Lov

28. kapitola

Přijela jsem domů po prvním týdnu na vysoké škole, zatím se to pouze pomalu rozjíždělo, takže mojí jedinou a hlavní starostí mohl být Lesanin život. Domů jsem přijela relativně pozdě, ale stejně jsem se musela přesvědčit, že ještě žije „Chodili jste se psem na procházky?" zeptala jsem se rodičů.

„Ne," zareagoval táta, v co jsem upřímně doufala.

„Tak já s ním dojdu na rychlou procházku..." vzala jsem si vodítko a okamžitě jsem jim zmizela z dohledu ještě předtím, než mě mohli zastavit. Spolu s Maxem jsem šla do lesa a začala se rozhlížet kolem „Tak prvně..."

„Co tady děláš takhle pozdě?" u mě se okamžitě objevila blondýna. Rychle jsem si chytila pusu, abych nevyjekla.

Trpělivě na moji odpověď čekala a dívala se mi do očí. Sama jsem si nemohla nevšimnout toho, že rovněž vypadala nadšeně. Pousmála jsem se a skočila jsem ji do náruče „Chyběla jsi mi!" pevně jsem ji objala.

Lesana se zasmála „Neutekla jsi ze školy, že ne?"

„Ne! Na víkendy se přece vracím domů!" zvedla jsem hlavu a dala jsem dívce letmou pusu. Ta mě ale chytila za bradu, aby mě políbila mnohem déle a mnohem vášnivěji. Když přestala, tak ji položila vcelku zákeřnou otázku „Co... taky jsem ti chyběla?" pošeptala jsem.

Blondýna se zasmála „Samozřejmě, že jsi mi taky chyběla," odpověděla mi tiše.

Byla jsem spokojená, ale poté jsem zklamaně sklopila hlavu „Bohužel ale dneska budu muset jít domů brzo vzhledem k tomu, že tu jsem s Maxem, ale příště..." zamyslela jsem se a nahnula jsem se k jejímu uchu „na příště si najdi nějaké suché místo, kde bych mohla přespávat..." zasmála jsem se.

Lesanu to zjevně zarazilo, pootevřela pusu, aby zaprotestovala, ale poté ji opět zavřela. Trochu mě to překvapilo, obzvláště to další co mi řekla „Dobře, myslím, že vhodné místo bude pod stromem..." pronesla s úsměvem a pohladila mě po tváři „ale vezmi si něco teplého, ať mi neonemocníš..."

V kapse mi začal vibrovat mobil a hned mi bylo jasné, kdo, nebo minimálně proč, mi volají „Budu muset jít," dala jsem dívce letmou pusu „uvidíme se zítra," rozloučila jsem se s ní a rychle jsem šla domů, kde jsem dostala vynadáno. To ještě nevěděli, co jsem plánovala na další den.

Doma jsem zůstala až do oběda, pomohla jsem s úklidem a pomohla jsem trochu se zahradou, zejména s listím, které táta nemohl shrabat sám. Po jídle jsem si ale v pokoji sbalila batoh, dala jsem si do něj pití, něco k jídlu a deku, na sebe jsem si vzala teplou mikinu a kalhoty. Nenápadně jsem vypadla z domu a rychle šla do lesa, tentokrát sama. Rovnou jsem zamířila k velkému stromu, kde na vrchu kopce už čekala blondýna. Natáhla ke mně ruku „Můžeme jít?" s úsměvem jsem přikývnula a chytila ji.

Lesana mi pomalu pomohla dolů „Jak ses měla?" zeptala se mě s úsměvem.

„Už jsem se nemohla dočkat... napadlo mě to tak náhodně a tys mi to dovolila..." řekla jsem vesele „chci s tebou strávit, co nejvíce času!"

Blondýna se zasmála „Za normálních okolností bych byla znepokojená," dole mi pohlédla do očí „ale taky s tebou chci strávit, co nejvíce času... zajímalo by mě, jestli náhodou také neumíš kouzlit," začala mi prstem přejíždět po kloubech.

