Lov

18. kapitola

Vesele jsem si broukala, příliš dlouho netrvalo, než jsem viděla náš dům. Poklidně jsem k němu došla a otevřela dveře, nestihla jsem ale nic říct. Slyšela jsem nadávky, které do té doby nikdy neopustily ústa mých rodičů, minimálně je nesměřovali vůči sobě. Ječeli na sebe snad nejhlasitěji za celý můj život a já nechápala proč. Co je donutilo se takhle do sebe pustit? Pak ale máma kromě nadávání tátovi do sprostých slov řekla „...jsi, jak posedlý tím jelenem! Nechci, abys ho lovil!"

Otec na to působil ještě naštvaněji, také mámu několika nadávkami urazil, než dodal „...je to to jediný, co chci! Vždycky jsem dělal, co jsi chtěla, tak mi teď konečně nech něco!"

„Jak co jsem chtěla?! Tu zahradu jsi chtěl ty! Já mohla v klidu žít v bytě a nevadilo by mi to!" jejich hádka pokračovala a já to nadále nechtěla poslouchat. Věděla jsem, že bych je slyšela i ve svém pokoji vzhledem k tomu, jak hlasití byli. Otočila jsem se na místě a opět jsem opustila naše obydlí. Zpočátku jsem pouze tiše našlapovala, aby mě nemohli slyšet, ačkoli pochybuju, že by tomu věnovali pozornost, pak jsem se ale rozběhla přímo do lesa. Ani jsem nešla na loučku, kde jsem viděla Lesanu naposledy, ale zamířila jsem rovnou ke stráni. Samozřejmě, že jsem neměla v plánu z ní seběhnout, protože jsem nechtěla spadnout. Trochu jsem se sehnula, ale pak mě někdo chytil za ruku a opět mě zvedl.

„Neříkala jsi, že půjdeš domů?" zeptal se mě něžný hlas.

Pohlédla jsem na blondýnu „Já... nemůžu..." sklopila jsem hlavu „říkala jsi, že ten strom pomáhá relaxovat, tak... jsem myslela, že bych si tam sedla, ty bys potom přišla za mnou a pomohla mi uvolnit se mnohem více..."

„Copak se stalo?" zeptala se a pohladila mě po tváři, ale já ji neodpověděla. Místo toho jsem svůj pohled upřela do dna stráně, abych ji naznačila, že chci uskutečnit svůj plán „Dobře, pomůžu ti dolů..." pomalu mi pomohla dolů a pak jsme spolu ruku v ruce šly ke stromu. Sedla jsem si tam ke kmenu a zhluboka se nadechla „Už mi povíš, co se tedy stalo?" otázala se mě Lesana, zatímco se uvelebila naproti mě. Palcem mi přejížděla po kloubech „Jsem tady pro tebe..." pousmála se na mě.

„Lesano..." ucítila jsem, že se mi do očí hrnou slzy „jsem sobecký člověk?" zeptala jsem se jí.

„Proč se ptáš?" nedala mi odpověď, znamenalo to, že skutečně jsem?

„Rodiče se hádali více než normálně a týkalo se to tebe, tak mě napadá, jestli to je kvůli tomu, že jsem požádala mamku, aby řekla tátovi, ať tě nechá. Je ode mě sobecké chtít, aby můj otec nelovil jelena..."

„Týno..." blondýna přesunula její volnou ruku na mojí tvář a otřela mi slzu „tohle není..."

„Je moje vina, že se rodiče takhle hádají?" ani jsem ji nenechala domluvit. Zabořila jsem tvář do její dlaně „Jsem příšerná dcera..."

„Ale to neříkej... vždyť stále svým rodičům pomáháš a jediné, co jsi chtěla, bylo, aby mě nechali žít. Není nic špatného na tom, že chceš zachovat něčí život..." usmála se „tak prosím neplač, trhá mi to srdce..."

„Nejsem teda... špatná?" polknula jsem a podívala se jí přímo do jejích modrých očí.

„Ne," Lesana se usmála „jsi naprosto úžasná osoba. To že se tvoji rodiče kvůli tomu hádali, znamená, že tvoje mamka s tebou souhlasí. Určitě by to nebylo strašné, kdyby pouze přeříkávala tvoji žádost..."

„Oh..." zarazilo mě to „mamka vlastně taky říkala, že z toho není zrovna nadšená..." pošeptala jsem.

