Lov

21. kapitola

Natáhla jsem k Maxovi ruku, ale stále se jí snažil vyhnout „V klidu, nic ti neudělám..." pošeptala jsem s drobným úsměvem a natáhla se k němu blíž, abych ho mohla pohladit alespoň trochu za uchem. Nevypadal zrovna nadšeně, ale chtěla jsem, aby si začal zvykat na můj dotyk, aby si začal zvykat na mě „No vidíš, že to jde..."

„Jdeme na nákupy!" zvolala mamka.

Rychle jsem se zvedla „Půjdu s vámi!" ale neběžela jsme za nimi, nýbrž jsem prvně zamířila do svého pokoje pro vlastní peníze. Když jsem se k nim vrátila, tak na mě máma nechápavě hleděla „Chci něco koupit Maxovi..." poklidně jsem pronesla „nepůjdu s vámi nakupovat, jen potřebuju do města."

„Dobře, tak se potom sejdeme u auta," zareagovala „a co potřebuješ?" ještě se mě zeptala „Chceš peníze?"

Rychle jsem zavrtěla hlavou „Ne dobrý, vím, že na tom jsme asi špatně, tak si to zaplatím ze svého. Chci pro Maxe jen lepší obojek, tak to snad nebude tak drahý..." pousmála jsem se. Zatímco rodiče šli na běžný nákup, tak já šla do zverimexu, kde jsem koupila tlustý kožený obojek, který měl nahradit ten hnus, co do té doby měl na krku. Trochu mě to rozveselilo „Určitě bude rád..." zaplatila jsem ho, a pak jsem se vrátila k autu. Na rodiče jsem chvíli čekala, takže jsem měla opět čas přemýšlet. Musela jsem vymyslet, co udělat s naším psem, hlavně jak ho uklidnit. Ty videa byla sice super, ale nic přímo neukazovalo co dělat, když se mazlíček bojí vlastního páníčka. Vydechla jsem, možná by mi mohla pomoct Lesana.

Když jsme se vrátili domů, tak jsem šla za Maxem s novým obojkem. Když jsem se k němu natáhla, abych ho mohla vyměnit, tak se mi vyhnul, ale já to nevzdávala. Prvně jsem mu nandala jeho nový obojek, který mu naštěstí padl, pak jsem mu sundala nechutný řetěz „No není to lepší?" řekla jsem s úsměvem a podrbala psa za uchem „Určitě je..." zasmála jsem se. Všimla jsem si pár ptáků, kteří nám přelétli nad zahradou, a pak se zase vrátili do lesa. Popozvedla jsem obočí, to bylo nové a trochu to působilo, jako kdyby to blondýna naplánovala, aby mě zkontrolovala. Trochu jsem zrudla, moje představivost zase řádila. Naštěstí mě probudila mamka, která mě volala na oběd.

Hned po jídle jsem doslova utekla z domu a dokonce jsem i „omylem" zapomněla mobil ve svém pokoji, takže se mi nemohli ani dovolat. Nebudu moct stavět druhou boudu, jaká to škoda. Došla jsem k roklině „Lesano?" zvolala jsem, než jsem se pomalu začala škrábat dolů. Nemusela tam být, ale určitě by za mnou přišla...

Když jsem konečně byla na rovné zemi a narovnala jsem se, tak jsem si všimla, že už tam dívka stála „Ahoj," usmívala se „promiň, že jsem ti nepomohla, ale..."

Nenechala jsem ji ani doříct důvod, rychle jsem za ní doběhla a objala jsem ji „Chyběla jsi mi!"

Lesana se zasmála a pohladila mě po hlavě „Ty mě taky..." když se ode mě odtáhla, tak mě chytila za ruku a dovedla mě ke stromu, k němuž si sedla. Chtěla jsem se posadit vedle ní, ale ona předtím poplácala zem před ní „Mohla by sis dneska sednout přede mě?" zeptala se.

Chvilku jsem tam jen tak stála a hleděla ji přímo do jejích zářivě modrých očí „Jak bych mohla říct ne, když se na mě takhle díváš?" tiše jsem se zasmála a sedla jsem si před ní.