„Jediné kouzlo mezi námi dvěma je láska..." pošeptala jsem cítíc, jak mi rudnou tváře „já kouzlit neumím, i když někdy si říkám, že by to bylo skvělé. Třeba zatímco ty okouzluješ lidi, tak já bych je chtěla pouhým pohledem vyděsit!"

„To by bylo nemožné," zasmála se „když jsi tak roztomilá, kdo by se tě mohl bát..." dala mi pusu na nos.

„Děláš mi to velmi těžké! Ale já na tom zapracuju! Jenom se zatvářím zle a nikdy potom nebude mít odvahu tě lovit..." udělala jsem k ní pár kroků a zabořila hlavu do její hrudi „a budeme navždy spolu..."

Lesana mě pohladila po hlavě „Dobře, tak pořádně trénuj," pokusila se mě povzbudit.

Rychle jsem zavrtěla hlavou a udělala od ní pár kroků „Pojď si sednout! Nebudeme dneska myslet na nic špatného! Máme celý čas jen a jen pro sebe!" blondýna se zasmála. Spolu jsme si sedli pod strom. Využila jsem příležitosti a položila jí hlavu na klín „Miluju tě..." řekla jsem.

Všimla jsem si, že blondýniny líce trošičku začervenaly, ale přesto mi tato dvě slova neřekla. Místo toho se ke mně sklonila a dala mi další vášnivou pusu. Když přestala, tak mi položila už otázku ze života „Jak je na vysoký?" zeptala se mě. Zjevně ji to zajímalo, takže jsem ji popsala, co jsem do té doby zažila na svých prvních hodinách. Pak jsme si povídaly i o dalších věcech zcela náhodných a brzy nato bylo už pozdě. Začala jsem se cítit unaveně, a když jsem se podívala na mobil, na kterém jsem měla hned několik zmeškaných hovorů, tak jsem zjistila, že už byla půlnoc „Chceš jít spát?" zeptala se mě Lesana tiše.

Zvedla jsem se a dala jsem ruce kolem jejího krku „Ale já chci s tebou trávit, co nejvíce času a spánek..."

„Vždyť budeme spát spolu," usmála se, pak se ale změnila do své jelení formy, ve které si lehla. Několikrát jsem zamrkala, takhle jsem si nepředstavovala spát spolu, ale pak jsem si z batohu vyndala deku a lehla si na její tělo. Blondýna na mě položila hlavu a dopřála mi tak pocit, že jsem byla zabalena v její srsti. Byla tak teplá... Brzy nato jsem usnula.

„Týno..." slyšela jsem hlas patřící mé matce. Pootevřela jsem oči, to bylo všechno jen sen? Ne, stále jsem cítila teplo vycházející z Lesaninýho těla, po rozkoukání jsem si také všimla, že jelen hledí přímo na mámu, kterou to zjevně znervózňovalo „Pojď domů... tady nemůžeš spát..."

Všimla jsem si, že u její nohy stál i Max, který vesele vrtěl ocasem, nejspíš ji pomohl mě najít „Ne... já tady s ní chci být," řekla jsem a objala zvíře kolem krku.

Mamka polknula „Můžeš sem jít ještě zítra... ale přes noc bys měla raději spát doma..." Lesana mě náhle svojí hlavou trochu šťouchnula. Hned jsem věděla, co mi tím chtěla naznačit. Jdi se svojí mámou, uvidíme se zítra.

Smutně jsem sklopila hlavu „Dobře... ale přijdu zítra..." natáhla jsem se k jelenovi a dala mu letmou pusu na hlavu, pak jsem si opět zabalila deku do batohu a šla jsem za mámou a Maxem „Sbohem," ještě jsem ji zamávala.

„Tohle je poprvé, co vidím toho jelena..." řekla máma během cesty. Trochu mě to zarazilo „Byl nádherný..." dávala jsem si pozor na každé slovo, které říkala „Už chápu, proč mu tolik chceš pomoct..." nakonec řekla, když jsme dorazily domů. Trochu mě to zarazilo, chtěla jsem se zeptat, co tím myslí, ale ona mě přerušila slovy „Jdi spát, zítra ráno se umyješ..." nakonec jsem pouze přikývla a vrátila se do svých snů, tentokrát v posteli.