mých 7 vteřin

1

Jonáš

Odpoledne jsem se zastavil v jedný vesnici za městem, je tam jedno zemědělský družstvo, ke kterýmu mám docela fajn citovej vztah. Hlavně tam maká kámoš.

Pomocí berlí se dopotácím na pozemek družstva a a hned si všimnu jednoho ze strojů zaparkovaného v rohu.

"Ten měl být můj," Řeknu si v hlavě a povzdychnu si. Kdybych se tehdá nezrakvil na moto, tak jsem mohl po škole nastoupit k zemědělcům a ne teďka dřepět doma na neschopence a utápět se v depkách a myšlenkách na to, že nikdy už nebudu moct řídit nic co má motor.

Projdu kolem dílen a zastavím se až u traktoru o kterej se následně opřu a rozhlédnu se po okolí.

Co teď vlastně můžu dělat? Studovat dál? Marodit a utápět se doma? Nebo to rovnou ukončit a o tohle se nestarat. Moje vysněná budoucnost se asi nikdy nevyplní.

„Čau Jondů!" Zařve můj nejlepší kamarád a hned ke mně přiběhne. Vtáhne si mě do objetí a úplně naschvál si do mojí mikiny utře ruce od oleje. Kdo to má furt prát. ,,Čus, ty hovado, to si vypereš." Řeknu mu hned a zapřu se ještě víc o svoje berle.

„Ale prosimtě, pračka se s tím popere. Nedělej, že chodíš dolů k potoku a mácháš se v ledový vodě." Směje se mladší a hned dodá, „Pojď si sednout." Čapne židli a přisune jí ke mně.

„Díky." Poděkuju a svalím se na židli, „Tak povídej, co se děje?"

On ví, kdy je mi blbě. Začal jsem vyprávět.

„Hele a neuvažoval si o tom, že bys to zkusil?" Vyhrkne na mě Jakub, když pije svoje kafe a sleduje svého kolegu, jak spravuje jeden ze strojů. ,,Ne. Celou dobu jsem se snažil o holky, upřímně jsem nad tímhle ani nepřemýšlel." Pokrčím rameny a sleduju zem

,,No jo, ale víš, jak to s holkama a s tebou je." Podotkne, zvednu pohled a zamračím se.

„Hlavně, že ty seš mistr se ženskejma." Protočím oči v sloup a vzpomenu si na jeho poslední balení holky v baru, kdy se z holky vyklubal trans kluk.

,,Hele. Zase narážíš na toho kluka z baru? Vole jak sem měl jako vědět, že je to transka." Rozhodí rukama Kuba a já se začnu smát.

„A já ti to tam ještě s Vláďou říkal, že má koule ale ty ne. Tys byl prostě mistr tesař a balil ho tam dál. A my se smíchy váleli pod stolem." Směju se a vzpomínám, jak jsme se tlemili jak blbý s kámošem, když jsme viděli tohohle kasanovu balit něco, co ho později v posteli překvapilo.

„Jste se aspoň pobavili, jsem rád, že jste se díky mě zasmáli." Protočí očima a následně si povzdychne. „Hele...pamatuješ si Pavla od kuchařů? Byl ve třeťáku, když jsme my nastoupili." Řekne najednou, já se zamyslím, a pak odpovím.

„Myslíš toho černovláska s těma modrejma baterkama? Byl vejškově jako já?" Nejsem si jistej, kterej to byl, oni tam totiž byli dva, ale ten druhej byl blonďák a asi o hlavu menší než já. ,,Jo toho." Souhlasně kývne.

„Proč?" Zeptám se a Kuba si povzdychne znovu. ,,Nooo víš, my se spolu před týdnem vyspali." Vykulím na něho oči a spadne mi brada. ,,Cože?"

Tak tohle sem nečekal. Já myslel, že je.....že není......
—-
Nebudu vás zatěžovat ranní rutinou dalšího dne, takže rovnou se přesunu na dopoledne v té kavárně kde jsem byl včera. Doufal jsem, že se tam ten kluk ze včera objeví. Chtěl bych ho víc poznat. Fakt mi připadal sympatickej.

Uplynou 2 hodiny a já už to chci celé vzdát, čekám tu dost dlouho a on pořád nikde. Tak nic, snaha byla. Vezmu si berle, zapřu se o ně a rozklepaně se postavím. Jenže jelikož jsem totální lempl, co se za ten půl rok nenaučil s tímhle zacházet, tak mi jedna berle podklouzne. Moje nohy nejsou při síle aby mě unesly, tím ztratím rovnováhu a já v tu chvíle začnu padat.

Někdo mě ale před tvrdou zemí zachrání. A ten někdo je zrovna ON. Ten na koho tady takovou dobu čekám.