chceš?" zeptala jsem se otráveně.

„Jak si můžeš vůbec dovolit se mnou takhle mluvit?!" zareagoval táta.

Vydechla jsem „Promiň, něco jsem dělala..." podívala jsem se na Lesanu a z nějakého důvodu moje ruka zamířila k její hlavě. Dívka se trochu skrčila a nechala se hladit „Co teda potřebuješ?" můj tón se vrátil do normálu. Možná jsem naopak zněla spokojeně, na blondýnině hlavě jsem nahmatala heboučké ouško, se kterým jsem si začala hrát.

„Potřebuju, aby ses vrátila. Mám pro tebe překvapení..."

„Nepočká to?" zeptala jsem se klidně.

„Ne! Hned teď se vrať domů!" opět zvedl hlas, následně bez dalších detailů hovor ukončil.

„Vždyť jsem sotva přišla..." zaskučela jsem, moje ruka se pomalu přesunula Lesaně na tvář „budu muset jít," řekla jsem smutně „táta mi teď volal..."

„Něco jsem zaslechla," tiše se zasmála „tak se uvidíme zase, až budeš mít čas, dobře?"

„Můžu dostat ještě předtím poslední pusu..." blondýna přikývla a něžně mě políbila. Bohužel to netrvalo moc dlouho a musela jsem se tedy vrátit kvůli tátovi domů, ani jsem nevěděla, co tak důležitého chtěl.