mých 7 vteřin

33

Tomáš

Nakonec jsem stíhal. Sice jen na chvilku, ale stíhal.

Měl jsem s sebou pár časopisů a knih, jelikož se zmiňoval, že se nudí. Půjčil jsem je z knihovny, protože kde má chudý student vzít na tolik časopisů a komiksů.

Otevřel jsem dveře a viděl jsem u Jonáše asi 10 lidí. Trochu míň možná. To je jedno.

Čuměl jsem jako vyoraná myš a přemýšlel, že uteču. Sice jsem poznával Kubu, ale nikoho jiného ne.

,,Ahoj Tommy!" pozdravil mě s úsměvem Jony a já mu mávl zpátky.

,,Ahoj."

,,Čau Tomáši!" pozdravil mě Kuba a já mu taky mávl.

Jeden, mně povědomý kluk, se otočil na Jonyho a zamračil se.

,,Sis nabrnkl spisovatele?"

To způsobilo poprask.

My s Jonym zčervenali až na prdeli, ten týpek, co to řekl vyskočil na nohy a zaječel. ,,To nene!"

Kuba se jen smál, protože věděl a ti další na Jonyho vejrali.

,,Kamo to od kdy?"

Jonáš pokrčil rameny a já se schovával v rohu místnosti.

,,Uvolňete mu židli, dementi. Vám nohy fungují." rozkázal Jony a někdo se fakt zvedl a stoupl si za Jakuba.

,,Díky." kuňkl jsem a sedl si vedle něj. Moc jsem to nefitoval.

,,P-přinesl j-jsem ti no, ehm, nějaký časáky ehm... ale pokud tě nebudou bavit, tak nevadí, jo, um-"

Jakub se mi smál a já měl celé tváře červené. Jony mi chytl ruku a stiskl mi ji. V rámci možností.

,,Děkuju. Děsně se tu přes dny nudím."

Usmívali jsme se na sebe jak pitomci a pak jsem zaslechl zakašlání.

,,Chlapi, mizíme, tohle může skončit jen jedním způsobem a má nevinná mysl musí zůstat čistá." zamrzl jsem na místě a jeho ruku pustil.

,,Davide, ty seš fakt kokot debilní, fakt že jo." Protočil oči Jony se smíchem a všichni se zasmáli. Kluci se zvedli, že už půjdou a já tiše hlesl.

,,Nechtěl jsem vás vyhodit."

,,Prosimtebe, já bych stejně už musel a Vláďa dělá vodvoz. Takže chill." uklidnil mě asi David a já kývl. Když se za nimi zavřely dveře, pevně jsem ho objal a řekl mu něco o tom, že mi chyběl.

,,Ty mně taky." špitl a políbil mě. Ozval se potlesk a když jsem se podívali na místo, odkud zvuk šel, zjistili jsme, že nás kluci špehovali skrz okno. A začali tleskat.

,,Já je zbiju." smál se Jony a ukázal na ně prostředníček. Oni na něj vyplázli jazyk. Pak doopravdy odešli a já se na něj celej rudej otočil.

,,Počkej to jsem se chtěl zeptat," vyhrkl Jony a já kývl, aby mluvil, ,,Nevíš, kde se tam vzala ta růže? Včera ráno jsem si jí všiml." podezíravě se na mě díval a červenal víc a víc.

,,Koupil jsem ti jí... ten den, co jsi se probral.." zamumlal jsem a hrál si s lemem peřiny.

,,Je hezká, škoda, že jí tady mít nemůžu." usmál se a já na něj okouzleně koukal zpět. Pak jsem ho znovu políbil a když jsem už nestačil s dechem, jen jsem si na něj položil hlavu a nechal se hladit ve vlasech.