mých 7 vteřin

Epilog 2/2

Pavel

Byl jsem nervózní jak velbloud.

Pokud velbloudi jsou někdy nervózní.

Měl jsem poprvé vidět Toma od toho, co Jony zemřel.

Bylo to už 10 dní a Tommo se prej kompletně zhroutil.

Jakože očekával jsem to, ale vůbec se mi to nehodilo. Měl jsem hodně směn a nemohl jsem za ním dojít, až do teď.

Nesl jsem mu jeho oblíbenou čokoládu, respektive třeba 5 kinder vajíček (samozřejmě ty holčičí, jelikož se mu vždycky víc líbily ty panenky, než autíčka...dámička).

Míša o mě věděla a pustila mě dovnitř a tak jsem se s ní objal a pak zamířil k Tommovi do pokoje. Zaklepal jsem a bez varování vešel.

Celkem mě zamrzelo, že ani nezvedl hlavu, aby zjistil, jaká slavná osobnost ho šla navštívit, ale chápal jsem ho.

,,Ahoj Tommo." pozdravil jsem a šel k posteli, kde se válel. Objímal polštář, brečel a koukal na nějaká videa z jeho galerie. Těkl po mně očima.

,,Ahoj." broukl smutně a já sebou hodil vedle něho. Nejistě na mě mrkal, ale když jsem mu naznačil, aby si na mě lehl, rychle se přesunul na můj hrudník a tulil se ke mně. Pevně jsem ho objímal a projížděl mu prsty ve vlasech.

,,Co děláš?" zeptal jsem se tiše a lehce ho stiskl.

,,Koukám na naše videa, co jsme s Jonym natočili." přiznal a popotáhl. Bolelo mě z toho srdce.

,,Myslíš, že je to dobrý nápad?" pochyboval jsem, jestli si náhodou akorát víc neubližuje.

,,J-já...to potřebuju, prostě- se na to dívat a vědět, že- já nevím, prostě to potřebuju..- na většině se směje- mám- jsem pak šťastnější?" snažil se mi to vysvětlit a nejistě se na mě díval.

Usmál jsem se na něho a kývl, abych mu dal najevo, že rozumím. (Nerozuměl jsem.)

,,Koukej, třeba tohle!" začal mi strkat mobil do obličeje, tak jsem ho vzal a dal ho tak, abychom na to viděli oba. Jony to točil z vozíku a Tomáš vozíku tlačil asi do kopce a docházel mu dech. Jonáš se mu slušně vysmíval a točil ho.

Rychle jsem shlédl na Toma a viděl jsem, jak se malinko usmívá. Asi ho to vážně uklidňovalo.

,,A nebo tady.." ukázal mi další kde leželi na gauči. Tomáš si opíral loket o svoje koleno a Jonáš na něm ležel z boku. Pak začal Tommyho lechat a ten vykřikl jak malá holka.

Tomáš se na mě lehce zatřásl smíchem a já ho pohladil po vlasech. Ukazoval mi i další videa a já na všechny koukal a přikyvoval mu, jelikož tohle bylo to, co potřeboval.

Netrvalo dlouho a usnul. Nechal jsem ho spát a přemýšlel jsem, jak tohle zvládne.

Ve spánku se na mě víc přetočil a objal mě kolem krku. Začal jsem ho hladit na zádech a on se na mě tiskl.

,,Jsem rád, že jsi tu" zamumlal a já se usmál.

Tady na tohle nemůže být sám. Nikdo. 
A hlavně ne Tomáš.

,,Já taky, chyběls mi."

,,Nebuď cíťa, demente." zabrblal a já ho bouchl do ramene.

Taková hrůza mě takto oslovit!!!

Zaječel "bolestí" (je dramatický), ale znělo to spíš jako kdyby sténal. Debil.

,,KLUCI ZTIŠTE TO TAM" zaječela Míša a Tomáš se mi rozesmál do ramene. Ten smích teda netrval nijak dlouho, ale alepsoň něco.

Chvíli jsme byli ticho, než Tomáš navrhl nejlepší nápad světa.

,,Pustíme si Berušku?"

,,Jak bych mohl odmítnout?"

A tak jsem u něj strávil dalších několik hodin koukáním na dětský seriál.

Miluju svůj život.

A je tu konec. 😜

Já jsem momentalne v Londyne, takže mám jistotu, že mě nikdo nepřijde zabít, ale stejně doufám, že se vám knížka líbila. Velmi děkuju Waxtriks, která to se mnou psala. Bylo to v topu! Tomáš je muj fav fav co jsem kdy vymyslel, jelikož je real.

Toť asi vše papapaoaooaao!!