mých 7 vteřin

41

Tomáš

Koukal jsem na něj, jako kdyby mi řekl, že investoval do dogecoinu.

,,To nemyslíš vážně, lásko." rozhodl jsem.

,,Ale Tome, notaaak." snažil se mě přesvedčit, ale ze zřejmých důvodů se mu nedařilo. Já s vousy? Ještě když mám dlouhý vlasy? No to opravdu ne, děkuji pěkně.

,,Ne, ne. Ty si je klidně narůst nech, ale se mnou nepočítej. I když. Takle ti to vážně sluší." usmál jsem se a pohladil ho po tváři. Pak ho do ní štípl a smál se jeho nadávání.

,,Ale notaak byl bys tak mužnej a hot." kňoural, ale přesvědčit mě se mu nepovede. Nikdy. Ne. Vůbec. Zakroutil jsem hlavou.

,,Ughsrr, seš příšernej, doufám, že to víš." zakňoural a odbelhal se do obýváku na gauč.

V kuchyni jsem nám udělal pití (a u toho skoro rozbil sklenici. Ale jen skoro. LEPŠÍM SE!!!).

,,Kdy máš v nejbližší době doktora, Jony?" sedl jsem si vedle něj. Hltavě se napil ze své sklenice, jako by celý den nepil.

,,V pátek." polkl a usmál se smutným úsměvem.

,,Mám jít s tebou?"

,,Nemusíš. Vlastně mě jen zkontrolujou a řeknou, jak to se mnou vidí." mykl rameny, ale já moc dobře věděl, že mu to zas tak jedno není a bojí se.

,,Já ale chci jít." namítl jsem.

,,Dělej si co chceš." řekl mi trochu necitelně.

,,Hele, neboj. Bude to dobrý." usmál jsem se a pohladil ho po ruce. Přikývl, ale na mě se nepodíval.

---

,,Myslím, že ví víc, než já a nechce mi nic říct!" rozhodil jsem ruce a málem zasáhl někoho za mnou. Celkem jsem šílel.

,,Jaks na to přišel?" zeptala se mě Emma a spokojeně se ládovala oříšky.

,,Furt je takovej tajemnej a furt říká, že umře brzo, i když to nikdy nikdo neřekl- nechce abych s ním chodil za doktory, prostě vůbec nic mi neříká!" zatahal jsem si za vlasy a opřel si čelo o stůl. ,,Co když mě nemá rád."

,,Ty seš kokot tupá blbá." vrazila mi pohlavek.

,,Auuuu." zaskučel jsem jen speciálně pro Emmu a pak se na ní podíval.

,,Nemluv takle, nikdo nemá rád, když o nich pochybuješ."

,,Ale co když-"

Byl jsem přerušen, když mě Emma kopla do holeně a já se zřítil na zem ze židle.

,,Auu! Tohle fakt bolelo!"

,,Drž hubu ty cíťo." protočila oči. ,,A když už seš na tý zemi, neskočíš pro kafe?"

,,No co mi zbývá." povzdechl jsem si naoko otráveně a šel nám pořídit kafe. Trochu jsem ale nestíhal a když jsem spěchal do auly, trochu jsem na sebe vylil. Nic vážného.

Emma se mi vysmála, a já jí měl sto chutí vylít to kafe na palici taky. Sviňucha jedna. Poděkovala mi a pak jsem se jí ještě trochu vyzpovídal. Pak jsem se i trošku prospali a já skončil v kavárně, kde byl Pavel.

,,Nazdárek Tommo! Klasika?" usmál se na mě, když jsem si sedl na bar.

,,Jen to latte." usmál jsem se. ,,Jak se ti tu daří?" zeptal jsem se unaveně a pak spokojeně upíjel chai.

,,Jde to, ale dře to." zakřenil se. ,,Co ty?  Co Jony?"

A tak jsem se i jemu rozpovídal.