„No vidíš..." s těmito slovy mi blondýna otřela poslední zbytky slz.

Zasmála jsem se „Zase jsi mě uklidnila," vydechla jsem „myslím, že mě začínáš rozmazlovat. Měla bys převzít zodpovědnost..." trochu jsem zažertovala.

Dívka mě chytila za bradu a dala mi rychlou pusu na rty. Netrvalo to příliš dlouho, ale chtěla jsem víc „Jako tenhle typ zodpovědnosti?" zeptala se mě svým něžným hlasem.

Cítila jsem, jak se mi začíná vařit mozek a její tón tomu příliš nepomáhal. Pootevřela jsem pusu, abych ji odpověděla. Chtěla jsem jí toho tolik říct, jak šťastná jsem a jak bych chtěla, aby mi dala další pusu, ale nakonec ze mě vypadlo pouhé „Ano..." snad to vzala jako kladnou odpověď na zvláštní druh vyznání lásky... vyznala mi tak lásku, že jo?

Lesana se s úsměvem ke mně opět přiblížila „Můžu ti dát další pusu?"

Co takhle rovnou polibek? Chtěla jsem jí navrhnout, jenže můj jazyk byl stále zavázaný „A...ano..." vytlačila jsem ze sebe. Blondýna se tiše zasmála, než mi dala další pusu, jež se ale rychle proměnil na polibek. Nevím, jestli to byla moje práce, ale byla jsem spokojená.

Blondýna se ode mě odtáhla jako první a na první pohled vypadala velmi šťastně. Dále mě objala a položila hlavu na mé rameno, celou dobu byla velmi opatrná na její parohy „Jestli ty jsi sobecká, tak co jsem já?" zeptala se mě.

„O... o čem to mluvíš?" vykoktala jsem ze sebe.

„Stále je zde možnost, že jsem tě očarovala, ale už mi na tom ani nezáleží..." vydechla. Už zase ty její řeči o kouzlech, samozřejmě, že jsem ji to chtěla hned vyvrátit jako vždy, jenže ona mě předběhla „Já vím, co chceš říct... a věřím tomu, jen pořád cítím malé obavy, že to jsou kouzla..." mluvila tiše, ale její hlas mě lechtal u ucha.

„To chápu..." pohladila jsem dívku po hlavě.

„Mhm, už jednou mě někdo miloval kvůli kouzlu a stal se kvůli tomu nezodpovědným."

„No vidíš," zasmála jsem se „já jsem pořád stejně nezodpovědná!"

Lesanu to pobavilo, ale pak si všimla, že se začínalo pomalu stmívat. Narovnala se a podala mi návrh, který jsem chtěla okamžitě odmítnout „Asi bys měla jít domů..."

„Eh? Nemůžu tady s tebou zůstat přes noc?" vzpomněla jsem si na hádku rodičů, díky čemuž se mi o to víc nechtělo jít domů. Ještě k tomu tady v lese by se mnou byla blondýna, nemohla bych si stěžovat.

„Nemluvily jsme o nezodpovědnosti? Bylo by nezodpovědné, kdybys tady zůstala přes noc a rodiče by se o tebe určitě báli..." pohladila mě po tváři. To tak, chtěla jsem říct, ale raději jsem mlčela. Pouze jsem uraženě od dívky odvrátila hlavu „Pojď, pomůžu ti nahoru... a tam ti dám další pusu," nahnula se tak, abych ji mohla vidět do obličeje a tím pádem si povšimnout i jejího milého úsměvu.

Vydechla jsem „Ale bude to muset být ta nejsladší pusa..." plácla jsem nesmysl, přeci jen všechny její pusy byly doposud sladké.

„Dobře," Lesana se usmála. Spolu jsme se vyškrábaly ze svahu nahoru, tedy já jsem se tam sotva dostala, zatímco moje milovaná tam došla bez sebevětších problémů. Nahoře mě pak jako odměnu políbila, než mě vyslala domů. Když jsem došla k nám, tak už byla tma, ale také se u nás nesvítilo. Tiše jsem odemkla, a pak jsem se snažila nenápadně dostat do svého pokoje, cestou jsem si všimla, že otec spí na gauči, který byl pomalu menší než on. Polknula jsem a po špičkách jsem pokračovala v cestě. Naštěstí se nikdo nevzbudil.