mých 7 vteřin

40

Jonáš

,,Uvědomuješ si doufám, že tímhle můžeš skončit upoutanej na lůžku a nemoct se ani posadit." Zařve na mě máma se skříženýma rukama na prsou když stojím...ano stojím opřenej o kuchyňskou linku a můj brácha stojí vedle mě.
,,Chůze ještě nikdy nikoho nezabila mami. A kdyby mu to tak škodilo tak by mu tělo nedovolilo chodit." Zastane se mě starší bratr a otočí se na černovlasou ženu.
,,Jonáši sedni si. Tohle prostě nejde. Zabijí tě to!" Zařve na mě autoritativně a odejde naštavně z kuchyně.
,,Fakt tě to zabijí?" Stočí na mě smutný pohled Tad.
,,Nevím...mě zabijí všechno..i to, že dýchám." Pokrčím rameny, otočím se a chci si sednout ke stolu, jenže zavrávorám a brácha mě chytne za podpaždí.

,, Dobrý?" Zeptá se starostlivě, pouze kývnu a sednu si.
,,Nechtěl jsem se dostat na vozík, celej posranej půlrok pracuju na tom abych chodil a oni mě posaděj na kriplkáru a strašně se diví, že mě to sere." Řeknu podrážděně a upiju ze svého čaje.
,,Jony jestli tě tak hrozně štve, ten nespleněnej sen, tak to pust z hlavy, za tohle nikdo nemůže." Řekne v klidu a položí mi ruku na zápěstí.
,,Může. Můžu za to já, kdybych to tehdá nerozdejchal, byl by svatej pokoj." Trhnu rukou a sklopím zrak.
,,Ale noták bráško, přece má cenu za něco bojovat, no ne?" Nakloní hlavu na stranu.
,,Asi jo, ale pro moje sny už určitě ne." Hlesnu.
,,A pro co teda?"
,,Pro mýho kluka."

***

***

*O měsíc později*

Fajn. Shrnu to. Za měsíc to bude rok co jsem oficiálně kriplem a btw za dva měsíce mi bude dvacet. Paráda, ne?

Dobře ale teď jinak. Představil jsem Toma i rodičům a bráchovi. Byli docela překvapení, nakonec nad tím máma mávla rukou, táta to okomentoval jako homofob a brácha mi to schválil. I Toma mi schválil.

A další věc, začal jsem chodit po bytě a vytáhl berle. Ten vozejk už mě deptal a fakt mě to nebavilo.
Dokonce jsem měl pocit, že chodím líp než předtím a asi jsem měl dobrej pocit. Tommy to totiž taky viděl takhle.

*

*

,,Nezkracuješ si tímhle doufám těch pět let, že ne?" Zavolá na mě Tommy z pokoje, když stojím zase u linky a dělám chleba ve vajíčku. No co, máme hlad a jsem přece ta ženská, tak se starám. A Tom neumí vařit.

,,Ne...asi." To poslední si řeknu pro sebe a zamyslím se. Abych pravdu řekl, tak ani nevím, možná si každým krokem ubírám dny, kdo ví. Fakt nevím.
,,To je dobře, protože fakt nevím, co bych dělal, kdybys mi odešel." Ozve se za mnou a ihned na to mě zezadu obejme.

,,Co bys dělal? Ojel mou mrtvolu a pak zavolal, že jsem kaput. Snadný. Na náhrobek mi dej 'Skvělý zemědělec a milující motorkář' děkuju." Řeknu a rukama ukážu jakože nápis a hned schytám pohlavek a následně mi Tommy zmáčne bod u žeber a já sebou trhnu.
,,Tak to ani nápad, to neudělám, protože už dávno budu mít hrob vedle, takže fakt nevím, kdo tě ojede." Oznámí mi zase téma, že ho přežiju a odejdu v 80 letech.
,,Uvidíme, co se dá dělat. Budu se snažit počkat na to, až natáhneš bačkory." Řeknu a dodělám poslední chleba.