Blondýna se tiše zasmála, než mě rukama objala a spolu se mnou se trochu šoupnula blíže ke stromu „Mohla by ses o mě trochu opřít? Chci tě blíž, ale zároveň ti nechci ublížit mými parohy..."

Cítila jsem se trochu nervózně, ale nakonec jsem na ni položila svoji váhu, trochu jsem zaklonila hlavu, abych si byla jistá, že je v pořádku, čehož okamžitě využila a dala mi rychlou pusu na rty. Zrudla jsem a rychle si zakryla tvář „Nepřekvapuj mě takhle..." pošeptala jsem.

Lesana se zasmála „Jsi roztomilá..." pošeptala mi do ucha.

„Oh bože, kam zmizela moje odtažitá Lesana? Tohle je až moc nebezpečné pro mé srdce!" rychle jsem se jí vyhnula a chytila si ucho.

Dívka se zatvářila trochu zklamaně „Vadí ti to?"

Rychle jsem zavrtěla hlavou „Jen... na to potřebuju připravit moje srdce, nebo mi způsobíš infarkt..." vydechla jsem, a pak jsem se o ni zase klidně opřela „ale líbí se mi každá tvoje stránka, takže mi to nevadí..."

Blondýna se tiše zasmála a dala mi pusu na čelo „A jak se poslední dobou máš?" zeptala se mě.

Trochu mě to zarazilo „Ah... no, táta pořídil psa. Říkal, že ho pořídil pro mě, ale je to lovecký pes, takže tomu moc nevěřím..." sklopila jsem hlavu.

Dívka chytila moje ruce „Hádám, že tady je ještě nějaký problém..." pronesla klidně.

Přikývla jsem a propletla si s ní prsty „Ten pes už je dospělý a... bojí se lidí, bojí se mě víc, než zvířata v tomhle lese..." tiše jsem se zasmála „viděla jsem spoustu videí, ale nejsem si jistá, co bych měla dělat. Snažím se ho stále hladit, aby si na mě zvyknul, jenže to nevypadá, že by to pomáhalo. Trochu si naopak připadám, jako kdybych ho týrala..."

Blondýna přikyvovala „Já si myslím, že si k sobě postupně najdete cestu..." pronesla klidně „všechno není hned a s trochou trpělivosti si budete rozumět..."

„Asi máš pravdu..." ohlédla jsem se na Lesanu a přivřela oči doufajíc, že pochopí, co chci. Zaslechla jsem tichý smích, než jsem ucítila její rty na mých. Chvilku jsme se líbaly, než jsem se odtáhla a pošeptala „děkuju. Ty mi vždycky tak pomáháš..." usmála jsem se.

„Samozřejmě, vždycky tady budu pro tebe..." pronesla a dala mi pusu na tvář.

Vždycky... bylo to zvláštní, proč mě toto slovo tak bolelo? Zavrtěla jsem hlavou, nesměla jsem na to myslet „A...ano!" řekla jsem rychle a zasmála se tiše snažíc se zamaskovat moje obavy.

Myslím, že to příliš nepomohlo, protože blondýna se zatvářila ustaraně „Copak?"

„Nic důležitého, jen jsem si vzpomněla na jednu knížku, která byla vážně smutná!" pokusila jsem se to zamluvit.

Nejspíš ji to příliš nepřesvědčilo, alespoň se tak tvářila, přesto se ale usmála a změnila téma „Seznámíš mě někdy s tím psem?"

„Uh?! No... nejsem si jistá, jestli je to bezpečné. Je to přeci jen lovecký pes, co když by se snažil ti ublížit?" v tomto případě ale Lesana trvala na svém a naznačila mi to jejíma nádhernýma očima, kdy se tvářila vážně smutně a zjevně mě prosila „No tak... až ho trochu srovnám! Teď se bojí i mě, tak potom... dobře?" blondýnu to velmi potěšilo, okamžitě mi dala sladkou pusu. Pak už jsme se bavily o dalších věcech, tentokrát už ne o tak vážných, a užívaly jsme si vlastní přítomnost.