mých 7 vteřin

47

Tomáš

Doma jsem zdechal strachy.

Jakože seriózně mi bylo špatně od žaludku a ani shake it off mě nedonutilo to, doslova, shaknout off.

Když jsem měl pocit, že se zblázním, rozhodl jsem se jednat. Jel jsem za Jonym se podívat, jestli stále žije.

Možná je blbý, že jsem na něj tak fixovanej.

Hah.

Problém budoucího mě.

Už z dálky jsem ho viděl, jak něco montuje a rozhodl jsem se ho vyděsit. Lehce jsem dloubl do žeber a on se málem zesral strachy. Zaječel jak malá holka a spadl mi do náručí.

Já chytl výtlem a ránu do ramena, když si uvědomil, že to jsem já.

,,Debílku. Co tu děláš?" vynadal mi a snažil se ode mě dostat.

,,Nevím, měl jsem až moc volnýho času, tak mě napadlo, že se stavím." pokrčil jsem rameny a začal obsypávat jeho tváře polibky. Tiskl jsem se mu na záda a v hlavě jsem si radostně popěvoval: žijeee~ juchůuuuu~

,,Arg, notak, nech toho." smál se a snažil se ode mě dostat. Jak může být tak sladký?

,,Jondů, přestaň se flákat." zakřičel na něj někdo se smíchem a já se zarazil. Vlastně mi vůbec nedošlo, že nás někdo může vidět. On se akorát přetočil v mé náruči, povalil mě na zem a vášnivě se se mnou vykousl.

Z pozadí se ozval potlesk a pískání na prsty, jako kdybychom se právě zasnoubili a já se do polibku musel usmát.

Když jsem uznal za vhodné z něj vstát, tak se rozpačitě podíval na naše obecenstvo a radši se díval na rukáv mé mikiny. Hele, nitka.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se Jonáš a já jen zbrkle přikývl.

,,Stalo se něco, že jsi přišel?" ptal se dál.

Zavrtěl jsem hlavou a on mě pevně objal.

,,Miluju tě, ale musím zase zpátky k práci. Napíšu ti, až budu doma?" navrhl a já přikývl.

,,Taky tě miluju." zamumlal jsem mu do ramene a pak jsem se zamáváním odešel.

~~

Procházel jsem okolo Pavlovy kavárny a zabolelo mě srdce. Sklopil jsem hlavu a přidal do kroku. No nedalo mi to, ale nic jsem stejně neviděl.

To jsem si ale jen myslel. Vlastně jsem viděl Jakuba, jak jde asi navštívit svého přítelíčeníčka.

To, že to asi nebyla pravda mi došlo, když jsem viděl kluka, kterého Jakub vedl za ruku.

Co to kurv-

Jakožto to správná gossipgirl jsem sledoval, jak se Pavel zarazil při pohledu na ně a že to asi není příjemná konverzace- no to jsem odvodil od toho, že po Jakubovi mrskl utěrku. A taky z vyděšených pohledů zákazníků.

Pak jsem jen viděl, jak Jakub odchází i s tím klukem a já se rozešel k němu.

,,Seš fakt kretén, doufám, že to víš." odfrkl jsem si a běžel za svým nejlepším kámošem.

Doběhl jsem dovnitř kavárny (doběhl!!!!!) a hledal pohledem Pavla. Nakonec jsem obešel pult a našel ho se se slzama krčit u baru.

,,Hej, Pájo." klekl jsem si k němu a položil mu ruku na koleno.

,,Tommo. Seš to ty? Tome, Tomí." zaskuhral se slzami a doplazil se ke mně. Pak mě svalil svým objetím a vzlykal mi do ramene.

,,Ne, jsem Lojza Tomlinsonů, jestli sis nevšiml."

,,Neříkej mu Lojza, ty barbare." praštil mě jemně.

,,Jindřich mi dal povolení."

,,NEŘÍKEJ MU JINDŘICH!!" zakvíjel a já se musel rozesmát. On se taky smál a já ho vytáhl na nohy.

,,Kdy končíš?" zeptal jsem se a on se podíval na hodiny, i když dobře věděl, že je neumí, a bude se muset podívat na hodinky.

,,Za 3 hodiny."

,,Pomůžu ti tady"

Jeho pohled zjihl a vrhl se mi do náruče.

,,JASETISTRASNEOMLOUVAMBYLJSEMCURAKJAVIMALEJAKUBBYLEXTREMNETOXICAMANIPULATIVNIAJASE PAKCITILZENASEPRATELSTVIJEMOCDIVNYOMLOUVAMSE." Drmolil mi do ramene a já ho pohladil po vlasech. Je to kretén.