.

,,Vezmeš to, nebo čekáš že mám telekinetický schopnosti." Houknu na Tomáše, když mám jídlo na talíři a on se válí na gauči. Jakmile se můj hlas rozline po místnosti, zelenoočka rychlostí blesku vyskočí na nohy a během vteřiny stojí u mě a salutuje.
,,Ano pane, teda rozhodně ne pane. Vezmu to, ale raději bych si vzal vás." Řekne a stále si hraje na amatérského vojáka. Fajn, přistoupím na jeho hru, jde se hrát na plukovníka Pottera z MAShe.

,,Vojíne, vemte ten talíř nebo budete celej den čistit hajzly a podlahu kartáčkem na zuby. A mě ani neunesete, tak tady nemachrujte nebo půjdete vykopat novou latrýnu ven!" Houknu na něho jako skutečný nadřízený ve vojenském výcviku a držím si svou kamennou tvář.
,,Dobře pane, už ho beru. Pane, ale já cvičím." Prohlásí a vezme konečně ten talíř s jídlem. Pustím svou kamennou tvář a vyprsknu smíchy.
,,Těch 5 dámskejch kliků denně tě neposílej natolik, abys mě mohl nostit v náruči." Dám velký důraz na slovo dámských a nosit, protože od minula vím, že mě v náruči udrží maximálně 10 vteřin. Jako jo, je to pokrok a cením si toho, je úžasnej, ale asi to nestačí. Občas tu pomoc opravdu potřebuju a Tommy je zatím ještě slabej na to, aby mi pomohl v tom nejhorším.

,,Haha, abyste se nezbláznil, generále, kolik uděláte dřepů, to by mě fakt zajímalo." Odfrkne si a hledí mi do očí.
,,Stejnej počet, jako ty uděláš přítahů na trám." Ušklíbnu se a vzpomenu si, jak neudělal ani jeden a visel tam jak prádlo na šňůře. Bylo to vtipný a roztomilý, on je roztomilý.
,,Šach mat zlato. Na tohle už vážně nemám odpověď." Zasměje se zelenoočka, políbí mě, a odchází na gauč, kde na stolek položí jídlo. Usměju se, vezmu si berle a dojdu za ním.
,,Hókinsi! Tebe dneska zase čekaj hajzlíky." Zasměju se a vzpomenu si na hlášku z animace na Agraela. Tommy vyprskne smíchy a já dodám.

,,Když se mi tohle vybavilo, jak jsem tě péroval, tak jsem měl co dělat, abych se nezačat smát."
,,Já chtěl vyprsknout smíchy snad každou vteřinu. U tebe je hrozně jednoduchý bejt dominantní." Podotkne a rozvalí se na gauči.
,,Nevíš čím to asi bude?" Nadzvednu jedno obočí.
,,Vůbec netuším, nebude to třeba tím vhledem?" Začne dělat že přemýšlí a dodá.
,,Když si necháš narůst vousy tak by se dalo spekulovat o tom, že ty šustíš mě a ne já tebe." Zasměje a já s ním.
,,Jako do těch vousů bych klidně šel ale pozici v posteli bych neměnil." Pohladím se prsty po tváři a docela uvažuju o změně vhledu.

,,Se ti to podemnou tak líbí?" Udělá takovej ten nadrženej pohled a lehce do mě drcne.
,,No jasně, hlavně se mi líbíš ty nademnou." Odpovím a dodám.
,,Heleee kdybych do těch vousů šel, půjdeš do toho se mnou? Alespoň knír nebo tak něco?" Tommy na mě koukà neutrálním pohledem a je mi jasné, že odmítne, on by do toho asi nikdy nešel, ale já to i tak zkusím.

,,Prosím, alespoň to zkus, přál bych si, abys do toho šel se mnou." Udělám psí oči, nebo spíše oči kocoura v botách jak mi to minule Tommy sám popsal a čekám, co z něho vypadne.

HAHAHA TOMAS S VOUSEM 👺👺