mých 7 vteřin

27

Tomáš

Na to, jak jsem měl optimistické vyhlídky a uklidňovací kecy, jsem se po té zprávě držel. Když to doktor řekl, Jony zamrzl na místě a já mu rychle dal ruku i na druhé rameno. Sakra, to není dobrý. Jakože fakt není. Spíš je to kurva na hovno.

Jony na žádné otázky od doktora nereagoval a tak jsem odpovídal já, i když mi je do toho úplný hovno. Fakt jsem se bál, že to s Jonym bude blbý.

Když jsme odešli, měli jsme čekat v čekárně, kde nám půjčí vozík, než si Jony nějaký opatří.

Seděli jsme v tichu a já se přistihl, že bych byl radši, kdyby řval, nebo brečel. Jelikož bych měl jistotu, že vnímá. Nakonec se mu po tváři svezla slza a po ní další, až se nějak stalo, že srdceryvně vzlykal. Pevně jsem ho objímal. Nic víc jsem teď udělat nemohl.

Když přišel doktor, který nám tuto novinu oznámil, smutně se na nás díval. Smutně jsem se na něj usmál.

,,Kdybyste cokoli potřebovali, přijďte." usmál se smutně a pak s kývnutím odešel.

,,Pojď, půjdeme odsud." pobídl jsem ho, ale on zavrtěl hlavou.

,,Chci být ještě u tebe."

Neodmítl jsem a tak jsme tam pár minut ještě byli. Pak se ale čekárna naplnila důchodci, co na nás čuměli, jako bychom byli z marsu a tak jsem se zvedl a jediným pohledem umlčel jeho protesty. Pomohl jsem mu na vozík a vydal se ven. Cestou jsem mu v automatu koupil horkou čokoládu a se slovy ,,Na, vypij to, dokud je to teplé." jsem tlačil jeho vozík pryč z nemocnice.

,,Můžu jet sám. Točit kolama zvládnu." namítl.

,,Pokud vím, máš v rukou kelímek s pitím, nevím, kde bys ty ruce sehnal." ušklíbl jsem se a on se začervenáním polkl, kývl a radši se napil.

,,Chceš odvést k vám?" zeptal jsem se ho a on se na mě otočil.

,,Ještě ne. Nepůjdem do kavárny?"

,,Zveš mě na rande?"

Ztuhl a já si začal nadávat do kokotů.

,,J-já se om-louvám, t-to asi bylo moc... měl bych myslet dřív, než mluvím, neh, umm." koktal jsem pátý přes devátý a zachránil mě jeho smích.

,,Jestli chceš s kriplem na rande, tak jo. Beru tě na něj." smál se mým rozpakům a jemu přistal jemný pohlavek ode mě.

,,Neříkej si tak." mračil jsem se, ale pak mi došlo, že mě pozval na rande a s radostí jsem skoro skákal, když jsem s ním vjel do kavárny. Hned jak nás uviděl Pavel, otevřela se mu pusa a brada mu spadla až někam do Endu.

,,Co se kurva stalo?" přiběhl k nám.

Oba jsme zvážněli. Jony se toho ujmul.

,,Jsem full-time mrzák. Prej se chůzí má mícha zhoršuje, takže jsem připoutanej na vozejku. A prej brzo umřu."

,,To nikdo neřekl." bránil jsem tyto myšlenky.

,,Ale doktor to říkal."

,,Říkal, že se asi nedožiješ úctyhodnýho věku, no. Tak se nedožiješ 90, ale 70, to je toho." protočil jsem oči.

,,No já brzo zemřu z vás. Přestaňte se chovat jak manželé po 40 letech a řekněte mi co se stalo." dal si ruce v bok a já přikývl.

,,Objednáme si a pak si sedni k nám. No můžu ti říct, že takle jsem si naše první rande nepředstavoval." druhou část věty jsem řekl spíš k Jonymu, ale Pavel vlastní sluch a slyšel mě. Jeho nálada se otočila o 180°.

,,RANDE! OMUJBOZE." začal panikařit a Jony se zasmál. Pavel odběhl dělat svou práci a já nedokázal potlačit úsměv.

,,Já tě zabiju."

,,To bys neudělal."

,,Jasně, že ne."

Sedli jsme si k volnému stolu a když se ten magor v podobě mého kamaráda dostavil k nám, začali jsme povídat.